Ondřej Závodský

23. 04.

Tajuplná amnestie právnických osob

Ondřej Závodský Přečteno 5586 krát

Před 16 měsíci nabyl účinnosti revoluční zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ale nijak jsem nezaregistroval, že by orgány činné v trestním řízení existenci této stěžejní normy už zaregistrovaly. Přitom pokud by něco mohlo protikorupčnímu boji vtisknout novou účinnou zbraň, je to právě tato norma.

Začnu příkladem z českých luhů a hájů, soukromou společností, která čerpá peníze z evropských fondů, zkresluje údaje a výjimečně to praskne. Za současné situace vypadá praxe asi tak, že hází vinu jeden zaměstnanec na druhého, papíry vzala ta velká vichřice, co byla na podzim a majitel podvodné firmy se vesele směje, neboť jako sankce za jím organizované lumpárny hrozí pouze přiškrcení eurovodů.

Naproti tomu kdyby se metla na právnické osoby rozhvízdala po hřbetech společností, které mají ve vínku parazitování na stovkách miliard, jež mohly naši zemi posunout o pár let kupředu, mohli bychom mít nejen o ty ušetřené prostředky navíc, ale k veřejnému blahu by přispěl i zabavený majetek oněch nepoctivých příživníků. V našem příkladě europračkové společnosti není sice za popsaného stavu absence důkazů možné odsoudit konkrétního zaměstnance, ale společnosti by hrozila tučná pokuta, zákaz čerpat veřejné peníze nebo dokonce trest v podobě propadnutí veškerého majetku. Majitel, jenž o zlodějinách věděl, by byl spravedlivě potrestán a majitel, který o ničem nevěděl, by si jistě rád vzpomněl, kam vítr usvědčující papíry odvál, aby před soudem mohl tvrdit, že ty podvody byly sóloakcí jeho zlotřilých zaměstnanců a potrestáni proto mají být oni a ne on jako majitel společnosti.

Problém podle některých vládních představitelů tkví v tom, že přes rok a čtvrt účinný zákon nikdo neumí aplikovat, proto jenom zdobí zadní police policejních služeben a coby ikonka s nápisem „nepotřebné zákony“ se krčí někde na ploše počítačů státních zástupců. Fakticky tu dochází k amnestii skutků, jež naši zemi posunuly ke stavu, kdy si Kalousek odnáší cenu pro nejlepšího ministra financí „rozvojových států.“

Účinný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob by se dal ještě spojit s jedním protikorupčním nástrojem, a to zákonem o ochraně oznamovatelů. Kdyby totiž oznamovatel korupce nebo jiné kriminální aktivity, která sžírá náš stát, dostával nějaký podíl z uložené sankce právnické osoby v případě, že na onu protiprávní aktivitu upozorní a pomůže ji prošetřit a pachatele usvědčit, byl by to již pro nepoctivou obchodní společnost, družstvo nebo třeba politickou stranu tak vražedný koktejl, že by se skutečně naprosto nepřijatelná míra rozkrádaček veřejných prostředků zredukovala na minimum.

Závěrem si dovolím nabídnout odpověď na logickou otázku, proč takový zajímavý zákon hibernuje? Mezi právními subjekty, jež mohou být odsouzeny za praní špinavých peněz, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky či různé formy podvodů, totiž mohou být i politické strany. Mimochodem právnická osoba, politickou stranu nevyjímaje, může být odsouzena i za kuplířství, což je právě delikt, který ve spojení s politickou prostitucí zapříčiňuje nemožnost prosazení účinných protikorupčních předpisů a jsou-li již ve sbírce zákonů otištěny, nějak se zapomínají používat, popřípadě novelizovat, tak aby se používat mohly.

16. 04.

