Nechtěný překlep v předkládací zprávě k zákonu o státních úřednících ideálně ilustruje princip, na němž je podle současné vlády postavena ochrana oznamovatelů korupce. Dle navrhovaných zákonů bude skutečně oznamovatel korupce (whistleblower) nejprve sociálně pohřben a po letech, možná dojde k „diskremaci“, tj. jakési formě sociální exhumace. Úředníka totiž zaměstnavatel bez jakékoliv námahy vyhodí, v klidu bez něj dokončí své smradlavé kšefty a bývalý státní zaměstnanec se může za pomoci soudů, o jejichž korupčním potenciálu se v posledních dnech dozvídáme taky zajímavé věci, domáhat neplatnosti výpovědi.
Ale teď pěkně popořadě. Na podzim byl vládou schválen věcný záměr zákona, který by snesl označení „o konečném řešení whistleblowingu“, jenž se však oficiálně jmenuje „o legislativním řešení whistleblowingu a ochraně oznamovatelů“. V čem tedy podle vicepremiérky pro boj s korupcí, jež návrh předložila, ona ochrana oznamovatelů korupce spočívá? Kromě toho, že to, proti čemu whistleblower může brojit, je zmenšeno do tak úzkého prostoru, že nikdo z nás, Nadačním fondem proti korupci oceněných, jako např. senátor Michálek, by nemohl být označován za oznamovatele, nedává oproti současnému stavu vůbec žádnou novou ochranu. Toho, kdo se vzepřel systému a na zlodějiny upozorňoval, bude možné vyhodit jako dřív. Proti tomu se dá jako dříve bránit žalobou pro neplatnost výpovědi, jenom nám k tomu přibude do antidiskriminačního zákona nějaké ustanovení, že se tím porušuje rovnost mezi zaměstnanci. Za všechny whistleblowery vám paní vicepremiérko moc děkujeme, moc nám to pomohlo a vidíme, že to s námi myslíte vážně.
Skutečnou pomocí by bylo zakonzervování pracovněprávního stavu whistleblowera až do vyřešení a důkladného prošetření korupčního podezření, ale to by šlo jenom stěží dokončit ty kšefty, že! Protože to by ten oznamovatel do toho mohl dál vstupovat.
Zlatým hřebem legislativního snažení vlády je nyní navrhovaný zákon o státních úřednících. Člověk neznalý českých poměrů by si řekl: „Ha, tam to bude, tam dají státním úředníkům taková práva v boji proti tomu, co nám vykrádá stát, že se korupčník k úřadu ani nepřiblíží.“ Ale ouha, jediná zmínka o nahlašování korupce úředníky je v § 68 a ten uvádí, že zákon se tím zabývat nebude, neboť je to dostatečně řešeno v připravované novele antidiskriminačního zákona.
Mimochodem, Česká republika je vázána několika mezinárodními smlouvami o boji proti korupci, v jejichž ustanoveních se naše vláda zavazuje připravit účinnou ochranu oznamovatelů korupce. Opravdu bych nechtěl být v kůži ministra protikorupční vlády, který se zúčastní zasedání mezinárodních institucí, pod jejichž patronací se takový závazek zakotvil, a tam bude vysvětlovat: „No, my ten zákon na whistleblowing máme, ona se tak ta jedna novela jmenuje, sice nic neřeší, ale máme ji tam.“ To by ten ministr na svém vlastním těle pochopil, jak je ta celá vláda s bojem proti zlodějinám ve státní správě opravdu trapná.
K tématu whistleblowerů viz dřívější příspěvek s názvem "Jak napráskat práskačům?"
