Všichni už dávno víme, že nežijeme až tak moc pod kuratelou státu, jako pod nadvládou všemocných nadnárodních korporací, řetězců a firem, které si s námi dělají, co chtějí. Dřív za komunismu tu sice byl mnohem větší tlak arogantní vládní a stranické moci, ale převážná část obyvatel byla „v rukou“ zelinářů, uzenářů, taxikářů, číšníků a veksláků. Občas vzpomínám, když jsem tehdy jel s novinářem Rudolfem Křesťanem do Bratislavy na nějaké televizní vystoupení, jak město bylo zasypané sněhem včetně řad taxikářů, o které nikdo nejevil zájem. Tehdy se jim Ruda s dětskou radostí vysmíval a dělal na ně prsty kiš kiš kiš.

Byla to tehdy jistá bezmoc a vztek, odreagovávaný třeba ve vtipech. Asi takové, jakou máme nyní, když jsme nuceni kupovat zboží, které se po záruční době rozpadne a přestane fungovat. Asi takové, jako když kupujeme potraviny tak bídné kvality, že si na tom farmaceutický průmysl vybudoval nový byznys s doplňky stravy a různými podpůrnými prostředky. Asi takové, jako když jsme nuceni dýchat smog a prach vytvářený naší činností pro tyto firmy vlastně bohatnoucí na našem podlamujícím se zdraví, navíc zhoršovaném novými a novými dávkami antibiotik, analgetik a jiných léčiv masivně předepisovaných našimi lékaři. Tyto mocné podniky vymýšlejí nové a nové podfuky na nás všechny, jak ještě rychleji bohatnout. S drzostí jim vlastní prodávají nečerstvé či dokonce nahnilé maso, potraviny plné pesticidů a jiných chemikálií, výrobky sice na jedné straně vysoce sofistikované, ale na druhé straně se zabudovanými kazítky či falešnými parametry, viz nedávno VW. Musejí přece pořád vyrábět dál a dál a my jim to přece nemůžeme kazit s naší naivitou, že by nám jejich produkty měly vydržet co nejdéle.

Často si pohrávám s myšlenkou, jak na ně udělat prsty také kiš kiš, s myšlenkou, aby na ně taky někdy konečně došlo. Stát je prostě na ně slabý a de facto je podporuje. Za tu svoji činnost by si zasloužily ne statisícové či miliónové pokuty, z kterých se rychle otřepou, ale sebrání licencí. To však stát neprovede, protože je potřebuje. Podobně jako proklamuje, aby lid a národ byl zdravý. Hezky se to v projevech poslouchá, ale ve skutečnosti stát potřebuje, abychom marodili a byli nemocní. Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby všichni byli opravdu zdraví? To by se zhroutil celý zdravotnický systém a personál od pojišťoven po nemocnice. To by se zhroutil celý mocný farmaceutický průmysl a na něj navazující chemický a jiný sektor. To by se zhroutily lázně, psychiatrické léčebny, starobince, LDN, výrobci obvazů a berel, zdravotnických potřeb a super sofistikovaných přístrojů na operace či vybavení JIPek.

Moje myšlenky, bohužel zcela nereálné ba přímo nesmyslné, pokračují ve stejném duchu vzpoury proti mocným. Například, kdyby se lidé opravdu naštvali, vzájemně se dohodli, přestali by nekvalitní potraviny kupovat a vše by si pěstovali na zahrádkách. To by bylo kiš kiš na řetězce! A co kdyby se všichni dohodli a přestali by kupovat všechny výrobky od lednic počínaje po auta konče. Ostatně dřív si lidé také většinou vše pěstovali sami, lednice nepotřebovali a chodili pěšky i bosi. A přestali by kupovat i elektřinu a plyn od do nebe se tyčících nafoukaných firem diktujících si své podmínky. Ostatně dřív elektřinu a plyn jsme také nepotřebovali. To by bylo kiš kiš na všechny namyšlené, arogantní či i podvodné výrobce a prodejce vymýšlející, jak nás obalamutit. Velké zisky, podobně jako rychlá zbohatnutí, jsou zpravidla právě na úkor všech nás spotřebitelů podváděných různým způsobem, mnohdy velmi sofistikovaným a rafinovaným. A ještě jim k tomu tleskáme, jak jsou vynikající.

A vlastně kdyby auta přestala jezdit, továrny vypouštět své smrady a prachy, my jedli své zdravé potraviny a chodili pěšky a bosky, topili si klestím a svítili svíčkami, tak bychom byli zdraví, otužilí a silní. Asi tak jak amazonští indiáni hluboko v džungli, kteří ještě i v 21. století si mohou dělat na náš vyspělý svět nadnárodních firem kiš kiš. Jsou zdraví, otužilí a silní, geneticky nezaplevelení antibiotiky a jinými chemikáliemi z léků, jídel a vzduchu jako my, kteří jen „díky“ různým doplňkům stravy, podpůrným prostředkům imunity, novým a novým antibiotikům s ještě dravějšími chemikáliemi přežíváme den ze dne. Probudil jsem se ze svého radostného snu, jak všechny ty dravce zaženeme do úzkých. My jsme si však vybrali cestu se stále se zvyšujícím pohodlím a bohatstvím zářící leskem, což má, bohužel a zcela logicky, i druhou stránku mince: ničení životního prostředí celé planety a z toho vyplývající vlastní sebedestrukci. Jak ještě dlouho vydržíme na této Zemi, kterou jsme obdrželi, aby vzkvétala? Ti „chudáci“ v džungli mají vše pro to, aby nás všechny přežili. Kdo příliš rychle stoupá vzhůru, tím z větší výšky spadne.