Archiv článků: srpen 2008

26. 08.

Klaus a Gruzie

Ondřej Liška Přečteno 16153 krát

Rozvaha, znalost a odpovědnost. To jsou odvěké požadavky na státní představitele při výkonu jejich funkce. Je nejen smutné, ale i nebezpečné, když u těchto představitelů převládne potřeba intelektuální provokace nad povinnostmi, které jsou ve výkonu jejich povolání prvořadé.

Václav Klaus se nebál označit jednoznačného viníka v tak komplikovaném konfliktu, jakým je spor mezi Ruskem, Jižní Osetií a Gruzií. Postavil se tak za jednu ze znepřátelených stran, za Rusko. Rozvaha přitom říká, že věci jsou vždy složitější, než se zdají být. Obzvláště na Kavkaze. V podobných případech je nutné zachovat si nestranný pohled a objektivitu. Protože jinak nepřispíváme k mírovému vypořádání, ale stáváme se nástrojem jedné ze stran.

„Je alarmující a smutné, když vidíme, že zahraniční angažovanost nesleduje řešení útrap místního obyvatelstva, ale své vlastní strategické cíle,“ napsal Václav Klaus. Pokud onou „zahraniční angažovaností“ myslel využití eskalace násilí v Jižní Osetii Ruskou federací k bombardování gruzínského území, k pokusu o svržení gruzínské vlády nebo k vyslání jasného signálu ostatním státům ve sféře svého zájmu, pak nelze než souhlasit. Angažovanost západního světa se zatím "nezmohla" na nic jiného než na vyslání humanitární pomoci. Ta se ovšem díky ruské blokádě stejně nemůže dostat ke všem potřebným. Znalost říká, že za každým konfliktem je dlouhá historie vzájemných animozit, protikladných nároků, mocenských zájmů a širších implikací, se kterými je třeba se podrobně seznámit dřív, než vyslovíme jakýkoli soud.

Václav Klaus píše, že díky Kosovu „získalo Rusko ospravedlnění pro svou akci“ v Gruzii. Kosovo ale nelze považovat za precedens, neboť v jeho případě šlo o střet dvou rovnocenných principů mezinárodního práva. Nakonec převážil princip sebeurčení nad principem teritoriální integrity. Rovnocennost obou principů však platí i nadále a v posuzování jednotlivých unikátních případů se bere v potaz i chování zainteresovaných aktérů a postoj mezinárodní komunity. Odpovědnost velí domýšlet důsledky každých výroků a akcí s přihlédnutím k roli, kterou hrajeme a k zájmům těch, které zastupujeme.

Česká republika je reprezentant EU a NATO. Evropská unie má tradiční zájem na mírovém řešení všech konfliktů, zvláště těch „zamrzlých“ (to je i případ Gruzie). Rusko má zájem na udržení statu quo. Získává tím roli arbitra a hlavní slovo v dané oblasti. To ale není žádoucí. Není nadále možné, aby Rusko (za asistence Severní Osetie, tedy svého území) sehrávalo v Jižní Osetii roli "mírového zprostředkovatele", jako tomu bylo od roku 1992. Politický formát řešení tohoto konfliktu musí být vyvážený a měl by zahrnovat více partnerů, např. EU nebo OSN. Mezitím je nutné, aby nezávislé komise posoudily ztráty na životech a škody způsobené válkou, aby se humanitární pomoc dostala všude, kde je potřeba, a aby obě strany plnily beze zbytku požadavky mírového plánu vypracovaného EU.

Především aby stáhly své bojové jednotky minimálně na pozice před eskalací konfliktu.

19. 08.

Srpen 1968 ve škole i mimo ni

Ondřej Liška Přečteno 4738 krát

Tu a tam se mně nebo mým kolegům na ministerstvu dostávají na stůl stížnosti rodičů a žáků týkající se nedostatečné výuky poválečných dějin na českých školách. Není jich mnoho, ale občas se vyskytnou. V jednom takovém dotazu třeba stálo: „Kamarád mi tvrdí, že v současné době na základním stupni neprobíhá výuka dějin po roce 1948... Existují vůbec osnovy pro toto období?“ A že prý tam, kde se výuce soudobých dějin věnují, je to spíš taková „partyzánština“, která nemá oporu v oficiální filosofii výuky dějepisu.

Ve skutečnosti je to právě naopak. Dějiny 20. století patří v současné době v rámci výuky dějepisu k absolutním prioritám. To může vidět každý, kdo si prolistuje závazné vzdělávací dokumenty (Rámcové vzdělávací programy), podle kterých se na základních školách učí od září loňského roku. Mnohem většího prostoru než v minulosti se tu dostává zejména období nesvobody po roce 1948. „Partyzánština“ je tedy spíše stav, kdy některý učitel dějepisu této části naší historie nevěnuje dostatečnou pozornost, nebo ji pod záminkou nedostatku času či informací (!) vynechá. Bylo by chybou zastírat, že k takovým případům dochází, i když jich určitě není většina. Česká školní inspekce je tu právě od toho, aby na ně upozorňovala a vynucovala si jejich nápravu. Je-li totiž učitel či učitelka dějepisu odhodlán(a) věnovat se ve svých hodinách letem 1948-1989 s důrazem, který předpokládají Rámcové vzdělávací programy, musí to zvládnout. Málokterá etapa našich dějin je zpracována tak pečlivě.

Svůj význam však jistě má (hlavně pro středoškoláky) i reflexe historických událostí v médiích. První podmínkou je, aby byla poučená. Letos ale máme „osmičkový“ rok, a to se o dějinách rád rozepíše kdekdo (včetně mě). Na téma osudovosti této číslovky pro českou historii přitom byla publikována řada zasvěcených esejů a přinejmenším jedna kvalitní kniha, je dostupné ohromné množství dokumentů. Nemluvě už vůbec o tom, že velká část populace srpen 1968 prožila. Určitě tedy je odkud čerpat. Přesto v tisku občas vycházejí texty, jejichž úroveň je mírně řečeno diskutabilní a závěry nepodložené.

Za pár dní bude smutné výročí vstupu vojsk států Varšavské smlouvy na naše území. Nechci samozřejmě srovnávat vliv, který na školní mládež může mít jeden novinový článek s dopadem hodin dějepisu. A už vůbec nemám v úmyslu komukoliv radit, jak má vykládat období pražského jara. Koneckonců nejsem pamětník. Můj osobní názor však je, že jsme se od těsně polistopadové adorace všech, kdo měli něco společného s reformním vedení tehdejší KSČ, posunuli k mnohdy přehnanému a paušalizujícímu kriticismu, který nebere ohled na dobové souvislosti.

Pražské jaro 1968 pro mě neznamená jen úsilí skupiny reformních komunistů ve vedení KSČ o demokratizaci strany a státu (přičemž podle mě nelze těmto lidem upřít přinejmenším dobrou vůli a řadě z nich i odvahu). Pražské jaro 1968, to byly především naděje nejširší veřejnosti na lepší, svobodnější život. KSČ byla tehdy jediná reálná síla s alespoň teoretickou šancí vytvořit k tomu podmínky. Proto se k Dubčekovi a jeho spojencům ve vedení strany upíraly naděje velké většiny občanů. Někteří z představitelů tzv. obrodného procesu později selhali, jiní ne. Zjednodušující pohled na jejich činnost je každopádně nespravedlivý.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy