Poté, co prezident Miloš Zeman doporučil předsedovi vlády v demisi Andreji Babišovi, aby se dále pokoušel o sestavení vlády s podporou komunistů a k fašismu tíhnoucí SPD Tomia Okamury jsme se bez jakékoli pochyby dostali na politické dno, od listopadu 1989 zcela netušené. Jen se divím, že někteří komentátoři, jako například Ivan Hoffman vydávají takové řešení za řešení pragmatické. Konstatují, že přes veškerou rozdílnost Miloše Zemana a Andreje Babiše spojuje pragmatický (česky řečeno – praktický) pohled na svět. Na závěr svého komentáře se zřejmě pragmaticky Ivan Hoffman vysmívá svým kolegům, že když chtějí, mohou spekulovat o tom, „co by bylo kdyby“. K něčemu tak nerozumnému se zcela jistě takový pragmatik, jako je Ivan Hoffman, nesníží.
Je to asi měsíc, kdy skupina mladých lidí donutila komunistického poslance Zdeňka Ondráčka, který se jako člen pohotovostního pluku aktivně podílel na potlačování předlistopadových demonstrací disidentů, aby odstoupil z vysoké parlamentní funkce, do které byl po několika marných pokusech přece jen s pomocí hnutí ANO zvolen.