Miloš Balabán

27. 09.

Evropa šlape v minovém poli

Miloš Balabán Přečteno 4022 krát

O kvótách se na summitu EU nejednalo. Platí tedy to, o čem rozhodlo jednání unijních ministrů vnitra. Teď bude zajímavé sledovat, jak konkrétně si Unie přerozdělování uprchlíků představuje, když většina chce do zaslíbeného Německa, kam byli jednou veřejně pozváni.

Princip solidárního rozdělení asi nepochopí, zvlášť když budou nuceni jít k nám, do Polska nebo do Pobaltí. Nevyloučil bych projevy nespokojenosti, které jsme viděli na nádraží v Budapešti nebo na maďarsko-srbském hraničním přechodu. Přidělené kvóty mohou být ještě předmětem živých politických a veřejných debat. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se znovu objevila otázka, zda by si uprchlíky neměly vzít především Británie s Francií, které svojí nepromyšlenou intervencí v Libyi otevřely jednu z Pandořiných skříněk migrace.A dojít může i na Spojené státy s jejich nepovedeným angažmá na Blízkém východě. Uvědomuje si to i Angela Merkelová, jež je již vyzvala k větší angažovanosti při přijímání uprchlíků.

Pět minut po dvanácté si nicméně unijní lídři uvědomili, že rozdělovat uprchlíky, aniž by byla utěsněna schengenská hranice, je podobné jako snažit se udržet vodu v děravém hrnci.Ukázalo se, že Schengen i se svými nejmodernějšími technologiemi identifikace příchozích přes hranici byl konstruován pouze pro dobré počasí a první zatěžkávací zkoušku pod náporem uprchlíků nezvládl. Bohužel i v kombinaci s některými nezodpovědnými prohlášeními politiků, kteří pozvali uprchlíky k sobě domů, aniž by tam bylo dost místa. Peskování Maďarska za stavbu plotu na schengenské hranici proto nebylo namístě.

Reparát bude složitý a drahý. Dalším plotům se zřejmě nevyhneme, bude se muset detailněji promyslet i fyzická ochrana hranice. Rozumím volání po nasazování armád unijních států. Zřejmě si to ale vyžádá změny v legislativě na unijní i národní úrovni i při výcviku. Své si k tomu jistě řekne i NATO. Myšlenka vzniku Evropské pohraniční stráže ale pravděpodobně už není pouhé science fiction.

Ještě komplikovanější než ostraha Schengenu bude zvládnutí identifikace statisíců uprchlíků, kteří jsou již uvnitř Unie. Vždyť přesně nevíme, kdo se do ní dostal. Podle Evropské komise umožnila odebrání otisků svých prstů jen třetina migrantů, kteří vstoupili v prvním pololetí do Řecka, tedy 55 tisíc ze 160 tisíc, v Itálii pak jen třicet tisíc z 92 tisíc. Je to těžký oříšek pro vlády, lokální správu, policii a zpravodajské služby.Pokud nebudeme vědět, koho máme doma, může to vést i ke špatným koncům. Pár případů, kdy se ukázalo, že medializované uprchlické příběhy jsou ve skutečnosti jiné, jsou jen vrškem ledovce.

Klíčové nyní v celé krizi je, a summit to též zdůraznil, pokusit se o řešení konfliktu v Sýrii a Iráku. Dost možná nazrává čas k masivní, mezinárodně koordinované vojenské a humanitární operaci pod záštitou Rady bezpečnosti OSN s účastí jejích členů, která by zahrnula nejen likvidaci Islámského státu, normalizaci situace v Sýrii, ale i masivní pomoc syrským uprchlíkům v jordánských, libanonských a tureckých táborech v gesci EU.

Komplikované a drahé? Určitě, jenomže v Bruselu musí vidět, že k hranicím EU míří další statisíce uprchlíků. Valné shromáždění OSN je vhodnou příležitostí, kde by se o tom mohlo mluvit. V každém případě se manévrovací prostor v uprchlickém „minovém poli“ pro EU stále více zužuje.

(Právo, 25.9.)

14. 09.

S čertem proti ďáblu místo kvót

Miloš Balabán Přečteno 2279 krát

Politici, kteří tvrdí, že pro řešení uprchlické krize má zásadní význam ukončení války v Sýrii a Libyi za pomoci EU, dostávají občas za uši. Tento postoj je prý jen trapnou snahou vyhnout se kvótám na přerozdělení 160 tisíc uprchlíků a důkazem, že se tito politici zápecnicky upínají k hurvínkovským představám. Takové odsudky nejsou na místě. Situace je z ekonomického a bezpečnostního hlediska neudržitelná. Nakonec budeme nuceni uplatňovat taktiku udržitelného soucitu.

Německo nejdřív syrské uprchlíky zvalo, a teď oznamuje, že začne kontrolovat své hranice. Bodejť, sebebohatší země si nemůže dovolit přijmout deset tisíc běženců denně. Skutečné střežení vnější hranice EU je pak jednoznačnou prioritou. To ale nestačí. Je nutné jít na kořen věci a nevymýšlet kvóty.

