Islámský stát označil šedesát zemí, které proti němu bojují, za „koalici ďáblů“. Nechybí zde ani Česko. Zveřejnění videa je dobře psychologicky načasováno s cílem prohlubovat obavy z dalších teroristických útoků.
Propaganda IS by ale neměla zastínit jiný znepokojivý trend. Poté, co se IS dostal v Sýrii a v Iráku pod větší tlak, přenesl útoky a násilí mimo „domácí bojiště“. Za poslední tři měsíce tak došlo k velkým teroristickým útokům v Ankaře a v Bejrútu, atentátu na ruské dopravní letadlo nad Sinajským poloostrovem a nakonec i v Paříži. A zatím i bez dokonaného útoku se IS podařilo ochromit Brusel, kde sídlí EU a NATO. Rozostřuje se tak rozdíl mezi „bojišti“ na Blízkém východě a v Evropě.
Mohou se mezi nimi pohybovat tisíce bojovníků IS pocházející z Evropy. Nelze bagatelizovat, že jim k tomu může pomáhat migrační vlna zasahující Evropu, protože není v silách členských zemí EU jí čelit bez fungující evropské vnější hranice. Denně přitom pronikne do Německa nekontrolovaně čtyři až deset tisíc utečenců.
Proto je nepochopitelné, proč se v EU urychleně neřeší otázka vybudování této hranice. Naopak slyšíme protichůdná vyjádření. Francouzský premiér Manuel Valls správně řekne, že „pokud Evropa nedokáže zastavit volný pohyb překupníků zbraní a džihádistů, tak si její občané řeknou, že Evropa skončila“. V Berlíně ale vidí kancléřka Angela Merkelová priority jinak, když v rozpravě o státním rozpočtu prohlásí, že Evropa by měla přijímat uprchlíky na základě „legálních“ kontingentů. Ty by měly být formovány např. v uprchlických táborech na území Turecka, kde jich žije přes dva milióny.
Dá se ale v takovém množství identifikovat, kdo může představovat bezpečnostní riziko? Navíc se zdá, že absorpční kapacita Evropy je již vyčerpána. Podle mluvčího bavorského ministerstva vnitra má počet uprchlíků do Německa dosáhnout do konce roku dvou miliónů a Švédsko právě rozhodlo, že omezí jejich přijímání.
V jedné věci ale může existovat shoda. Pro zastavení nelegální migrace je pro Evropu klíčovou zemí Turecko, jež vydalo sedm miliard dolarů na zajištění utečeneckých táborů. Nenapomáhá nicméně Turecko samotné svou politikou k destabilizaci Sýrie a tím i k přílivu uprchlíků?
Steven A. Cook ve vlivném americkém listu Politico napsal, že politika tureckého prezidenta Erdogana spočívající i v podpoře islamistických uskupení, včetně IS, bojujících proti syrskému prezidentu Asadovi přispívá k růstu násilí a extremismu v Sýrii. Cook dodal, že nikdo za to Erdogana nekritizuje, stejně jako za to, že pro upevnění své osobní moci demontuje v Turecku demokracii. A spojenci Turecka v NATO s přihlédnutím ke „geografii“ dělají, že Turecko sdílí jejich politiku.
Sestřelení ruského letadla by ale mělo být i pro NATO a EU varováním. Zatím se lze ptát, zda může zmatená Evropa s Tureckem dvou tváří porazit IS a zastavit uprchlickou vlnu.
(Právo, 27.11)
Zcela se potvrdily obavy bezpečnostních expertů, kteří zdůrazňovali po lednovém masakru v redakci Charlie Hebdo, že otázka nestojí tak, zda dojde k dalším teroristickým útokům, ale kdy se tak stane.
Po Tunisu, Ankaře a zřejmě i ruském dopravním letadlu na Sinaji k tomu opět došlo v Paříži, s děsivou bilancí. A to se v srpnu jen díky pohotovosti a odvaze dvou cestujících podařilo odvrátit krvavou řež ve vlaku z Amsterodamu do Paříže.
Opět se ukázalo, že pro teroristy jsou velkoměsta ideálním cílem pro teroristický útok. Stačí si připomenout New York, Washington, Moskvu, Madrid, Londýn a Bombaj.Paříž zároveň ukazuje limity policie a zpravodajských služeb. Francouzské bezpečnostní složky byly nepochybně ve stavu maximálního nasazení s ohledem na zajištění obřího globálního klimatického summitu v Paříži, který má být zahájen 30. listopadu, s účastí 25 tisíc delegátů, včetně desítek hlav států a vlád. A přesto došlo ke spektakulárnímu útoku, který média označila za francouzské 11. září.
Útok v Paříži sice zřejmě nevyžadoval tak detailní plán a dlouhodobou přípravu jako při použití dopravních letadel coby zbraní al-Kajdá ve Spojených státech amerických před čtrnácti lety, přesto se nemohl obejít bez potřebné infrastruktury zajišťující převoz zbraní, nábojů a výbušnin, přípravu a koordinaci útočníků. A právě její existence, resp. skrytost před policií a zpravodajskými službami je mimořádnou hrozbou pro celou Evropu.
Útok v Paříži znovu potvrdil, že Evropa obklopená největší mírou bezpečnostní nestability ze všech kontinentů, jí musí přímo čelit i na svém území. A to, že jeden z pachatelů útoku podle všeho pronikl do Evropy přes Řecko skryt v masové uprchlické vlně, jen potvrdilo smutnou skutečnost, že Evropská unie ztratila kontrolu nad svými hranicemi a svou vnitřní bezpečností.
Kolik dalších spících džihádistů se mohlo do Evropy dostat? I kdyby to bylo jen jedno promile, stoupá riziko dalších teroristických útoků, které mohou radikalizovat veřejné mínění a vystupňovat nenávist vůči islámu a všem, i mírumilovným, muslimům.
Po pátku bude proto již politicky mimořádně obtížné nadále prosazovat uprchlické kvóty jako jeden z nástrojů k řešení krize.Místo neodpovědných výzev, nekonečných uprchlických summitů, kompromisů a polovičatých řešení musí začít EU jednat v krizovém režimu a rychle přijímat zásadní politická rozhodnutí, jakým je např. zajištění efektivní ochrany vnějších hranic EU, vybudování evropské pohraniční stráže, posílení pravomocí policie a zpravodajských služeb.
Není to v rozporu s lidskými právy, nýbrž přesně naopak, neboť bezpečnost státu a občana je prvořadým lidským právem. Tudy vede také cesta k záchraně ohroženého Schengenu, jehož konec by mohl být začátkem konce evropské integrace.
Zároveň stále platí, že o evropské bezpečnosti se dnes zásadně rozhoduje na Blízkém východě, v Sýrii. Je důležité mít jasno, kdo je evropským a americkým spojencem v boji proti Islámskému státu, a kdo se ho naopak, často skrytě, snaží podporovat. Na dvou židlích už dnes sedět nelze. Bez toho bude velmi obtížné čelit válce vyhlášené IS Evropě, jejíž další krvavou epizodu máme právě za sebou.
(Právo, 16.11.)