Miloš Balabán

10. 10.

Uprchlická vlna ohrožuje Evropu

Miloš Balabán Přečteno 2657 krát

Ztroskotání lodi plné uprchlíků u italského ostrova Lampedusa, při kterém zahynuly stovky lidí, vyvolalo v Evropě vlnu emocí. Znovu připomenulo bezpečnostní hrozbu, kterou představuje masová nelegální migrace z Afriky a Blízkého východu do Evropy.

Zatím to má podobu série lokálních humanitárních katastrof u jednoho italského ostrova poblíž afrických břehů. Od roku 1999 tu ztroskotalo přes 200 tisíc osob, které z Afriky či Asie prchaly před válkou, hladem a bídou. Podle odhadů zahynulo při pokusu o přeplavení deset až dvacet tisíc lidí. Jen od ledna 2013 se na Lampeduse vylodilo 22 tisíc uprchlíků.

Italské úřady už přestávají tento nápor zvládat a obracejí se o pomoc k Evropské unii. Problém ale je, že na úrovni Unie zatím neexistuje ucelená strategie, jak tento problém řešit. Zefektivňování monitorovacího systému ve Středozemním moři, na který dohlíží Brusel a který má pomoci tonoucí zachraňovat, zjevně nestačí. A jen částečným řešením může být zvýšení ostrahy jižní hranice EU nebo snaha přerozdělovat uprchlíky do zemí Unie tak, aby nebyly enormně zatíženy jen její jižní členské státy, což se celkem pochopitelně vůbec nesetkalo u severních zemí s podporou.

Nelegální migrace jistě ještě naroste kvůli politické, ekonomické a bezpečnostní nestabilitě řady afrických a blízkovýchodních zemí. A tady si musí Evropané, resp. lídři některých států sáhnout do svědomí. Nepomáhají svými neuváženými politickými rozhodnutími tuto nestabilitu prohlubovat, když se ve jménu často partikulárních politických zájmů spojují i s radikálními islamisty, např. v Libyi či Sýrii, když výsledkem je eskalace konfliktů a bezpečnostní chaos plodící uprchlické vlny?

Platí to i pro oblast afrického Sahelu, kam patří Mali s naší vojenskou přítomností. Podle zprávy francouzského parlamentu bude zdejší vývoj velmi dramatický. Dnes zde žije 81 miliónů obyvatel, za 13 let už by to ale mělo být 120 miliónů. A tento demografický skok bude doprovázen obrovskými problémy sociálními a zdravotními, v hygieně, výživě a vzdělávání.

Všeobecná chudoba pak může hnát mladou frustrovanou populaci za lepším do Evropy, a to i z důvodu konfliktů, které mohou vypuknout z náboženských, etnických či čistě ekonomických důvodů (třeba boj o vodu).

Jak takovému scénáři čelit? Vojenské jednotky vysílané do Afriky z EU nebo v rámci OSN, jichž můžeme být součástí (ministr obrany Vlastimil Picek tuto možnost uvedl po jednání v OSN), mohou konflikty tlumit, ale skutečné řešení zřejmě spočívá pouze v koordinované dlouhodobé humanitární a rozvojové pomoci regionu, která by ho ekonomicky a sociálně pozvedla. Bude to určitě hodně drahé a nebude se to evropským vládám a daňovým poplatníkům líbit.

Alternativou může být vybudování „pevnosti Evropa“ s jižními hranicemi hlídanými armádou a policií, přes které by uprchlíci těžko procházeli. Pak by se ale ze Středozemního moře, které bylo už od starověku křižovatkou a centrem civilizace, mohl stát vyhlazovací tábor, jak v reakci na lampeduskou tragédii napsal portugalský list Público.

Máme snad ještě trochu času vážně diskutovat o tom, co si Evropa vybere. Do eurovoleb zbývá sedm měsíců…
(Právo,10.10.)

08. 10.

Užitečná americká lekce

Miloš Balabán Přečteno 2693 krát

Pět let po krachu investiční banky Lehman Brothers, který se stal nejen symbolem začátku ekonomické krize na Západě, ale i začátku konce „unipolárního momentu“ historie, kdy byly Spojené státy po kolapsu sovětského bloku a rozpadu Sovětského svazu nejmocnější mocností světa, zde máme další krizi: spor o dostupné zdravotní pojištění pro miliony Američanů mezi prezidentem Obamou, jeho demokraty a republikány zablokoval financování státu. Zatím nikoliv absolutně, nicméně i tak to představuje nemalé finanční ztráty pro stát a miliony Američanů, kteří pro něj pracují. O tom, že je situace vážná svědčí i varování vysokých představitelů americké armády před jejími dopady na zajištění obranyschopnosti země.