Občanskou společností proti slovům Bible a špekáčkové otupělosti

Ondřej Závodský Přečteno 7026 krát

Čím se liší česká společnost a společnost zemí na západ od našich hranic? Je to vztah ke správě společných věcí (už nemám žaludek k napsání „věcí veřejných“). Jestliže se v Nizozemí děje lidem nějaké příkoří, zmobilizují se již existující občanská sdružení, spolky nebo sousedská uskupení a proti tomu, s čím nesouhlasí, rázně vystoupí, a pokud takové seskupení do té doby neexistuje, tak se okamžitě zbuduje. U nás, kde má korupční strom stejně košatou korunu jako hluboké kořeny, je zatím občanský sektor řídký a málo častý a má punc nějakého extremismu, při tom je to jediná možnost, jak dobře živenému stromu začít brát živinky a opižlávat větvičky.

Ve Skutcích apoštolů, jedné knize Bible se píše:
„Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou.“

„To je úplně ono, lidem se líbilo, že se děje něco pozitivního, ale raději k nim nešli, aby je s extrémisty neviděli,“ napadlo mě minulou neděli v kostele při poslechu těchto slov. Aniž bych se chtěl srovnávat s apoštoly, na mě se taky v posledních dvou, třech letech v podstatě tajně obrátily desítky lidí s tím, jak se u nich v práci krade a otázkou, co bych jim poradil, že by jako měli dělat. Některým jsem poradil a některé jsem odkázal na protikorupční občanská sdružení. Jenže jsme u toho, jde-li o takové citlivé informace, na jejichž nevyzrazení závisí pracovní kariéra nebo dokonce hodnoty mnohem důležitější, nechce je nikdo vyzrazovat někomu, koho nezná. Jinými slovy - v Česku chybí dlouho etablovaná občanská společnost, tedy dlouho fungující spolky, sdružení nebo nadace, s jejichž představiteli se lidé znají a kterým proto mají šanci důvěřovat.

Dovolím si dva příklady, kde semeno informace o nějaké křivárně dopadlo na úrodnou půdu občanské společnosti a jak to dopadlo. Bratranec Michal v Brně se dlouhá léta angažuje v občanském sdružení, které si dalo za cíl zvelebování Masarykovy čtvrti v Brně. Když se na něj nebo jeho kolegy ze sdružení obrátí někdo s informací, co je špatně, tito lidé už vědí, kam zajít, jak reagovat na paargumenty místní radnice atp. Výsledkem je, že se jeho nevládní iniciativě podařilo zabránit nejednomu podivnému nápadu a přispět k tomu, aby se vězeňský krejčí začal shánět po mírách představitelů místní radnice. Nebo takový Jan Čižinský, šéf lidovců na Praze 7 se svými kolegy a bratry. Když místní radniční zlosyni vyrukovali s návrhem předražené radnice, narazili na sešikované řady Čižínského občanské party. I v tomto případě se za pomocí desítek lidí, kteří mají zájem na stavu věcí za svými humny, podařilo vyvolat referendum a sírou čpící projekt nějak přiblížit k právu.

Jaký z toho plyne závěr? Společnost, politická reprezentace a stav věcí v této zemi se mohou zlepšit v momentě, kdy občanské iniciativy pokryjí celou zemi. Možná to bude znít dost naivně, ale ze současného marasmu se můžeme vyhrabat, až dědek se špekáčkem sledující zprávy přestane na politiku nadávat a posílat „mámu“ pro dalšího lahváče, ale vypije si ho spolu s předsedou místního sdružení během diskuse nad tím, co by mohli udělat pro zlepšení situace.

02. 04.

Spravedlnost chceme, praxi trhu s otroky ne

Ondřej Závodský Přečteno 6660 krát

Přiznám se rovnou, občas z experimentálních důvodů zabrousím na nějakou dražbu v exekuci zabavených věcí. Dokonce už jsem od těch nebožáků, co je „drtí bohatí“ zakoupil několik drobností. Jednou to bylo několik lahví drahého vína, jindy krabice Studentských pečetí a jednou dokonce buben s prodlužovačkou na chalupu. Osobně nic špatného v obecné rovině na exekucích a dalších nástrojích průchodu spravedlnosti nevidím. Vždy si ovšem všímám toho, zda je soutěž férová a transparentní, jenže ona většinou není.
Abych doložil své přirovnání z nadpisu, dovolím si odcitovat mého oblíbeného autora Wilbura Smithe. Ve své knize Dravec velmi výstižně líčí „férová“ pravidla při dražbě otroků počátkem 17. století v holandské kolonii Mys Dobré naděje.

