Stávající vláda se občasně profiluje jako nejlepší přítel venkova. Jenže i to je zdání, hlubšímu zkoumání neodolávající klam. Dalším jasným důkazem, že realita je jiná, jsou záměry ministra školství, mládeže a tělovýchovy zrušit, nebo třeba na malotřídky omezit řadu venkovských škol.

Když tak ale – na základě z centra stanovené kvóty žáků – zanikne, popřípadě bude omezena leckterá základní škola, dopady nemohou být šťastné. Pochybným způsobem budou sice ušetřeny určité finanční prostředky, ale to pravděpodobně ani vzdáleně nevyváží škody na České republice.

K nim, vedle propouštění a odlivu pedagogických i nepedagogických pracovníků, kteří leckdy přispívají ke kulturnímu a společenskému životu také za zdmi svých škol, by se přidaly důsledky ještě daleko horší. Děti starousedlíků by pochopitelně jezdily za vzděláním do (občas dost) vzdálených míst a ztrácely tím způsobem část vazby ke svému rodišti. Zatímco lidé s malými dětmi, kteří by stáli o přestěhování na venkov z rušnějšího města, by pojednou získali pádný důvod k váhání nad svým záměrem.

Výsledkem plánované „reformy“, ve skutečnosti nové školácké chyby jurodivého ministra, vlastně „Malého Dobeše“, tudíž nemůže být nic než další deformace a ohrožení tradičního venkovského života.


Text zveřejnil deník Právo