Že světové informační sítě proměnily naši civilizaci způsobem srovnatelným s otiskem Guttenbergova knihtisku, není sporné. Navíc jsme teprve na počátku procesu hlubokých proměn, díky (či kvůli?) nimž je planeta zase o kus menší. Náš „síťový svět“ se octl v další síti, do které se zamotáváme víc a víc. Aktuální kauza kolem masivního úniku dat společnosti Facebook je toho jasným dokladem. Případem za pravděpodobné velehory jiných, o nichž se ani nedovíme.

Ještě naši pradědové měli přitom ve zvyku si pravidelně postavit před dům stůl a židle a poklábosit po práci se sousedy. Dnes prodléváme v oné globální vesničce, kde sousedy známe pramálo, nebo vůbec, zato máme mnozí (takzvané) přátele po celém světě. A čím mladší lidé, tím je pochopitelně jejich vrůstání do virtuálního, fyzicky neexistujícího, prostoru silnější. Tím jsou tam někde více doma. To některé mediální odborníky dovedlo až k jakémusi evolučnímu dělení na digitální domorodce a imigranty. Vždyť kupříkladu všechny vlivné sociální sítě vznikly teprve po roce 2000.

Vedle dalšího pádného vysvětlení, proč povstala nebývalá zeď mezi „síťovou generací“ a dříve narozenými, skýtá internet řadu nových problémů. Povstal darknet, „temná strana síly“. Jenže nejsme v pohádce, takže i v jeho světlejším protějšku nalézáme e-podvody, hoaxy, kyberšikanu, kyberstalking, kybergrooming, sexting..., jak se všechny tyhle negativní, ne-li zločinné, novoty nazývají. A kterým provozovatelé nových sdělovacích prostředků nezřídka buď nedokáží, či nechtějí čelit. Případně jim vzdorují způsobem, kdy s vaničkou fakticky vylévají také dítě.

Ze sítě se zrodily sítě společenské, jako teď v médiích všeho druhu (!) propíraný Facebook. Dále Twitter, Instagram, Myspace, Google+, LinkedIn, Ask.fm, Snapchat a další a další. Skýtají mnoho užitečného, ovšem v imaginárním prostoru zvláště funguje staré pořekadlo o ohni jako dobrém sluhovi a špatném pánu. „Plameny“ sociálních sítí v podstatě zachvacují vše, nač si vzpomenete. Včetně způsobu a úrovně vyjadřování nebo sebepojetí a psychického zdraví. Ale to teď nechme.

Zlatý důl jsou komunitní sítě pro novináře, i když současně jejich profesi relativizují. Taktéž pro zločince a teroristy, k nimž se hodí připomenout, že Islámský stát rozhazoval sítě kyberpropagandy a rekrutýrky dušiček na jedničku. Nesmíme zapomenout ani na jejich skvělou výtěžnost showbusinessem úzce to táhnoucím s obchodními řetězci. Jakož i na politiky s cílenými (volebními) kampaněmi.

Mimořádnou kapitolou je využívání sociálních sítí tajnými službami a bezpečnostními orgány vůbec. Nemohly si přát lepšího pomocníka. Již jenom to, co je tak veřejně (dokonce s nadšením) lidmi sdělováno, odhaluje snadnost, s níž si na sebe uživatelé internetu dokážou uplést bič. Jsou ohlupováni. V naší paradoxně stále osamělejší době dělají nezřídka sami sobě další, nezamýšlené já – „KGBáka“.

Toť právě ono. Existuje spousta kurzů o bezpečnosti na sociálních sítích. Nicméně o tom, co se odehrává za „elektronickou oponou“, uvnitř sociálních sítí, známe zatraceně málo. Kdo, a hlavně jak bdí nad daty, co masivně tečou údajně svobodnými kanály?

S dávkou logiky se třebas tvrdívá, že vstup na různé národní trhy byl vlastníkům podmíněn nadstandardními vztahy s místními silovými složkami… Mark Zuckerberg je zase aktuálně vyšetřován americkými zákonodárci pro nekontrolovanou ztrátu informací. Ty u něj pro „tweetového“ Donalda Trumpa vydolovala firma Cambridge Analytica. K čemuž mladý multimiliardář pochopitelně projevil účinnou lítost a 14 000 jeho zaměstnanců usiluje o nápravu. Fakticky jde toliko o špičku ledovce, skrze niž se nepřímo odkrývá tvář nové epochy. Formované soukromou, těžko kontrolovatelnou mocí, kdy privátní společnosti disponují majetkem nebo armádou, které přesahují možnosti ekonomiky a pravidelných ozbrojených složek běžných států.

Facebook, na jehož plné zabezpečení budou slovy jeho zakladatele nutné roky (!), nejspíše utrpí obchodní ztráty. Vzedmula se vlna nedůvěry k sociálním sítím. Ovšem to není v globálu moc. Situace se uklidní, protože jejich úloha v myslích populace pevně zakořenila. Nový druh hospodářského odvětví, jímž práce se sdílenými údaji nesporně je, si proto žádá o hodně lepší, systematický veřejný dohled, nepokulhávající zákonná zakotvení a vše kolem.

Ideální by však přesto bylo zajít o pár koňských délek dále. Jeden přemýšlivý autor k věci napsal: „Jestli dříve znamenal internet útěk ze skutečného světa, tak nyní potřebuje skutečný svět útěk před internetem.“


Obdobný komentář byl původně publikován na iHNED.cz