V dražbě zůstali jen povozník a Buzzard.
"Čert aby spral toho ťulpasa!" vrčel Cumbrae. Otočil hlavu a očima vyhledal svého bocmana. Samu Bowlesovi zasvítily oči, přikývl a se svými muži v patách se protáhl mezi diváky a stoupl si za vytrvalého povozníka.
"Šestnáct set," zařval Buzzard, "a vem tě čert!" Povozník otevřel ústa připravený jít výš, ale něco ho píchlo do žeber.
Když zahlédl nůž v Samově pěsti, zavřel ústa a zbledl jako velrybí kostice.
"Je řada na vás, mijnheer Tromp!" vybízel Hop, ale polekaný zájemce už mířil k osadě.

Nechutná dávná historie, řeklo by se, ale ono to občas velmi podobně vypadá na současných dražbách věcí, které zabavili dlužníkům exekutoři dnes. Přitom by stačily nepatrné legislativní změny a vše by probíhalo jako u lidí.
Tak naposledy před vánočními svátky dražba soukromého exekutora v nějakém potemnělém skladišti. Zapsal jsem se, vyfasoval cedulku s nápisem „46“ a čekal na dražbu s vínem, které bych si nemohl dovolit, kdyby se prodávalo za plnou cenu. Je to tady, vyvolávací cena činí třetinu odhadní ceny, ve hře asi dvacet dražitelů. Velká část dražitelů v reakci na vyvolávací cenu zvedá ruku se svým číslem a tak činí nabídku vyvolávací ceny. Tak proč ne? Přihazuji o pajcku, ať máme hodobožové víno se stylovou cedulkou „exekučně zabaveno“ na svátečním stole. V tom mě však okřikne nějaký místní vetešník s argumentem: „Když budeš, vole, přihazovat, budeme z toho mít všichni hovno!“ A skutečně všichni ostatní mou nabídku dorovnali stejnými nabídkami a losuje se. Jeden z dvaceti je vylosován a odnáší si krabici s alkoholem za třetinu reálné ceny. Licitátor je spokojen, bylo to rychlé a nekonfliktní. Problém je, že někdejšímu vlastníkovi věci se díky podobné praxi buď odmázne menší částka z dluhu, popř. po uspokojení věřitele zbude menší částka k jeho výplatě.
Právní thriller však ještě nekončí, za čtvrt hodiny má proběhnout další dražba. Licitátor se slušně optá přítomných, zda jim nevadí, že by se začalo o čtvrt hodiny dřív. Kupodivu nikomu z přítomných nevadí, že nemohou dorazit další, co by se chtěli dražby zúčastnit a tak se šmelí v pohodě dál. Populární losovačky střídají jedna druhou a skladiště překupníků se plní zbožím, zatímco nepřítomní dlužníci jsou díky nastavenému systému a protizákonnému přístupu licitátora okrádání více a více.
Co by se dalo změnit? Odpověď je naprosto jednoduchá, zákaz dorovnávání na stejný příhoz. Kdo chce věc získat, musí dát vyšší nabídku než ten předchozí. Není tajemství, že ve většině dražeb, jež provádí soudní úředník, taková praxe funguje. Taky by občas neškodilo, kdyby nějaký zástupce Ministerstva spravedlnosti zvedl zadek z vyhřáté podskalské kanceláře a na takovou dražbu zašel a v případě zjištěných protizákonností věc řešil s příslušnou stavovskou organizací kázeňsky.
Dlužno podotknout, že některé legislativní počiny, účinné od 1.1.2013 eliminovaly část některých jiných nestandardností v souvislosti s dražbami. Byla totiž zavedena možnost uplatnění dodatečné nabídky, která by převyšovala o 20 % tu nejvyšší doposud učiněnou. To zabrání odprodeji nemovitostí v dražbě hluboko pod reálnou cenou.

Archiv článků: duben 2013

Tajuplná amnestie právnických osob

Občanskou společností proti slovům Bible a špekáčkové otupělosti

Spravedlnost chceme, praxi trhu s otroky ne

Blogeři abecedně