V posledních dnech se před námi znova začíná rozevírat jedna ze známých českých pastí. Tu past máme zřejmě rádi. Uvnitř je nám pravděpodobně docela příjemně. Ti, kteří se v ní ocitnou totiž bez zaváhání a zapochybování mají pocit, že právě oni a jejich druzi by se na politické scéně vyjímali lépe, než jejich předchůdci. Kdyby šlo jen o to lépe se někde vyjímat, mohla by to být často i pravda. Mladý kořen je jistě pohlednější, než starý kořen a mladá slepice je na pohled příjemnější než starší, jenže právě o to nejde.
Je neuvěřitelné, jaké pohrdání je možné vyčíst téměř z každého vystoupení představitelů české vlády, když mluví o řadových odborářích, nejen o vrcholných představitelích odborů (těmi pohrdají zvláště).
Veřejnost vytýká současné české vládě, že neumí komunikovat navenek, ale zvláště s partnery, kteří mají odlišný názor na svět, například s opozicí. A že se o to vlastně ani nepokouší. Naproti tomu pan ministr Kalousek a také pan ministr Drábek vytrvale tvrdí, že to je opozice, odbory a všichni ostatní, kteří odmítají komunikovat s nimi.