Několik lidí mne upozornilo, že Marek Wollner se na svém facebookovém profilu navezl nejen do mne, ale i do Evy Michalákové. Jeho útoky vůči mně přejdu bez komentáře, ale protože opět šíří účelově zkreslené informace o kauze, kterou do detailu znám, a protože dnes mě už nic nebrání mluvit o tom zcela otevřeně, pár věcí si k tomu řeknu – v rámci „vyváženosti zpravodajství“:



1) Zde je potvrzení policie v Nedre Eiker, něco jako náš výpis z trestního rejstříku, ale obsahující všechna šetření, která proti paní Michalákové byla kdy vedena, v norštině a v úředním českém překladu:



V podstatě jedno trestní oznámení na ukazování pornografie dětem a jedno na ublížení na zdraví krátce po sobě, obě byla poměrně rychle odložena – je tam i uvedeno, proč byla odložena. Kdyby Wollner skutečně znal spis, jak tvrdí, musel by tohle znát.

2) Problémem pro norskou sociálku nebyla primárně Eva, problémem byl její manžel, říkejme mu třeba „Pepek“. Viděl jsem, že někdo dal do debaty na Wollnerově facebookovcém profilu nějaký Pepkův výlev, ze kterého si lze udělat obrázek. Já těch výlevů měl v poště desítky. Ale především mám k dispozici norský znalecký posudek, asi tři desítky stran, a znám jeho diagnózy i osobní historii, včetně té československé, prostě odmalička; tedy tak, jak je zachycena v norském spise. Jediné, co jsem nepochopil, proč si ho Eva vzala, prostě naletěla. O rodinu se v Norsku starala ona, ona chodila do zaměstnání a vydělávala, v domácnosti byl s dětmi Pepek, protože byl prakticky nezaměstnatelný; sám měl jen příležitostné, pomocné práce na stavbách, on to byl, kdo na sebe přitáhl pozornost a nevoli místních. Pokud se v té rodině konalo nějaké násilí, nešlo o násilí vůči dětem a nešlo o násilí ze strany matky (až na to občasné symbolické plesknutí přes zadek). Jinak by norská sociálka nikdy nemohla měsíc po odebrání dětí udělat v červnu 2011 Evě nabídku, že když se rozvede s Pepkem, obě děti jí vrátí a zajistí jí ubytování v komunálním domově pro matky s dětmi, kde by sociálka měla matku s dětmi pod stálou kontrolou. Eva na to přistoupila a požádala o rozluku (v Norsku nutný formální předstupeň rozvodu v případě, že druhý manžel s rozvodem nesouhlasí); od té doby ji Pepek nenávidí.

Nicméně z té dohody sešlo, protože obec žádné ubytování v domově pro osamělé matky s dětmi zajistit nedokázala. Krom toho se v létě 2011 objevilo nové obvinění, od přechodné pěstounky. Co je zvláštní, to obvinění posloužilo jako záminka, aby se děti nemusely vracet do péče matky, ale přes jejich závažnost - byla to mnohem větší "síla", než ta původní dvě, kvůli kterým byly děti odebrány – nebyla vůbec oznámena policii (kdyby byla, objevilo by se to ve výpisu výše). Nejenže se nic nevyšetřilo, ale nikdo se o vyšetření vůbec nepokusil.

3) Střih. Přenesme se z roku 2011 do roku 2015. Jsme u okresního soudu, který projednává návrh matky na vrácení dětí do její péče (podpořený Sobotkovou vládou) a současně protinávrh Davidových pěstounů na jeho adopci. Skončilo to tak, jak se obecně ví, že Eva byla zbavena rodičovských práv a soud zamítl adopci s tím, že když o ni žádají jen Davidovi pěstouni a ne i Denisovi, tak ji nepovolí.

Ale proč to říkám. Davidova pěstounka tehdy bezděky ve své výpovědi všechno přiznala, jak to bylo doopravdy, řekla totiž (pod přísahou): „Vždycky jsme chtěli s manželem adoptovat ještě jedno dítě, třeba z Afriky, ale už jen jedno“ … její manžel či partner tam seděl a tvářil se poslušně a odevzdaně jak Jiří Bartoška v Teorii tygra … a ona pokračovala: „mám na pěstounství speciální kurs, ale barnevern byl liknavý a dlouho nám žádné dítě nepřiděloval …“.

