Dnes je již zcela zřejmé, že akademické ani parlamentní hořekování nad počínáním prezidenta Miloše Zemana nemá žádný smysl. Prezident Zeman je k takovým ohlasům na svou činnost zcela netečný, někdy se ale spíše zdá, jako by ho ještě utvrzovaly ve správnosti jeho počínání. To se týká jak ohlasů domácích, tak těch, které přicházejí zvenčí.
Před nedávnem jsme psali o zásadním politickém sporu, který se u nás rozhořel a který se týká politické korupce. Tento spor se dá krátce formulovat jedinou otázkou „Kde leží hranice mezi politickou korupcí a protislužbou, která je v rámci politického života přípustná a dokonce potřebná?“ V rámci politické praxe tedy jaksi normální.
Současné dění v české společnosti nejen na politické scéně svědčí o tom, že by nám, nebo alespoň našim předním představitelům, prospělo více moudrosti. Kolika jen škodám by se zabránilo, kdyby byli například politici jen o něco moudřejší. Moudrost totiž předpokládá vidět věci ve vzájemných souvislostech.