Jak jsem se dočetl v zažloutlé monografii, klasik českého divadla Václav Kliment Klicpera (1792–1859) býval prý zamlada nadšeným ptáčníkem. Jeho vykladač a životopisec F. A. Šubert výslovně uvádí, že Klicpera „dovedl výtečně stavěti vějičky, studánky a sítě, a u nich třeba celé dny vysedět“. Později , kdy Klicpera holdoval spíše karetní hře zvané bulka, tuto svou mladickou zkušenost využil v jednoaktovce Ptáčník.


Na rozdíl od stále hraných komedií Hadrián z Římsů nebo Divotvorný klobouk, hra Ptáčník upadla víceméně v zapomnění a dnes je zajímavá především jako svědectví o v těch dobách velice rozšířené čižbě. Zejména během podzimního tahu u nás byli tehdy drobní ptáci loveni všemi myslitelnými způsoby – např. do tenat, na lep nebo do podražců – a poté ve velkém konzumováni. Skřivany, čížky, drozdy a další pěvce jedla chudina i boháči. Ostatně Magdalena Dobromila Rettigová (1785–1845) do své slavné kuchařky také sepsala pár receptů: „Ptáčky dobře ober, uřež jim zobáčky, vlož je na rendlík…“

Ale zpět k Ptáčníkovi. Již úvodní Klicperova scénická poznámka začíná větou, že „celé divadlo představuje čihadlo na vrchu mezi lesy“, a pokračuje popisem, kde a jaké mají být na scéně umístěny vějičky, klece s volavými ptáky a podobně. V samotném textu hry se lze dozvědět ledacos o ptáčnických praktikách, například že: „Do sítí chytají se: kvíčaly, cvrčaly, drozdi, kosi, hejli, prskavci, jikavci, číži, pěnkavy, zvonky, konopky a dlasky…“ Nebo: „Na jaře se číhá na konopky, stehlíky, zvonky, drbolky a pěnkavy. Avšak vějičky musí býti z březového proutí, a v habrovém zářezu tak jemňounce nastrojeny, aby pták sednuv na ni i s ní na zemi upadl.“


V období, kdy psal Ptáčníka, nebyl již Klicpera žádným příznivcem čižby. Hlavní postavu, lékárníka Kotrče, vystavěl jako směšnou, vášní pro lov drobného ptactva zcela ovládanou osobu. Podstatou zápletky pak je, že Kotrče natěšeného na lov ptáčků (a zanedbávajícího lékárnickou živnost) u jeho čihadla neustále někdo vyrušuje, aby v závěru vyšlo najevo, že zúčastnění se na Kotrče smluvili, aby jej z jeho náruživosti vyléčili…

Jistě si nelze dělat iluze, že by zrovna Klicperův Ptáčník významně přispěl k tomu, že čižba začala být v českých zemích postupem času stále víc kritizována a omezována, až se ji nakonec podařilo zcela eliminovat. Ale přece jen: také díky polepšenému ptáčníkovi Václavu Klimentu Klicperovi dnes neřešíme kvóty na odchyt drozdovitých ptáků na lep anebo skřivanů do podražců a sítí, jak je tomu ve Francii, ani nejsme zapsáni na seznamu zemí, kde jsou každoročně naprosto nesmyslně zabity miliony a miliony volně žijících ptáků.

Psáno pro MF Dnes.