Prokázat to dnes už asi nejde, ale jistě stojí za úvahu následující hypotéza: Paní, náturou pachatelka dobra, paní, které se neodporuje, si udělala i s manželem pěstounský kurs, jistě z dobroty srdce a nikoli proto, aby vylepšila svou finanční situaci, a pak neustále otravovala místní barnevern, aby jí už konečně přidělil nějaké dítě … barnevern dlouho žádné neměl, ale určitě jí tam museli mít poměrně záhy plné zuby - tohoto typu lidí má každý brzy plné zuby. A tak, když se objevili David a Denis, někoho napadlo dát jí mladšího Davida, aby dala konečně pokoj. Zbývalo to nějak odůvodnit, když už dřív Evě slíbili, že jí děti vrátí výměnou za rozvod s Pepkem, a najít nějaké pěstouny i pro staršího Denise, protože tahle pěstounka opakovaně zdůraznila, že chce do péče už jen JEDNO dítě.

Já jsem přesvědčený, že to bylo přesně takto (klidně si to označte za pouhou víru, ale indicií je tu dost).

Mimochodem, děti se k rozdělení nikdy nevyjadřovaly, jak tvrdí Wollner, určitě ne v době, kdy byly rozdělovány; přestože na sebe byly dost fixovány, nikdo se jich neptal. Pokud se jich někdo ptal, tak až někdy v tom roce 2015, když se česká vláda začala bezvýsledně ptát norské právě na to rozdělení, a to už byly děti na rozdělení zvyklé a každé zafixované na své pěstouny.

4) Pepek ve své nenávisti k Evě, která ho opustila, začal dělat vše pro to, aby děti zpět nedostala. Z pomsty, ze zhrzenosti. Začal obvolávat redakce. A uspěl se záchodovou fotkou u jedné české pachatelky dobra, která rovněž nejlépe ví, jak vychovávat cizí děti.

Jak ta fotka vznikla? V létě 2010 byli všichni na dovolené na Moravě (čímž se vyvrací další dílčí lež, že kluci své moravské příbuzné vůbec neznali – rodina sem jezdila pravidelně dvakrát do roka vždy na několik týdnů). Dospělí tenkrát jeli na velký nákup do supermarketu, a doma zůstala se všemi dětmi, svými i Evinými, jen teta Zuzana, a hlídala je. Potřebovala si odskočit, ale současně potřebovala mít děti stále pod dohledem, tak nechala pootevřené dveře. Načež jí tam vpadli David s Denisem … David začal zlobit a provokovat a Denis to fotil. Fotoaparátem, který krátce předtím dostal k narozeninám od otce, jinak vášnivého fotografa. Fotil to léto totiž úplně všechno. Později, když už byly děti u pěstounů, Pepek ty fotky asi v jeho fotoaparátu našel a zneužil.

Po zveřejnění fotky vše šetřila česká policie, žádný důvod ke stíhání neshledala.

5) Štrasburský soud bohužel vůbec nepřezkoumával skutková zjištění norských orgánů, prostě je vzal za hotová fakta. Pokud chce někdo kvalifikovaně argumentovat jeho rozsudkem, musí především uvést, že prvních 49 odstavců je jen rekapitulace kauzy, toho, co obě strany tvrdí, nikoli názor Soudu. Kromě toho je tam pár rozporů a nekonzistentností, ale jejich podrobný rozbor si ponechám na nějaké odbornější forum.

6) Je tu také rozsudek hodonínského soudu, který přezkoumal norské rozsudky, shledal je zcela nedostatečnými a sám proto rozhodl o svěření dětí do péče paní Michalákové. Kdyby soudkyně chtěla jít cestou nejmenšího odporu, tak by nás s tím vyhodila a dala za pravdu Norům, nic by ji to nestálo (jen černé svědomí). Ale ona to neudělala.

*

A tady jsou dva bonusy: První obrázek představuje přehled všech kauz, týkajících se barnevernu, před štrasburským soudem:



A takto vypadala komunikace našeho konzulátu a UMPOD v létě 2011: