ODS, TOP09 a VV vytvoří 7 expertních skupin. Skupina 5. školství, věda, výzkum, kultura. Uvidíme, kdo v ní bude,... Ale z programů stran ve vzdělávání (souhrn zde) se nezdá, že by měly jasná východiska. Tak se třeba toto bude hodit:



1. Vzdělávání se musí stát skutečnou prioritou vlády. Projevit se to může například tím, že ministr školství bude současně místopředsedou vlády. Ministr školství (vzdělávání)  by měl mít dostatečný vliv.

2. Není žádné lepší a dlouhodobě efektivnější užití pro peníze, a to ani individuální, ani státní, než je dát do vzdělávání.

3.Namísto pouhému školství je třeba se věnovat vzdělávání. A to jednak vzdělávání dospělých ve firmách i mimo ně, ale také veřejnému prostoru, který na nás všechny hrne z médií a nejvíc z internetu stále více informací i emocí a stále více ovlivňuje to, co víme, i naše postoje. Vláda veřejný prostor jistě nemůže (ani nesmí) řídit, ani příliš korigovat, ale už jen to, že na něj rozšíří svoji pozornost, je důležité. Budoucí vzdělanost národa může více ovlivnit, když bude skutečně každé dítě mít přístup na internet, než třeba změna v osnovách matematiky.

4. Je třeba hledět dopředu. Současné školy vzdělávají žáky a studenty, kteří budou žít a pracovat v polovině 21. století, v podmínkách, které si dnes jen těžko dovedeme představit. Budou-li tvůrci školské politiky stát oběma nohama ve století minulém, budou do něj stahovat i nastupující generace.

5. Cílem vzdělávání už dávno není získat co nejvíc znalostí. Znalosti zastarávají a brzo bývají nahrazovány jinými. Žáci ve školách i studenti na fakultách potřebují kromě nutného základu znalostí a dovedností získat schopnost, ochotu a návyk dále se učit. Cílem je celoživotní vzdělávání. Jen to zajistí naší zemi konkurenceschopnost. To by měli mít na mysli jak tvůrci vzdělávací politiky, tak učitelé.

6. Každý by měl mít příležitost dosáhnout maximálního vzdělání, jakého je schopen, jaké si přeje a jakého je potřeba. Úkolem školy a učitelů proto není oznámkovat žáky třeba čtyřkou a už se o ně nestarat, ale pomoci i slabším, aby dosáhli maxima, jakého jsou schopni.

7. Země musí mít jasnou strategii dalšího rozvoje, musíme říct, zda chceme dále rozvíjet naši průmyslovou současnost a posilovat naše postavení montovny Evropy, nebo chceme budovat znalostní ekonomiku s větší přidanou hodnotou. Od toho, a nikoliv od tlaků průmyslové lobby, se musí odvíjet rozhodnutí, zda máme posilovat podíl  všeobecného vzdělávání (gymnázia) a nebo naopak odborné vzdělávání a řemesla. Pro další rozvoj vzdělávání je důležité jasně rozhodnout.

8. Výchova. Úplně by stačilo, kdyby výchova směřovala k hodnotám zakotveným v Ústavě a v Listině práv a svobod, ale shoda, co to je slušný člověk a že práva a svobody provázejí i povinnosti a omezení, by se jistě našla napříč politickým spektrem. Škola musí najít odvahu tento výchovný úkol převzít. Zejména v selhávajících rodinách to nikdo jiný neudělá.

9. Získat pro učitelství schopné mladé uchazeče a také podobně jako v jiných zemích umožnit stát se učiteli základních a středních škol i odborníkům z jiných oborů. Je třeba změnit postavení učitelské profese, učitel by měl být mnohem víc ten, kdo pomáhá, než ten, kdo předává.

10. Škola musí být smysluplná, a to nejen pro učitele a rodiče, ale také pro žáky. Nová generace s přístupem k informacím, o němž se nám starším nesnilo, je mnohem kritičtější k tomu, co jí ve škole předkládáme. Snahy to plošně překonat větší disciplínou a přísností, jsou  ukotveny v minulém století a nemohou uspět.

11. Klíčová je kvalita vzdělávání. Abychom však mohli kvalitu zvyšovat, musíme vědět, co to kvalita je. A to v České republice nevíme. Nevíme, co je kvalitní škola, co má umět kvalitní učitel, co znamená kvalita vzdělání. Nemáme standardy kvality. Ba co hůř, nemáme ani minimální standardy kvality. Nevíme, kterou školu je třeba zavřít, který učitel nemůže učit, který žák nemůže ukončit základní školu, co jsou minimální požadavky k maturitě. Bez toho se nemůžeme pohnout dál, standardy učiva (či mapy učebního pokroku), standardy učitelské práce a standardy fungování školy jsou základem. Teprve poté můžeme začít hledat nástroje, jak najít ty, kteří standardům nevyhovují. A jak jim pomoci! Nikoliv jak je potrestat. A jak najít ty nejlepší a učit se od nich. Jedině tudy vede cesta ke zlepšování.

12. Vzdělání není jen příprava na profesi a jeho smyslem není jen přínos pro ekonomiku a zvýšení konkurenceschopnosti země. Vzdělání má i kulturní a civilizační rozměr, jeho přínos je pak sice méně zřetelný, ale z dlouhodobého hlediska neméně významný.

S kterým z 12 bodů případně nesouhlasíte:


Která dva body pokládáte za nejdůležitější:


Odpovědi ostatních se vám zobrazí poté, co sami vyberete a kliknete.

Pokud Vám něco chybí, demokratické strany ODS, TOP09 i VV jistě uvítají, když napíšete co. A mě to taky zajímá...