Co vlastně chceme?
Když sleduji vývoj voličských preferencí, nestačím se skutečně divit. Čeští (a také samozřejmě moravští, aby jim to nebylo líto) voliči stále očekávají nějakého politického spasitele, který prostě ví, jak na to a který to těm politickým stranickým holomkům ukáže. V minulém volebním období hrál a velice zdařile úlohu takového spasitele Vít Bárta, kterému v této roli zdařile sekundoval první apoštol Radek John.
První z nich zdatný na vydělávání peněz, druhý populární televizní postava, jejíž úlohou bylo nabídnout projekt prvního z nich veřejnosti. A čeští voliči se nechali rádi přesvědčit. Jenže pak začalo vyplouvat na povrch, jak se věci skutečně mají. Varovné signály, které se objevily již před volbami, získávaly stále jasnější obrysy.
Politický spasitel, který právě přichází, je něco jiného. Jeho radostnou zvěstí je, že společnost a stát, který si společnost vytváří ke své správě, se vlastně ničím neliší od soukromé společnosti na výrobu potravin a způsob, jakým je třeba takový stát řídit se rovněž neliší. Jeden takový mudrc se snažil nedávno na české politické scéně již uplatnit. Říkal o sobě (a ostatní to o něm také říkali), že je špičkový manažer. A právě proto měl zřejmě pocit, že o řízení společnosti ví vše. Jak se ukázalo, nevěděl. Když byl jmenován ministrem práce a sociálních věcí, velice rychle celý systém rozložil.
České společnosti ale pravděpodobně tato odstrašující skutečnost nestačí. Dovedu dobře pochopit, že pohled na české politické strany není nijak přitažlivý. To si ale voliči skutečně myslí, že lidé kolem Andreje Babiše, Tomio Okamury, nebo Miloše Zemana (tj. kolem strany SPOZ) jsou lepší alternativou, než kandidáti ostatních stran?
Osobně jsem přesvědčen, že by se u moci měly střídat různé politické proudy. Ale seriozní politické proudy. A ty Andrej Babiš, Tomio Okamura ani strana SPOZ nepředstavují. U nás vládl v minulých sedmi letech konzervativní politický proud pod vedením ODS. Bylo by tedy rozhodně spravedlivé, kdyby po takové době dostali příležitost dokázat, co dovedou i sociální demokraté. Měli by dostat příležitost už proto, že na rozdíl od hnutí ANO Andreje Babiše mají sociálně přívětivý program.
Hnutí ANO (rozuměj Andrej Babiš) je například pro zrušení poplatků ve zdravotnictví pro seniory, ale nikoli pro děti. Proč? Protože, přece o děti se mají postarat rodiče. Že na to rodiče, zvláště při delší hospitalizaci dítěte nemusí mít? To pan Babiš přece řešit nemusí a také nebude. Je to totéž, jako by někdo přesvědčoval Miroslava Kalouska, že zdaňování seniorů, kteří chtějí pracovat je nesmysl. Vždyť je to podle něj přece systémové, že ano?
Vážení voliči, dobře si rozmyslete, co vlastně chcete. Pan Andrej Babiš vám sice slibuje, že když mu dáte dostatečné množství hlasů, dokáže ušetřit velké množství peněz, které pak bude možné využít na něco jiného. Ale na co vlastně? Na zdravotní poplatky pro vaše děti asi ne. Každý politik hodný toho jména musí mít v hlavě dobře uspořádané hodnoty a priority, kterými se řídí.
A takovým politikem pan Andrej Babiš rozhodně není. Šetření samo o sobě nemůže být žádnou hodnotou. Právě na sociálních otázkách je vidět, že otázkám řízení státu skutečně nerozumí. Státní instituce se skutečně nedají řídit jako soukromá firma, to exministr Jaromír Drábek, který se o to pokusil, dokázal docela přesvědčivě. Dokonce i ono slibované šetření se ve státních institucích nedá uskutečnit stejným způsobem, jako v soukromé společnosti.
Jestliže někdo nechce volit ČSSD a přesto by chtěl podpořit podobný myšlenkový proud, myslím, že může dát svůj hlas KDU-ČSL, nebo Straně zelených. Obě tyto strany mají své kvalitní zastupitele na obecní úrovni a v Senátu a byly by přínosem i v Poslanecké sněmovně. Pak by ale bylo třeba, aby tento středolevý proud voliči podpořili dostatečně, aby strany, které ho ztělesňují, mohly své politické představy prosadit v praxi a aby nebyly závislé na prezidentu Miloši Zemanovi. K tomu by právě stačilo, kdyby ČSSD získala například 38% hlasů, KDU-ČSL 8% a Strana zelených alespoň 6% hlasů. Bylo by velkým neštěstím, kdyby část veřejnosti opět sedla na lep pouťovým vyvolávačům všeho druhu.