Paradox, na němž v současné době stojí úspěch KSČ, je možné vyjádřit příkladem z rostlinné říše, navíc na rostlině, jež nese pro naši paralelu zcela symbolický název. Kdo se někdy jako vlastník půdy setkal s bolševníkem velkolepým, ví, že se této rostliny, poté, co se na nějakém místě etabluje, prakticky nedá zbavit. Navíc přímý kontakt s bolševníkem je pro člověka nebezpečný. Rostliny totiž vylučují vodnatou látku, která obsahuje chemické sloučeniny způsobující vážné zdravotní problémy.
Jak to bylo ještě před pár měsíci krásně přehledné. Pravdoláskaři byli pěkně zapsaní v seznamech starostlivého Bartoše (dále jen „seznamy stB“), všem bylo jasné, o jaký druh lidí se jedná, ale teď je to pro mě naprosto nepřehledné a nějak se s tím nemohu vyrovnat. Pravdou a láskou se teď ohání kde kdo, což se ukázalo i v druhém kole prezidentské volby – Schwarzenberga média označovala za následovatele idejí Václava Havla, a to byl arcipravdoláskař, a po zvolení Miloše zemana bylo toto vítězství Václavem Klausem označeno jako vítězství pravdy a lásky. Můj právnický smysl pro pořádek mi s obsedantní naléhavostí našeptává, že by se v tom měl udělat nějaký pořádek a vytvořit nějaké skupiny pravdoláskařů, protože jsme jimi zjevně všichni.
Navrhuji následující:
1. Staropravdoláskaři
Sem bych si dovolil zařadit ty stoupence idejí Václava Havla, co se domnívají, že pravda a láska mohou zvítězit samy o sobě díky vlastní morální převaze pozitivních hodnot.
2. Utopičtí pravdoláskaři, někdy též nazývaní jako pravdoláskaři Donquijotova ritu
Skupina, která je mi osobně nejbližší, a do níž bych se rád zařadil, byl-li bych zapsán v seznamech stB. Stoupenci tohoto hnutí se domnívají, že láska a pravda musí zvítězit, ale je třeba těmto hodnotám pomoci v boji se lží a nenávistí vlastními činy, které pochopitelně přirozeně vycházejí z idejí pravdoláskařství. Tyto činy jsou v očích ostatních považovány za utopistické, protože viditelně nic nemění, ale my prostě věříme, že ve svém souhrnu něco změnit mohou.
3. Pokrokoví pravdoláskaři, často označovaní za pravdoláskaře Schwarzenbergova ritu
Základní tezí tohoto myšlenkového směru je to, že pravda a láska musí zvítězit a my jí k tomu chceme pomoci, ale bez peněz se to nedá dělat, proto když nám na to kápne od nějaké té IT firmy, jíž jsme zadali zakázky na jednom z našich ministerstev, zvítězí ta láska dříve.
4. Neopravdoláskaři, též pravdoláskaři Nohavicova ritu
Základní myšlenku tohoto filosofického směru obsahuje text jedné starší písně Jarka Nohavici, že jistě nakonec zvítězí pravda, ale až dokáže to, co dokáže lež. Pokud tedy stoupenci tohoto myšlenkového směru chtějí pomoci lásce a pravdě, musí těmto hodnotám pomoci lží. Jsem rád, že v tomto směru zůstane vedení našeho státu myšlenkově kontinuálně zakotvené a nedojde k žádným změnám.
Jediným východiskem je to, aby přívrženci jednotlivých myšlenkových směrů jasně deklarovali, kam se zařazují, a buď aby stávající seznamy stB uváděly jednotlivou myšlenkovou příslušnost nebo aby si členové všech směrů vedli databázi svých členů sami.
V rámci vlastního postupu proti zlodějinám ve veřejné správě i při rozhovorech s podobně jednajícími whistleblowery (práskači) jsem se setkal s následujícími možnostmi, jak oznamovatele korupčních aktivit ztrapnit, bagatelizovat nebo dehonestovat. Svěřuji se s tímto výčtem, aby lidé podezřelí z korupce, neměli tolik starostí s vymýšlením podobných pomluv. Věřím, že i tak se dá ušetřit z veřejných prostředků, neboť bez tohoto návodu by pomluvy musely vymýšlet draze zaplacené advokátní kanceláře a PR agentury, ale když se to najde na webu, třeba bude moci šiřitel kompra o to palmáre méně nakrást.
