04. 01.
Milan Zelený
Přečteno 32572 krát
To jsou přece ty císařovy nové šaty.
To je ale nádhera! Nikdo nechtěl dát znát, že je nevidí.
Až najednou zvolalo jedno malé dítě: Císař je nahý!
Pak se přidali i ostatní, staří i mladí a volali: nahý, nahý, císař je úplně nahý! Díky těmto prostým slovům, vyřknutým z úst, která se ještě nenaučila přetvářce, se v Andersenově pohádce zhroutí celý systém založený na klamu a předstírání.
Je možné, že pravda
Císařových nových šatů není jen to dětské vykřičení pravdy, bez dospělého strachu, korupce, přetvářky a sebeklamu, ale možná jde o to, že slova, která užíváme k zastírání a odívání svých obav a pochybností, že tento diskrétní materiál z chatrných slovních štůčků, nás již nechrání a nezakryje naši nahotu, ani před sebou samými.
Více »