Spojené státy si podobným vývojem prošly před sedmnácti lety v době vlády prezidenta Clintona a mnozí ekonomičtí experti přišli s uklidňujícími závěry: je to sice komplikace, ovšem nikoliv s katastrofickými následky, klíčové funkce státu jsou zachovány. Možná mají částečně pravdu, protože Spojené státy jsou ještě stále nejbohatší zemí na světě disponující globální rezervní měnou č.1. Nicméně nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman v listu New York Times napsal, že předcházející blokace rozpočtu se odehrávala v době ekonomického boomu a dnes je americká ekonomika slabá a jednou z příčin této slabosti je pokles výdajů státu. Takže pokud stát nefunguje může to mít pro ekonomiku vážné dlouhodobé důsledky, zvláště potrvá-li daný stav delší dobu.

Nemalou komplikací je i astronomická výše zadlužení země, kdy v polovině října bude nutné zvýšit strop zadluženosti z nynějších 16,7 bilionu dolarů, jinak USA hrozí platební neschopnost. Bezpochyby tento vývoj pozorně sledují v Číně, která je největším americkým věřitelem, neboť drží dluhopisy americké vlády v hodnotě 1,2 bilionu dolarů a její devizové rezervy v objemu 3,31 bilionu dolarů jsou ze šedesáti procent v amerických dolarech. Paradoxní je, že právě Čína fakticky drží Spojené státy „nad vodou“, včetně podílu na financování americké armády…Je to ovšem v jejím zájmu, protože pokud by Spojené státy zbankrotovaly Čínu by to se zbytkem světa velmi poškodilo. Česko, které se pomalu vzpamatovává z dlouholeté recese samozřejmě nevyjímaje.

To co se nyní ve Spojených státech děje ovšem přispívá ke ztrátě její mezinárodní kredibility. Nejbohatší a vojensky nejmocnější stát světa je ochromen díky absenci politického konsensu na domácí politické scéně. Udělování častých rad o tom jak dobře vládnout, které z americké strany dost často do světa zaznívá může příště vypadat trochu falešně. Ale lekce kam vede pravicový fundamentalismus a politická nesmiřitelnost může být i užitečná. Třeba i před našimi předčasnými parlamentními volbami.

03. 10.

Jaký návrat do Afriky?

Miloš Balabán Přečteno 2176 krát

Záměr vysílat více českých vojáků do misí OSN je pozitivní zprávou. Jejich účast v minulých letech byla povýtce symbolická, „postafghánské“ období naší armády ale mění její priority v zahraničním nasazení. Ministr obrany Vlastimil Picek po jednání s představiteli OSN oznámil, že Česko se více zaměří na Afriku i z toho důvodu, že Spojené národy volají po větší „africké“ angažovanosti Evropanů. V plánu je nasazení našich vrtulníků v Mali, což by rozšířilo již zde běžící misi a také v západosúdánském regionu Darfúr.

Možná nás tak čeká "vojenský" návrat na kontinent, který byl i v hledáčku zájmu socialistického Československa, zvláště po roce 1960, kdy většina afrických států získala nezávislost. Spolupracovalo především s řadou „států socialistické orientace“, které se orientovaly na větší spolupráci se sovětským blokem. Z Československa byly dodávány zbraně a vysíláni vojenští experti, kteří pomáhali budovat nově vzniklé armády. Samozřejmě se tak dělo za studené války a podpora mnoha afrických režimů byla součástí soupeření mezi Západem a Východem o dominanci v rozvojovém světě. Nemělo by se ale zapomínat ani na významnou ekonomickou pomoc. Československo se podílelo na výstavbě celé řady průmyslových podniků i budování infrastruktury, mnoho afrických studentů studovalo na našich vysokých školách.

Po listopadu 1989 náš zájem o Afriku tak trochu opadl, překotný politický a bezpečnostní vývoj v Severní Africe a Sahelu v posledních letech ovšem vrací Afriku do popředí našeho zájmu. Je to přirozené, protože jako člen EU musíme vnímat, že v bezprostředním evropském sousedství se odehrávají procesy svědčící o značné ekonomické a bezpečnostní nestabilitě. Např. v oblasti Sahelu, kam patří osm států na severu Afriky, včetně Mali dnes žije 81 milionů obyvatel, za 13 let už by to ale mělo být 120 milionů. A to vše je a bude doprovázené obrovskými problémy v oblasti sociální a zdravotní, hygieny, výživy a vzdělávání, které jsou nezřídka i koloniálním dědictvím.