První z nich zdatný na vydělávání peněz, druhý populární televizní postava, jejíž úlohou bylo nabídnout projekt prvního z nich veřejnosti. A čeští voliči se nechali rádi přesvědčit. Jenže pak začalo vyplouvat na povrch, jak se věci skutečně mají. Varovné signály, které se objevily již před volbami, získávaly stále jasnější obrysy.
Politický spasitel, který právě přichází, je něco jiného. Jeho radostnou zvěstí je, že společnost a stát, který si společnost vytváří ke své správě, se vlastně ničím neliší od soukromé společnosti na výrobu potravin a způsob, jakým je třeba takový stát řídit se rovněž neliší. Jeden takový mudrc se snažil nedávno na české politické scéně již uplatnit. Říkal o sobě (a ostatní to o něm také říkali), že je špičkový manažer. A právě proto měl zřejmě pocit, že o řízení společnosti ví vše. Jak se ukázalo, nevěděl. Když byl jmenován ministrem práce a sociálních věcí, velice rychle celý systém rozložil.
České společnosti ale pravděpodobně tato odstrašující skutečnost nestačí. Dovedu dobře pochopit, že pohled na české politické strany není nijak přitažlivý. To si ale voliči skutečně myslí, že lidé kolem Andreje Babiše, Tomio Okamury, nebo Miloše Zemana (tj. kolem strany SPOZ) jsou lepší alternativou, než kandidáti ostatních stran?
Osobně jsem přesvědčen, že by se u moci měly střídat různé politické proudy. Ale seriozní politické proudy. A ty Andrej Babiš, Tomio Okamura ani strana SPOZ nepředstavují. U nás vládl v minulých sedmi letech konzervativní politický proud pod vedením ODS. Bylo by tedy rozhodně spravedlivé, kdyby po takové době dostali příležitost dokázat, co dovedou i sociální demokraté. Měli by dostat příležitost už proto, že na rozdíl od hnutí ANO Andreje Babiše mají sociálně přívětivý program.
Hnutí ANO (rozuměj Andrej Babiš) je například pro zrušení poplatků ve zdravotnictví pro seniory, ale nikoli pro děti. Proč? Protože, přece o děti se mají postarat rodiče. Že na to rodiče, zvláště při delší hospitalizaci dítěte nemusí mít? To pan Babiš přece řešit nemusí a také nebude. Je to totéž, jako by někdo přesvědčoval Miroslava Kalouska, že zdaňování seniorů, kteří chtějí pracovat je nesmysl. Vždyť je to podle něj přece systémové, že ano?
Vážení voliči, dobře si rozmyslete, co vlastně chcete. Pan Andrej Babiš vám sice slibuje, že když mu dáte dostatečné množství hlasů, dokáže ušetřit velké množství peněz, které pak bude možné využít na něco jiného. Ale na co vlastně? Na zdravotní poplatky pro vaše děti asi ne. Každý politik hodný toho jména musí mít v hlavě dobře uspořádané hodnoty a priority, kterými se řídí.
A takovým politikem pan Andrej Babiš rozhodně není. Šetření samo o sobě nemůže být žádnou hodnotou. Právě na sociálních otázkách je vidět, že otázkám řízení státu skutečně nerozumí. Státní instituce se skutečně nedají řídit jako soukromá firma, to exministr Jaromír Drábek, který se o to pokusil, dokázal docela přesvědčivě. Dokonce i ono slibované šetření se ve státních institucích nedá uskutečnit stejným způsobem, jako v soukromé společnosti.
Jestliže někdo nechce volit ČSSD a přesto by chtěl podpořit podobný myšlenkový proud, myslím, že může dát svůj hlas KDU-ČSL, nebo Straně zelených. Obě tyto strany mají své kvalitní zastupitele na obecní úrovni a v Senátu a byly by přínosem i v Poslanecké sněmovně. Pak by ale bylo třeba, aby tento středolevý proud voliči podpořili dostatečně, aby strany, které ho ztělesňují, mohly své politické představy prosadit v praxi a aby nebyly závislé na prezidentu Miloši Zemanovi. K tomu by právě stačilo, kdyby ČSSD získala například 38% hlasů, KDU-ČSL 8% a Strana zelených alespoň 6% hlasů. Bylo by velkým neštěstím, kdyby část veřejnosti opět sedla na lep pouťovým vyvolávačům všeho druhu.