Již dlouhou dobu uvažuji o tom, proč lidé na této planetě nedosáhli tak vysokého vývojového stupně, aby dokázali uspokojivě vzájemně spolupracovat. Jsou země, kde se lidem daří spolupracovat lépe a kde hůře, ale jako celek to ani tak není žádná sláva.

Již dlouhou dobu uvažuji o tom, proč lidé na této planetě nedosáhli tak vysokého vývojového stupně, aby dokázali uspokojivě vzájemně spolupracovat. Jsou země, kde se lidem daří spolupracovat lépe a kde hůře, ale jako celek to ani tak není žádná sláva. Je v nás přece jenom cosi, co zřejmě brání tomu, aby mohla natrvalo vznikat skutečná společenství, tedy takové skupiny vzájemně otevřených lidských bytostí, v jejichž vztazích nehrají žádnou roli umělé společenské bariéry založené na majetku, víře a kultuře jako takové, rozdílném etnickém původu, pohlaví, nebo státní příslušnosti. To dokážeme jen na chvíli, nebo jen za mimořádných okolností. V běžném životě je to pro nás neobyčejně těžké, i když se o to občas poctivě pokoušíme za posměchu tak zvaných realistů všeho druhu.

O takových poměrech, kdy něco takovéhoto bude možné vlastně v tuto chvíli jen sníme. Přitom dnes již ve skutečnosti víme vše, co potřebujeme, abychom tohoto stavu mohli dosáhnout. Částečně to věděli již naši předkové. Již dlouhou dobu přece víme, jaký musí být člověk, který je vůči ostatním tolerantní, nepromítá do nich své vlastní mindráky a nenávisti a vůbec má druhé rád stejně jako sebe sama. Naši předkové však nevěděli, jak si zajistit rozumný materiální blahobyt, po kterém všichni marně toužili. Ten se stal v současné době, alespoň na Západě, skutečností. Vědecké a technické bádání dalo lidem do ruky úžasné prostředky a ti je užívají podle svých dispozic. To jest velmi často značně nerozumě. Tedy tak, že se jejich užití obrací proti jejich vlastním zájmům.

Zamysleme se jen nad poslední téměř komickou diskusí nad povodňovým kontem solidarity, které vymyslel ministr financí Miroslav Kalousek. Navrhuje platit měsíčně 100 Kč do zvláštního fondu, který by bylo možné použít jen na úhradu škod po povodních, případně na prostředky s prevencí povodňových škod. Ministr Kalousek tvrdí, že se jedná o cenu dvou piv, nebo jedné krabičky cigaret. To nemohu posoudit, pivo nepiji a nekouřím, ale pravděpodobně na tom něco je.

Jaký však tento návrh spustil téměř všeobecný pokřik, zprava i zleva. Pravice (tedy ODS) tvrdí, že je to nepřípustné a utajené zavádění právě toho typu daní, které ona podle svých ideologických principů nemůže a nesmí připustit.
Levice, která je sice příznivě nakloněna zavedení právě takových daní, ale nikoli ministru Kalouskovi, okamžitě přišla s výmluvou, že je to nesystémové, což zní velice učeně a potom, že by museli takovou daň platit i lidé, kteří byli povodní nejvíce postiženi. No a je to.
Podobně jako politici se však chovají i občané. Jeden z nich se nechal slyšet, že za chvíli snad budeme platit daň i z hlemýžďů a žížal, kteří nám lezou na zahradě. Stojíme tedy vůbec o nějakou vzájemnou solidaritu, nebo jsme již načichli ideologií „každý sám pro sebe“, že o ni vlastně ani nestojíme?

Osobně se sice domnívám, že by se právě lidé, kteří povodněmi nejvíce utrpěli měli přímo předhánět v tom, kdo takové konto zaplatí dříve, protože povodně se opakují stále častěji a pojišťovny jsou stále méně ochotné platit. Pět miliard korun, které by se na tomto účtu ročně nashromáždily rozhodně nejsou k zahození.
Přesto, že se jedná o jednu z nejlepších věcí, která pana ministra Kalouska napadla, jeho kolegové sugerují veřejnosti, že je to zase nějaká bouda a že tou stokorunou měsíčně je pan mistr chce vlastně okrást. Znáte ho přece, nebo ne? Jako by znělo v podtextu všech těchto výtek. Například jeden jeho kolega z vlády si vymyslel, že tento návrh je nebezpečný proto, že by zemědělci mohli chtít podobnou kompenzaci za sucho. Tento vládní „mudrc“ zřejmě nezaznamenal, že v posledních letech se u nás neopakují katastrofální sucha (na rozdíl o Řecka nebo Ruska), ale katastrofální povodně.

Já osobně nejsem ani stoupencem současné vlády a toho, co dělá, ani stoupencem pana ministra Kalouska. Nicméně, jsem přesvědčen, že tento jeho nápad by měla vláda zobecnit a založit ještě alespoň dvě taková „protipovodňová“ konta, kde by byly uloženy finanční prostředky občanů, které by nebylo možné použít na nic jiného.

První konto by obsahovalo prostředky na školství a vzdělávání a v tomto případě bych doporučoval odevzdávat i větší částku, než 100 Kč a na druhém by byly prostředky na podporu základní vědy a výzkumu. Pokud by s něčím takovým měly některé politické strany potíže, mohl by Parlament ČR na toto téma vyhlásit jednorázové celostátní referendum. Neměli bychom ale otálet. Jinak bychom mohli jednoho dne zjistit, že nás spláchla povodeň daleko nebezpečnější, než ta vodní.