V pátek je mezinárodní den boje proti korupci. V ČR ovšem jako by se téma pro média a politiky už vyčerpalo. Z „korupce“ je skoro sprosté slovo. Proč to tak je?A jak by se měl den přejmenovat?

Podle nejnovějšího výzkumu CVVM se 22 % občanů domnívá, že skoro všichni politici jsou namočeni do korupce. Dalších 44 % má podezření, že je to alespoň většina. Od roku 2004 se toto mění jen o pár procent nahoru či dolů.
Proč korupce tedy již není téma debat, konferencí, komentářů a diskusí?

Korupce není úplatek

Problém je za prvé v tom, že pod korupcí si každý představuje něco jiného. Pro novináře a politiky je korupce několik milionů předaných v krabici od vína nebo v igelitce při výletě na golf. Pro veřejnost je to cokoliv, kdy pro politiky platí jiná pravidla než pro „obyčejné občany“. Pro experty a akademiky korupce nahrazuje anglické slovo „accountability“ nebo „good governence“, tedy řadu fenoménů jako střet zájmů, tajné sponzory, obcházení pravidel předvolebního boje, manipulace veřejnými zakázkami, zatloukání informací apod. Tyto problémy rozhodně nevymizely, ale už se jim většinou neříká korupce. Protože slovo se politicky zdiskreditovalo. A pro nedostatek slova lepšího tak mluvíme o obecném naštvání, nemocné demokracii, nerespektování pravidel apod. Tím se ovšem problémy více zamlžují než vyjasňují.

Kdo korupci zdiskreditoval?

Podle Václava Klause a řady - zřejmě pravicových - komentátorů proběhla u nás jakási velká protikorupční revoluce organizovaná nikým nevolenými aktivisty ve spolupráci se státními zástupci a Andrejem Babišem. Tím se boj proti korupci jednou provždy odepsal a můžeme téma smáznout. Jak pohodlné...

Všechna data ale ukazují na jiný příběh. Téma korupce bylo jedním ze 3 největších obav veřejnosti od roku 2003.



A v každých volbách korupci někdo zkusil využít: Miloš Zeman, Věci veřejné, Andrej Babiš, dokonce i Petr Nečas. Právě za jeho vlády vznikl pokus nevládních organizací vzít vládní plány vážně a pomoci je prosadit ve Sněmovně pod nálepkou Rekonstrukce státu. Kdyby Nečasova vláda nepadla, možná by se zapsala do dějin jako jedna z mála, která v této oblasti něco systémově změnila. Ostatně i nyní je horkým kandidátem na tento titul, neboť po dlouhých letech uvolnila ruce státním zástupcům. Ti nově nabytou svobodu začali využívat někdy v dobrém a někdy zřejmě přemrštěně. Systémové změny totiž vyváží i řádění několika Nagyových-Nečasových.

Nové mutace korupce

Protikorupční organizace ostatně nikdy nebojovaly primárně proti úplatkům nebo kmotrům (to je role např. policie či médií), ale za pojistky, aby stát neuchvátil vlivný byznys. Dříve to znamenalo třeba partu kolem ČEZu, dnes jsou to zase rizika kolem Agrofertu, PPF či čínských investorů. Na principech to ale nic nemění. Pokud budeme každou novou podnikatelskou skupinu považovat za největší, jedinečné a bezprecedentní ohrožení a vymýšlet pro ně nová slova, těžko se poučíme z minulosti a zahraničích zkušeností. Pak budeme mít zákon pro každého „politického podnikatele“ místo jasných pravidel.

Novináři a politici musí balit věci do nových názvů, ale recepty jsou víceméně stejné. Pokud to věci pomůže, mohli bychom 9. prosinec přejmenovat na mezinárodní den otevřeného či odpovědného vládnutí. To je totiž skutečným cílem, nikoliv všechny politiky pozavírat nebo obvinit. Třeba by tak #KorupCZE mohla být zase sexy téma.