Záblesk realismu přišel z Paříže. Ministr zahraničí Fabius prohlásil, že přijetí všech běženců ze Sýrie a Iráku, kteří prchají před Islámským státem, by byla chyba, protože by to znamenalo vítězství extremistů: „Pokud přijdou všichni uprchlíci do Evropy, pak IS vyhrál. Cílem je to, aby Blízký východ zůstal Blízkým východem, což znamená náboženskou různorodost, kde jsou křesťané, jezídi a další.“ Co pro to může Evropa udělat? Rychle zpytovat svědomí, jak její podpora protiasadovských sil v Sýrii zmutovala do nástupu islámistů, vzít na vědomí, že Asad je součástí řešení, a přestat odmítat jeho, byť dočasné, setrvání u moci.
Vstup Ruska na scénu, ke kterému došlo i pro váhavost (či liknavost?) Američanů mění pravidla hry. Evropa jistě nemůže masivně vyslat vojska, může ale diplomaticky přispět ke vzniku účelové koalice Západu a Ruska k porážce IS, což je krok k částečné stabilizaci regionu.

Někteří politici to mohou považovat za spojení s „čertem proti ďáblu“. Podstatné nicméně je, že Západ i Rusko se mohou shodnout, že IS je nyní společný nepřítel č. 1. Ano, je to reálpolitika, která je v Evropě oficiálně považována za amorální. Není ale amorální přihlížet konfliktu, který vyhání milióny do Evropy?

(Právo, 14.9.)

07. 09.

Už není čas váhat

Miloš Balabán Přečteno 3152 krát

Obrázky z nádraží v Budapešti s demonstrujícími uprchlíky domáhajícími se vycestování do Německa evokují šestadvacet let staré vzpomínky na exodus občanů NDR do Spolkové republiky Německo. Byla to předehra událostí, které definitivně pohřbily železnou oponu.Co bude následovat dnes? Rozpad Schengenu? Vnitřní rozkol v EU mezi starými a novými členy? Konflikty kvůli sdílení uprchlíků, mj. proto, že Brusel už zvažuje plán přerozdělit kromě 40 tisíc lidí dalších 120 tisíc? Nebývalý růst extremistických a populistických stran tváří v tvář nezvládnuté uprchlické vlně? Politický kolaps EU?

EU současná situace trestuhodně zaskočila. Varující je, že se tak stalo již podruhé. Nejprve nebyla schopna předvídat možný vývoj na Ukrajině, ačkoliv se dalo identifikovat, že dojde k vnitřnímu konfliktu jak uvnitř Ukrajiny, tak i ke konfliktu s Ruskem. S uprchlickou vlnou je to podobné. Unie měla začít preventivně jednat už po uprchlické tragédii u ostrova Lampedusa v říjnu 2013. Nedělo se nic.
Doba nazrála k mimořádnému summitu EU. Musí ale přijít s konkrétními, nikoliv polovičatými řešeními jako v případě řecké krize. Političtí lídři osmadvacítky si musí být vědomi toho, že nezvládnutá uprchlická vlna může Unii politicky a bezpečnostně rozložit.

Stačí, aby se podívali do Dlouhodobé vize EU do roku 2025 Institutu pro bezpečnostní studia EU vypracované před deseti roky, kde se uvádí, že čistá migrace do EU dosáhne ročně 650–840 tisíc osob s tím, že objem migrace vynucené válečnými konflikty nebo přírodními katastrofami je nepředvídatelný s lokálně devastujícími účinky.Situace ve Středozemním moři a na Balkáně tomu odpovídá. Nyní se blížíme k horní hranici a nikdo se nezabývá otázkou, kolik imigrantů je Evropa schopna vstřebat nejen nyní, ale i v průběhu jedné či dvou generací, aniž by ztratila svoji vlastní identitu.

Tento problém nepůjde vyřešit za rok či dva. Právě v této chvíli přichází čas pro skutečně jednotnou evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku, která musí vytyčit krátkodobé i dlouhodobé priority reagující na mimořádnou krizovou situaci. Patří sem plnohodnotná kontrola vnějších hranic EU, protože to, co se na nich nyní děje, je hazardem s evropskou bezpečností. Absence standardního hraničního režimu na vnější hranici EU je jednou z příčin toho, že Evropa je eldorádem pašeráků s lidmi. Údaj Europolu hovoří za vše: na transportu uprchlíků do Evropy se jich podílí až třicet tisíc! K 71 udušeným uprchlíkům v nákladním voze v Rakousku tak mohou záhy přibýt i další.

S masivním koordinovaným policejním a vojenským zásahem proti organizovanému zločinu na Balkáně i v Libyi se nesmí váhat. EU by si měla být vědoma, že je globální mocností, i když „bez státu“, a podle toho se chovat. Svoji sílu by měla plně využít i pro diplomatický i ekonomický nátlak na řešení konfliktu v Sýrii a v Libyi. Brání tomu propletenec geopolitických zájmů evropských i mimoevropských aktérů?
Nepochybně ano, nicméně pokud si Evropa neuvědomí, co všechno je ve hře, a nebude schopna konflikty řešit i vyjednáváním se Spojenými státy, Ruskem, Tureckem, Íránem či s bohatými arabskými monarchiemi, klíčové zdroje neřízené migrace přetrvají se všemi velkými riziky.

(Právo, 5.9.)

Archiv článků: září 2015

Evropa šlape v minovém poli

S čertem proti ďáblu místo kvót

Už není čas váhat

Blogeři abecedně