Když přední český publicista Jan Jandourek srovnává myšlení Čechů a Rusů, dochází k závěru, že si za svůj osud si mohou oba národy samy. Jan Jandourek spíše říká: „za svou bídu“. V Rusku i u nás se projevují tyto věci samozřejmě různě. V Rusku je to například lhostejnost k osudu Alexeje Navalného.

„Podle nezávislého průzkumu, Rusové vidí vězněného kritika Kremlu Alexeje Navalného ve stále horším světle a rozhodnutí úřadů označit jeho politické hnutí za ‚extremistické‘ většinou schvalují, nebo jim je lhostejné. Že Navalného aktivity neschvaluje, uvedlo 62 procent respondentů, což je o dvanáct procentních bodů více než v září 2020. Čtvrtině respondentů to bylo buď lhostejné, nebo nedokázali odpovědět.“

Není náhoda, že se nějaký národ nebo občané jedné země pořád potácejí v nějakých problémech, dodává Jan Jandourek. Že Alexej Navalný po svém návratu z léčení v Německu ani žádný trestný čin vlastně spáchat nemohl, když byl okamžitě uvězněn, je zde zcela lhostejné. Důležité jsou přece pomluvy a promyšlená propaganda, nikoli fakta.

No, a jak je to s námi? „S námi je to – v menším měřítku – podobné, píše Jan Jandourek. Po orgiích neschopnosti, které předvádí „hnutí“ Andreje Babiše ANO, by se dalo čekat, že tento útvar bude bojovat o vstup do sněmovny. Ale kdepak, ani rok zmateného vládního zmítání se v covidové krizi nestačil. S výzvami, že by lid měl být jiný, si nevystačíme. Je to podobné jako obecné proklamace, že by naše školství mělo vychovávat a tak dále.

Trochu jsou to rady jako jak se vytáhnout vlastní silou za vlasy z močálu. Tady nebo v Rusku, mechanismus je ten samý. Je hloupé opakovat chyby kolem dokola. Pokud jsme se dvakrát dočkali zvolení Miloše Zemana a Babiš pořád ještě není jednoznačně v propadlišti dějin, zřejmě ta zatuchlost pozoruhodnému množství občanů nějak vyhovuje. Následky si ponesou sami, ale s nimi bohužel i ti, co to tak nechtěli.“

Přední český publicista Jan Jandourek má pravdu. Je to s námi opravdu těžké. Starší generace voličů se odvrací od představitelů například České pirátské strany nikoli proto, že by tato strana měla špatný program, ale jen proto, že jejich předseda Ivan Bartoš nosí na hlavě tzv. dredy. Tato generace, alespoň její nemalá část, něco takového považuje za jasný důkaz, že piráti jsou zcela nenormální, a jak se lidově říká vyšinutí. Proto v poslední době vzrůstají preference jejich partnerům z hnutí STAN. Jejich kandidáti totiž nosí na hlavě ty správné účesy. Je to sice mimořádně trapné, ale i takové věci hrají roli při poklesu, nebo vzestupu voličských preferencí.

Piráti svou podporu ovšem voličům nijak neusnadňují. Jsou přesvědčeni, že jejich tzv. transparentnost a otevřenost stačí k tomu, aby je jejich voliči pochopili. Bohužel, nestačí. K volbám totiž chodí obvykle starší voliči, nikoli ti mladší, kteří dávají často ostentativně najevo, že je jim osud této země v podstatě lhostejný. Oni mají přece, se svými jazykovými dovednostmi perspektivu kdekoli v zahraničí, na rozdíl od těch starších. Komu ale není rady, tomu není ani pomoci. Na jejich omluvu je možné říci, že ve svém věku asi některé věci ani chápat nemohou, poradit by si ale dát mohli.

Především by si měli uvědomit, že největším nepřítelem jejich strany není Andrej Babiš, ale jsou jím oni sami. Proč dovolí Česká pirátská strana předsedovi vlády, aby ji tak ostouzel v mediích a ona sama na jeho lži téměř nereagujete? Žaloba to přece není přiměřená reakce na mediální lež. Ale je zde ještě jedna důležitá věc. To, co rozhodne příští volby je zoufalý strach českých voličů ze zhoršení sociální spravedlnosti v této zemi. A tento strach v tuto chvíli nahrává Andreji Babišovi, i když je to paradoxní. České obyvatelstvo má strach z toho, že by se k moci mohla dostat koalice SPOLU a hnutí ANO.

Když Jan Hamáček přistoupil na to, že podpoří vládu Andreje Babiše, byl jeho záměr a těch, kteří jeho linii podporovali pravděpodobně vedený dobrými úmysly, výsledky jsou však více než žalostné. Pravdu měli jeho oponenti. Veřejnost si neřekla: ten nebo onen dobrý sociální návrh, který pro nás prosadila, například ministryně Jana Maláčová, členka ČSSD, je skutečně dobrý. Je to tedy zcela jistě důkaz, že ČSSD má dobré sociální programy a je třeba v našem vlastním zájmu tuto stranu volit. Usoudila naopak, že tento návrh by vláda Andreje Babiše dříve či později stejně předložila a prosadila. A také Andrej Babiš toto přesvědčení velice intenzivně posiloval.

Řada voličů si prostě myslí: „Když je tu hnutí ANO, proč by tu měla být ještě nějaká ČSSD, když stejně dělá totéž?“ Proto předvolební preference ukazují to, co ukazují. Naivní tedy nebyla samotná snaha reprezentovat v nové vládě voliče ČSSD, ale představa, že Andrej Babiš a jeho hnutí ANO snahu ČSSD vstoupit do menšinové vlády ocení a budou se vůči svému menšinovému koaličnímu partnerovi chovat jinak než v předchozím volebním období.

V případě, že by po volbách došlo k ustavení nové tzv. pravicově orientované vlády, ať již s Andrejem Babišem nebo bez něj (s případnou účastí koalice SPOLU), nebyl by tu již nikdo, kdo by připravoval sociální programy a prosazoval jejich realizaci. Hnutí ANO by si sice takové programy nemohlo přivlastnit, ale jen proto, že by žádné neexistovaly. Ve srovnání s tím se asi současná situace musí jevit mnoha voličům jako výhodnější, než by byla povolební situace bez hnutí ANO. Nezapomeňme, že proto tolik voličů váhá, zda volit demokratické koalice, když jednou z nich je sociálně zcela necitlivá koalice SPOLU. Voliči se prostě obávají zhoršení svých životních poměrů, a díky tomu jsou ochotni prominout Andreji Babišovi všechno možné. Nedá se tedy očekávat, že se předseda vlády ČR změní v této zemi dříve, než po zvolení nového prezidenta České republiky, který již nebude ochoten jmenovat Andreje Babiše do nejvyšší výkonné funkce.