Na Silvestra jsem z útesu nad setmělým mořem sledoval „lampióny štěstí“, které vánek zanášel nad pevninu, ke kéralským vesnicím a polím. Snad se nic nestane, říkal jsem si.

Jen o pár hodin později vzplál v německé Zoo Krefeld pavilon opic a lidoopů. Obětí děsivého požáru se v noci na 1. ledna stali mj. orangutani, šimpanzi a gorily. Ohromná tragédie! Jak kdosi poznamenal, svět zoologických zahrad zažil nejhorší Nový rok za celou historii. Příčinou krefeldského požáru přitom asi nebylo nic jiného než – „lampióny štěstí“!

A zatímco jsem pak během Nového roku na dálku sledoval zprávy z Krefeldu, přišla mi od kolegy Martina Kristena fotografie, kterou pořídil v areálu slonince v naší pražské zoo. „Lampion štěstí, který dnes ráno uvízl na plotě našeho dvora,“ připsal ke snímku Martin. „Stačilo pět metrů a dopadl na hromadu suchého okusu.“

Co k tomu všemu napsat? A je vůbec co?

Vždyť je to pořád dokola. Je evidentní, že „lampióny štěstí“ jsou daleko spíš „lampióny neštěstí“, a přesto si nezanedbatelný počet lidí jejich vypouštění prostě neodpustí. A ani zdaleka nejde jen o tenhle segment tzv. zábavní pyrotechniky. Stejně tak je zřejmé, že nezřízené odpalování hlučných petard, dělobuchů a raket nejen hraje na nervy nespočtu lidí i domácích zvířat, ale volně žijící zvířata také namnoze zabíjí, o znečišťování životního prostředí a nepořádku v ulicích nemluvě. Jenže i tato zábavní pyrotechnika se u nás nadále naprosto běžně prodává.

Zrovna o „lampiónech štěstí“ a mnoha dalších druzích zábavní pyrotechniky – od petard po rakety – přitom podle mého názoru není potřeba dlouze diskutovat. Menšina obyvatel tu omezuje a někdy také ohrožuje většinu. Proč s tím tedy, vážení zákonodárci, něco neuděláte?

Já vím, od krefeldské zoo jsem se dostal docela daleko… Tak hodně štěstí v novém roce! Nám všem – a to i bez „lampionů štěstí“ a vůbec bez valné části té tzv. „zábavní“ pyrotechniky.

Vyšlo v MF Dnes.