V Evropě silně narůstají obavy z toho, že v nadcházejících volbách uspějí populisté a extremisté. Tyto strany – v Česku Úsvit, komunisté, svobodní, a svým způsobem i část sociální demokracie a ODS – ohrožují evropskou jednotu a bezpečnost. V důsledku tak přímo či nepřímo podporují Putinovu snahu o rozdrobenou a slabou Evropu. Nesmíme dovolit, aby tito Putinovi trojští koně v EU uspěli.

Nadcházející evropské volby jsou zásadnější, než se může z naší české zahrádky zdát. Evropská unie dnes stojí na křižovatce. Buďto bude schopná usilovat o společnou energetickou strategii a hlubší spolupráci v zahraniční a bezpečností politice, nebo se vydá směrem opačným – k dezintergaci a marginalizaci, cestou nacionalistických hnutí. Jednotlivé národní státy by pak ovšem neměly šanci významně ovlivňovat své vztahy s Ruskem či ekonomickými velmocemi jako Čína a USA.

Putinovu plánu slouží právě populistické a extremistické politické síly, kterým se dnes bohužel daří sbírat hlasy v místech, která se potýkajících se silnou nezaměstnaností a sociálními dopady hospodářské krize. Populistické strany nejsou novinkou, ale právě dnes bychom měli být před jejich zdánlivě jednoduchými recepty na složité otázky imigrační politiky nebo přístupu k „nepřizpůsobivým“ na pozoru. Na hranicích demokratické Evropy doutná vážný konflikt s Ruskem a destabilizovaná Evropa je dlouhodobým zájmem Kremlu. Z výroků řady pravicových i levicových populistů je přitom jasné, že stojí na straně Putina.

Marine Le Pen, šéfka Národní fronty ve Francii při své návštěvě v Moskvě obvinila EU a USA z rozdmýchávání nové studené války. Šéf britských populistů Nigel Farage Putina obdivuje jako vynikajícího politika. Podobně uvažuje i nizozemský Geert Wilders nebo fašisté z řeckého Zlatého úsvitu. Extrémní pravici zřejmě na Putinově režimu láká jeho otevřené autoritářství, proklamovaný ultrakonzervatismus a národovectví, omezování občanských práv a vláda pevné ruky. Byť se mohou tyto strany lišit v míře svého extremismu, spojuje je jejich eurodestruktivní politika. A Rusko se již dnes nebojí si některé zavázat. Maďarský premiér Orbán se dohodl s Putinem na financování jaderného programu i bez ohledu na názor evropských spojenců.

U významné části levice pak vidíme Putina jako symbol odporu proti globální nadvládě Západu. Přitom Putinovo autoritářské Rusko, jeho zkorumpovaný, gangsterský režim, tvrdě potlačuje základní občanská a politická práva, omezuje svobodu slova, vězní matky rodin za občanské aktivity a toleruje bití nebo dokonce vraždy novinářů. To vše na pozadí dlouhá léta bujícího a mimořádně agresivního neonacismu v ruské společnosti.

V české politice hrají roli trojských koňů Ruska například Okamurův Úsvit a komunisté s přispěním některých politiků ČSSD. Okamurovec Šarapatka jel za peníze belgické extremistické organizace, evidentně napojené na Putina, “dohlížet” na “referendum” na Krymu. Komunisté naprosto nekriticky přejímají kremelskou rétoriku, jako kdyby se ani u nás, ani v Rusku od roku 1989 nic nezměnilo. Někteří poslanci sociální demokracie neváhají jít slavit den vítězství na ruskou ambasádu či kritizovat svého vlastního ministra zahraničí za pevný postoj směrem k Rusku. I lídr sociální demokracie do EP Jan Keller označil vstřícnost EU za příčinu krize na Ukrajině, odmítl podpořit novou kyjevskou vládu a xenofobně strašil, že „nás může zachvátit vlna Ukrajinců“.

Stejně tak ale dělají Putinovi užitečné idioty ODS a Svobodní se svoji ideologickou snahou za každou cenu Evropskou unii oslabovat a rozkládat zevnitř. Vycházejí přitom z učení svého guru Václava Klause, který měl vždy pro Rusko slabost. Jenže bezpečnost Evropy neviditelná ruku trhu nevyřeší.

Tyto síly se často zaklínají národními zájmy. Je ale skutečně naším národním zájmem oslabení EU tváří v tvář Putinovi? Je v našem zájmu a v zájmu Evropy, aby Velká Británie odešla z EU, jak to prosazuje Nigel Farage? Je našim hospodářským zájmem, aby se rozpadla eurozóna, po čemž tito populisté často volají? Prospěje naší bezpečnosti, když se nepodaří prosadit jednotnou energetickou politiku EU? Bude mít naše země větší váhu, pokud by se měla Unie demontovat na pouhou alianci národních států nebo zónu volného obchodu? Skutečně bychom se cítili bezpečněji v takové Unii, jakou si představují pravicoví či levicoví populisté?

Rozbitá Evropa je největším zájmem imperialistické politiky Vladimíra Putina. Nikoli českých a evropských občanů. Právě proto jsou nadcházející evropské volby pro naši budoucnost klíčové. Pokud bereme naši svobodu a bezpečnost vážně, je potřeba nastavit zmíněným politickým snahám hráz. Ve své podstatě totiž naši bezpečnost a naši svobodu ohrožují. Poražme společně tyto nebezpečné tendence v nadcházejících volbách.