1. Je nám to skutečně líto, ale už se to nedá déle snášet, ale jedná se o duševně postiženého člověka. My jsme se snažili mu nějak pomoci a nelikvidovat ho rozvázáním pracovního poměru, ale teď po jeho oznámení je nám jasné, že je to mnohem horší, než se zdálo.
2. Od začátku jsme věděli, že si tento pracovník přihřívá polívčičku ve svých kšeftech, důsledně jsme to vyšetřili. Bohužel se to nějak domákl a svým oznámením se snaží odvést pozornost od vlastního protiprávního jednání. Nás to nicméně neošálí a proto se obracíme na sdělovací prostředky a orgány činné v trestním řízení, aby se soustředily na důležitá fakta, která jim předkládáme my.
3. Pracovník, který údajně učinil jakási oznámení, byl dlouhodobě trpěn u našeho úřadu, je to člověk naprosto neschopný a v rámci úsporných opatření bylo třeba se ho zbavit. Jeho tzv. podezření je mstou, při své neschopnosti však neví, že tato podezření byla dávno prozkoumána a ukázala se jako naprosto nesmyslná.
4. Zaměstnanec je zcela zjevný kriminálník. K daným informacím se nikdy v rámci svojí pravomoci nemohl dostat. Buď proto předkládá falsifikáty, je proto podvodník, a nebo se k dokumentům dostal podloudně, a policie by ho měla vyšetřovat za zneužití informací. Mimo jiné proto s ním byl okamžitě rozvázán pracovní poměr.
5. Náš pracovník byl celkem normální člověk, ale od té doby, co začal docházet do té tajné náboženské skupiny, začal se nám vyhýbat. Jeho oznámení je patrně důsledkem nějakého našeptávání ostatních členů sekty nebo se prostě potřebuje předvést před ostatními, že spasí svět, protože mu to nabulíkoval nějaký ten Jehova nebo jak se to tam u nich jmenuje.
6. Asi si představoval, že bude povýšen, ale na to skutečně absolutně neměl schopnosti a morální kredit. Při pohovoru, kam jsme ho ze slušnosti pozvali, nám řekl, buď to lepší místo dostanu, nebo vám udělám takové problémy, že se budete divit. My jsme jeho tlaku samozřejmě nepodlehli, no a teď to vidíte.
7. Tady se tzv. oznamovatel zapojil do nějaké špinavé hry, které nerozumíme, a pochybujeme, že by jí rozuměl on sám. Každopádně to, co tvrdí, je cílená snaha tuto součást státního aparátu destabilizovat, aby ten, pro koho náš bývalý pracovník pracoval, sem přivedl vlastní lidi. Naštěstí se nám povedlo jeho počínání odhalit hned v počátku a s touto osobou jsme se rychle rozloučili.
8. V životě jsme se nesetkali s někým tak ambiciózním. Od začátku, co u nás, mimochodem dost podprůměrně, pracuje, do každého hučí, že za svým kariérním vzestupem půjde přes mrtvoly. Ať se to důsledně prošetří, ale každý rozumí, proč ty smyšlenky vypouští.
9. Je to taková legrační postavička, na jejíž výstřelky jsme si tu už zvykli. Neustále posílá nějaká udání. Onehdá posílal na svou starší kolegyni udání, že v pracovní době tancuje s jedovatými hady. Všechno se samozřejmě musí prošetřit, ale od tohohle vtipálka je potřeba všechno brát s velkou rezervou.
Na druhou stranu, pokud někdo z korupčníků vymyslí něco nového, ať si to nenechává pro sebe, zveřejní to a ušetří prostředky svých zlodějských kolegů.