Zaostalost a z toho vyplývající společenská frustrace je živnou půdou pro rozšiřování radikální islamistické ideologie a působení afrických odnoží Al- Káidy. Vede to i k občanským válkám a vzniku tzv. „zhroucených států“ neschopných náporu islamistů čelit. Nestabilita v Sahelu se přitom přelévá přímo do Evropy: Zpráva francouzského senátu „Globální přístup pro Sahel“ např. konstatuje, že řada francouzských občanů bojujících v Africe na straně islamistů se může vrátit do Francie a přenést metody teroristického boje na francouzské území.

Měli bychom se tedy dívat na potenciální „africké nasazení“ našich vojáků v misích OSN v širších souvislostech a nepovažovat je výlučně za nejlepší bojový výcvik, jakkoliv i to má svůj význam. Řešení afrických problémů totiž nemá pouze vojenské řešení. Stojí za úvahu spojit projednávání mandátu našich vojáků do misí OSN na půdě Parlamentu s diskusí o formách humanitární a rozvojové pomoci africkým státům v nestabilních regionech.

A také diskutovat i o našich současných i budoucích afrických ekonomických zájmech. Pokud se totiž podíváme na jih od Sahelu do subsaharské Afriky vidíme zde velmi dynamický ekonomický vývoj s ročním hospodářským růstem 5,5%. Řada expertů dokonce předpovídá subsaharské Africe v horizontu 30 let „čínský“ scénář vývoje. Nedávný útok somálských islamistů na obchodní centrum v keňském Nairobi ovšem ukázal, že bezpečnostní nestabilita může takový scénář zkomplikovat. Pomáhat Afričanům se zajištěním bezpečnosti je tedy na místě, ale určitě by jádrem naší větší angažovanosti v afrických záležitostech nemělo být jen vysílání vojáků.

01. 10.

Politika v troskách jako naše know-how?

Miloš Balabán Přečteno 3054 krát

Místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek prohlásil v nedělní Partii televize Prima, kde mu sekundoval předseda lidovců Pavel Bělobrádek, že politický systém v České republice je v troskách jako výsledek sedmi let vlády pravice.

Člověk se po takových silných slovech zamyslí a řekne si, zda Lubomír Zaorálek přeci jen trochu nepřehání. Jenže když si provede skutečnou inventuru (ne)vládnutí u nás, byť jenom za poslední rok, musí mu dát za pravdu. Love story na Úřadu vlády se všemocnou šéfkou premiérova kabinetu a zároveň milenkou premiéra úkolující vojenské zpravodajství krach systému možná jen zvýraznila. Ve státě, kde se nedá příliš věřit zpravodajským službám, které se vymkly reálné kontrole je totiž skutečně zle. Nemůžeme se pak zlobit, že nás jeden hlas ze zahraničí ohodnotil jako banánovou republiku.

O několik hodin dříve než proběhla televizní partie promluvil na Valném shromáždění OSN premiér v demisi Jiří Rusnok. V závěru svého projevu věnovaném celé řadě globálních ekonomických, bezpečnostních a sociálních problémů pak pronesl zajímavou větu: „Česká republika jakožto země s historickou zkušeností s nedemokratickým režimem je připravena podělit se o své zkušenosti spojené s přechodem k demokracii a zemím procházejícím tímto procesem nabídnout svou pomoc, prostředky a know-how“.

V logice Zaorálkova vyjádření bychom ale možná měli být více opatrní v „předávání zkušeností“, když je náš politický systém v troskách. Ale jde to třeba pojmout i tak, že budeme potenciální klienty seznamovat i se špatným know-how, které vyplývá z nefunkčního politického systému: nefunkční státní správou kvůli „zmraženému“ zákonu o státní službě, politickým zasahováním do řady justičních kauz, rozdělováním politických trafik, skandální amnestií omilostňující kriminální jednání ničící životní osudy tisíců lidí jako v případě H –System nebo i neschopností státu zabraňovat distribuci smrtícího alkoholu. A jistě by se ve výčtu „nešvarů“ dalo pokračovat. A nádavkem bychom ještě mohli vysvětlit, proč se nikdo nemůže divit čtvrtstoletí po listopadu 1989, že má komunistická strana stále vysoké preference a že jedna zkušenost s „lovci politických dinosaurů“ lidem nestačila a že si tuto zkušenost zřejmě zopakujeme a to možná i dvojmo. Třeba ale i o negativní zkušenosti bude ve světě zájem. Pokud se ovšem rozhlédneme po Evropě, hlavně pak na jih, můžeme mít i konkurenci…

Nakonec snad můžeme předávat i dobrou zkušenost, když vidím u sociálně-demokratického a lidoveckého politika vůli k tomu, aby v se v české politice hledal konsensus. Bude to ale asi po volbách zatraceně těžké.

Archiv článků: říjen 2013

Uprchlická vlna ohrožuje Evropu

Užitečná americká lekce

Jaký návrat do Afriky?

Politika v troskách jako naše know-how?

Blogeři abecedně