"Hlasujeme každý den, když jdeme do obchodu."
Z cyklu rozhovorů s českými ženami nejen v politice pro uskupení Česká prezidentka... (4/50, 2014).
Medailonek úřednice
V současnosti úřednice na ministerstvu zahraničních věcí. Bývalá stálá představitelka České republiky při Evropské unii v Bruselu v letech 2007-2012. Během českého předsednictví Rady EU v první polovině roku 2009 vedla kromě Stálého zastoupení i Výbor stálých představitelů při EU, tzv. COREPER II. Prošla řadu postů v soukromé a státní sféře, mimo jiné zastávala funkci ministryně zemědělství ve vládě premiéra Mirka Topolánka, a to jako první žena v historii resortu vůbec. Předtím řídila programování, vyjednávání a čerpání dotací z Evropské unie (program SAPARD), následně se podílela na přípravách resortu zemědělství na vstup ČR do EU. Zastupovala Českou republiku v poradním sboru Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. Vedla vládní vyjednávací tým pro evropské strukturální fondy. Předtím téměř deset let působila jako odborná novinářka. Byla předsedkyní Klubu zemědělských novinářů a publicistů, zástupkyní České republiky ve výboru Světové organizace zemědělských novinářů (IFAJ) a také šéfredaktorkou odborného zemědělského časopisu Náš chov v nakladatelství Strategie. Vystudovala Vysokou školu veterinární v Brně.
„Občanem je člověk pořád — ne jednou za čtyři roky.“
Z cyklu rozhovorů s českými ženami nejen v politice pro uskupení Česká prezidentka... (3/50, 2014).
Medailonek ekonomky
Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola podporující komunitní hnutí v ČR. Působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde mj. spolupracuje s politologem Oskarem Krejčím, a vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Jejím hlavním oborem jsou mezinárodní ekonomické vztahy, různé aspekty globalizace, měnové otázky, energetická bezpečnost a obecně souvislosti mezi ekonomikou a politikou (především daňová problematika). V roce 2011 úspěšně dokončila habilitační řízení na slovenské Fakultě politických věd a mezinárodních vztahů Univerzity Matěje Bela v Banské Bystrici a získala hodnost docentka. Absolvovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde vystudovala obor mezinárodní obchod a komerční jazyky. Na škole pak působila jako asistentka v týmech germanistky Věry Höppnerové a politoložky Vladimíry Dvořákové. V roce 2010 vydala první monografii „Globalizace a krize“. Je jednou z mluvčích Spojenectví práce a solidarity (SPaS). V září 2013 se stala lídryní kandidátky Strany Práv Občanů ZEMANOVCI v předčasných parlamentních volbách 2013 v kraji Vysočina, ale neuspěla.
Aspoň poznámku na okraj k smrti I. B. si zaslouží trudná statistika vypovídající o náročné profesi mašinfírů. Až do rozhovoru se svým nepomuckým známým, který donedávna s láskou šíboval po kolejích mezi německými, polskými a slovenskými hranicemi, jsem netušila, že vlastně každý ze strojvedoucích už má za sebou nějaký „smrťák“, neúmyslné zabití člověka, kterému byli vynuceným posledním svědkem. Můj známý se za svůj profesní život, s dvanáctihodinovými i delšími šichtami, takto „rozloučil“ se třemi cestujícími na věčnost. Vloni prodělal infarkt a z dráhy odešel do předčasného důchodu. Viděl víc obětí (soukromých) bitev, než dost možná kterýkoli z 26 generálů české armády, který každý velí méně než tisícovce vojáků. Ivan Jirous alias Magor sice kdysi napsal krátkou aforistickou báseň o tom, že „každý svého štěstí strůjce, vlakvedoucí i strojvůdce“, ale výše popsané případy dokládají (za mnohé), že tomu tak není vždy.
„Při rozumném využívání naší polohy ve středu Evropy bychom mohli bohatnout právě z ní.“
Z cyklu rozhovorů s českými ženami v politice pro uskupení Česká prezidentka... (2/50, 2014). Tentokrát s kandidátkou do Evropského parlamentu za ODS.
Medailonek ekonomky
Kandidátka do Evropského parlamentu za ODS. V letech 2008 – 2014 byla členkou bankovní rady ČNB. Vyučovala teorii statistiky a ekonomickou statistiku na VŠE, pracovala jako vědecký pracovník v Ústavu prognózování VŠE, v Ekonomickém ústavu ČSAV a Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí. Hlavními tématy zájmu byly mezinárodní srovnávání ekonomické úrovně, problémy trhu práce a hospodářská politika. Dlouhodobě publikuje v domácím i zahraničním odborném tisku na řadu makroekonomických témat, rovněž přednáší na domácích i zahraničních odborných konferencích. Absolvovala Národohospodářskou fakultu VŠE.
Německá veřejno-právní televize Das Erste odvysílala 11. 4. 2014 pořad pod názvem "Todesschüsse in Kiew. Wer ist für das Blutbad vom Maidan verantwortlich".
I přes oficiální prohlášení nové ukrajinské vlády, která jednoznačně viní za krveprolití na Majdanu bývalého prezidenta Janukovyče, zůstávají velmi vážné otazníky, kdo opravdu střílel. V reportáži hovoří balistický odborník, který pomocí laserové zkoušky a průstřelů v kmenech stromů dokazuje, že se střílelo do demonstrantů zezadu (nikoli ze strany policie) právě z hotelu, který byl plně v moci demonstrantů. Jistý lékař uvádí, že střely, které vyňal jeho tým z těl policistů i demonstrantů, byly podle něho ze stejné zbraně. Radioamatér poskytl nahrávku rozhovoru vedeného přes policejní vysílačky, která zachycuje překvapení nasazených policejních ostřelovačů nad tím, kdo střílel, když žádný z nich... Právníci zastupující oběti střelby nemají přístup k potřebným důkazním materiálům ve spisu, anebo za zcela nestandardních podmínek.
Je třeba požadovat důsledné a nezávislé prošetření událostí Majdanu!
Reportáž v němčině (s francouzskými titulky - ty uvádějí TV ARD?) zde:
http://www.dailymotion.com/embed/video/x1qnu74
„Vědci jsou otevření diskuzi… v politice by jich mělo být více“
Rozhovor z cyklu rozhovorů s českými ženami v politice... (1/50, 2014)
Medailonek senátorky
Od r. 2012 nezávislá senátorka za ČSSD ve volebním obvodu č. 20 – Praha 4, je místopředsedkyní senátního výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, dále od r. 2001 potřetí ředitelkou Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky. V roce 2008 se ucházela o post předsedkyně Akademie věd České republiky. V roce 1999 zvolena členkou mezinárodní vědecké společnosti Academia Europaea, spoluzaložila Inovační biomedicínské centrum, kde je i tzv. podnikatelský inkubátor pro nové biomedicínské firmy. Bývalá vedoucí Centra excellence EU – MEDIPRA. E. Syková založila Centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad. Spoludrží šest patentů. Držitelka vyznamenání Za zásluhy (2013).
Více o senátorce na: http://www.evasykova.cz/