Politika jednoho dítěte. Co jste o ní možná nevěděli.

V diskusních příspěvcích pod zprávami o zemětřesení v Sichuanu se objevilo mnoho příspěvků o tom, že Číňanů je stejně dost, tak co. Při přemýšlení nad lidskou ubohostí jsem si uvědomil, že zde existuje několik aspektů politiky jednoho dítěte, o kterých se u nás často nemluví. Jsou to ale právě ty, které činí tragédii ztráty potomka pro celou rodinu ještě horší, je-li to vůbec možné.


Katastrofě tváří v tvář

Z této tabulky je vidět, jak rostla čínská populace v posledních 400 letech.

Rok Obyvatelstvo (mil.)
1578 60
1764 200
1849 410
1928 470
1949 540
1982 1030
1990 1150
2007 1320

Bylo to především díky poválečné prosperitě, když se čínská populace mezi lety 1949 a 1982 prakticky zdvojnásobila a počínaje rokem 1971, tváří v tvář budoucí demografické katastrofě, začala vláda kontrolovat porodnost ve snaze zabránit přelidnění a problémům s ním spojených.

První krok ještě nespočíval v omezení počtu dětí, ale začalo se posunutím minimální věkové hranice pro uzavření sňatku o dva roky na 22 let u mužů a 20 let u žen a podpoře pozdějšího porodu.

Teoreticky pokud žena porodí první dítě ve 20 letech, za 100 let bude mít její rodina pět generací. Jestliže ale porodí první dítě až v 25, za 100 let to budou jen čtyři generace.

Politika jednoho dítěte jako taková je uplatňována od roku 1980. „Jedno dítě je lepší“ stojí na transparentech rozvěšených po celé Číně.

V televizi jsou k vidění reklamy na potratové pilulky a potraty jsou věcí běžnou. Byly ovšem zaznamenány i podobné hrůzy jako jsou potraty v 8.měsíci těhotenství.

Z výše uvedené tabulky je vidět, že se přírůstek obyvatelstva skutečně zpomalil. V loňském roce začala čínská vláda zvažovat přehodnocení politiky jednoho dítěte, ale konkrétní kroky zatím nejsou známy.


Jedno je lepší, ale dvě jsou dvě

Když se vám narodí nelegálně druhé dítě, postihy jsou nemalé. Kromě ztráty některých sociálních dávek a nemalých finančních pokut čeká rodiče vyhazov ze strany i z práce v případě, že jsou státními zaměstnanci. Pokuty sice zohledňují finanční situaci dotčených, přesto jsou relativně únosnější pro bohatší městské obyvatelstvo.

Jsou i nelegální cesty k druhému dítěti, které obvykle spočívají v utajeném porodu a/nebo podplácení. Tyto děti žijí bez dokladů a bohužel se nejsnáze stávají oběťmi případů novodobého otrokářství.


Legálně dva

I dnes najdeme mladé Číňany, kteří nejsou jedináčky legálně. Legálně můžete mít dvě a někdy i více dětí, jestliže:

- jste příslušníkem některé z 55 národnostních menšin

- jste venkovan a vaše první dítě je holčička. To proto, že podle tradičního obrazu se o hospodářství lépe postará muž. Pokud se vám ale i podruhé narodí holčička, máte smůlu. Dnes již vlastně štěstí, protože třebaže si to ještě v tuto chvíli neuvědomujete, nebudete mít problém za 20 let dcery dobře provdat.

- se vaše první dítě narodí hendikepované

- o první dítě přijdete. Platí to za určitých podmínek a není to samozřejmé. V čínských i českých médiích se tento týden objevila zpráva, že lidé, kteří přišli při zemětřesení o potomka, toto povolení získají.

- oba manželé jsou sami jedináčci, mohou mít dvě děti.


Hrozivý diagram

Poslední možnost mít druhé dítě pro manžele, kteří sami nemají sourozence, je jen malou odměnou za tlak, kterému jsou dlouhodobě vystaveni. V čínské společnosti, kde se tradičně děti v produktivním věku starají o rodiče a prarodiče ve věku postproduktivním, klade politika jednoho dítěte na jedináčky obrovskou zátěž .

Důchodový systém neexistuje na venkově žádný a ve městech jen omezený. Zabezpečení prarodičů, rodičů, sebe samých i dvou potomků tak musí zajistit mladí manželé.



Jak je vidět z diagramu, může nastat i tak extrémní situace, kdy je potřeba ze dvou platů uživit až 16(!) lidí. I v případě, že prarodiče již nežijí, zůstává stále 8 lidí na dva platy.

(Domnívám se, že společně s rostoucími rozdíly mezi bohatými a chudými a stárnutím populace je tento diagram hlavním důvodem, proč jsme před několika měsíci slyšeli zprávy o tom, že se Čína zajímá o sociální systém EU.)

Z výše uvedeného je také velmi zřetelně vidět, jak budoucnost až čtyř generací jedné rodiny záleží na jediném člověku. Tím je ještě umocněna zoufalost rodičů, jejichž děti nyní našly smrt ve školních lavicích.

A je tady i pohled z druhé strany za normálních okolností - Několik generací vkládá do svého jediného potomka naděje, že se o ně díky úspěšné kariéře ve stáří dobře postará. A úspěšná kariéra začíná přijetím na vysokou školu. Tlak, kterému jsou v tu chvíli čínští studenti vystaveni, si myslím vůbec neumíme představit. A o tom zase příště.