Facebook – falešné vědomí a falešné svědomí?
Že světové informační sítě proměnily naši civilizaci způsobem srovnatelným s otiskem Guttenbergova knihtisku, není sporné. Navíc jsme teprve na počátku procesu hlubokých proměn, díky (či kvůli?) nimž je planeta zase o kus menší. Náš „síťový svět“ se octl v další síti, do které se zamotáváme víc a víc. Aktuální kauza kolem masivního úniku dat společnosti Facebook je toho jasným dokladem. Případem za pravděpodobné velehory jiných, o nichž se ani nedovíme.
Ještě naši pradědové měli přitom ve zvyku si pravidelně postavit před dům stůl a židle a poklábosit po práci se sousedy. Dnes prodléváme v oné globální vesničce, kde sousedy známe pramálo, nebo vůbec, zato máme mnozí (takzvané) přátele po celém světě. A čím mladší lidé, tím je pochopitelně jejich vrůstání do virtuálního, fyzicky neexistujícího, prostoru silnější. Tím jsou tam někde více doma. To některé mediální odborníky dovedlo až k jakémusi evolučnímu dělení na digitální domorodce a imigranty. Vždyť kupříkladu všechny vlivné sociální sítě vznikly teprve po roce 2000.
Vedle dalšího pádného vysvětlení, proč povstala nebývalá zeď mezi „síťovou generací“ a dříve narozenými, skýtá internet řadu nových problémů. Povstal darknet, „temná strana síly“. Jenže nejsme v pohádce, takže i v jeho světlejším protějšku nalézáme e-podvody, hoaxy, kyberšikanu, kyberstalking, kybergrooming, sexting..., jak se všechny tyhle negativní, ne-li zločinné, novoty nazývají. A kterým provozovatelé nových sdělovacích prostředků nezřídka buď nedokáží, či nechtějí čelit. Případně jim vzdorují způsobem, kdy s vaničkou fakticky vylévají také dítě.
Ze sítě se zrodily sítě společenské, jako teď v médiích všeho druhu (!) propíraný Facebook. Dále Twitter, Instagram, Myspace, Google+, LinkedIn, Ask.fm, Snapchat a další a další. Skýtají mnoho užitečného, ovšem v imaginárním prostoru zvláště funguje staré pořekadlo o ohni jako dobrém sluhovi a špatném pánu. „Plameny“ sociálních sítí v podstatě zachvacují vše, nač si vzpomenete. Včetně způsobu a úrovně vyjadřování nebo sebepojetí a psychického zdraví. Ale to teď nechme.
Zlatý důl jsou komunitní sítě pro novináře, i když současně jejich profesi relativizují. Taktéž pro zločince a teroristy, k nimž se hodí připomenout, že Islámský stát rozhazoval sítě kyberpropagandy a rekrutýrky dušiček na jedničku. Nesmíme zapomenout ani na jejich skvělou výtěžnost showbusinessem úzce to táhnoucím s obchodními řetězci. Jakož i na politiky s cílenými (volebními) kampaněmi.
Mimořádnou kapitolou je využívání sociálních sítí tajnými službami a bezpečnostními orgány vůbec. Nemohly si přát lepšího pomocníka. Již jenom to, co je tak veřejně (dokonce s nadšením) lidmi sdělováno, odhaluje snadnost, s níž si na sebe uživatelé internetu dokážou uplést bič. Jsou ohlupováni. V naší paradoxně stále osamělejší době dělají nezřídka sami sobě další, nezamýšlené já – „KGBáka“.
Toť právě ono. Existuje spousta kurzů o bezpečnosti na sociálních sítích. Nicméně o tom, co se odehrává za „elektronickou oponou“, uvnitř sociálních sítí, známe zatraceně málo. Kdo, a hlavně jak bdí nad daty, co masivně tečou údajně svobodnými kanály?
S dávkou logiky se třebas tvrdívá, že vstup na různé národní trhy byl vlastníkům podmíněn nadstandardními vztahy s místními silovými složkami… Mark Zuckerberg je zase aktuálně vyšetřován americkými zákonodárci pro nekontrolovanou ztrátu informací. Ty u něj pro „tweetového“ Donalda Trumpa vydolovala firma Cambridge Analytica. K čemuž mladý multimiliardář pochopitelně projevil účinnou lítost a 14 000 jeho zaměstnanců usiluje o nápravu. Fakticky jde toliko o špičku ledovce, skrze niž se nepřímo odkrývá tvář nové epochy. Formované soukromou, těžko kontrolovatelnou mocí, kdy privátní společnosti disponují majetkem nebo armádou, které přesahují možnosti ekonomiky a pravidelných ozbrojených složek běžných států.
Facebook, na jehož plné zabezpečení budou slovy jeho zakladatele nutné roky (!), nejspíše utrpí obchodní ztráty. Vzedmula se vlna nedůvěry k sociálním sítím. Ovšem to není v globálu moc. Situace se uklidní, protože jejich úloha v myslích populace pevně zakořenila. Nový druh hospodářského odvětví, jímž práce se sdílenými údaji nesporně je, si proto žádá o hodně lepší, systematický veřejný dohled, nepokulhávající zákonná zakotvení a vše kolem.
Ideální by však přesto bylo zajít o pár koňských délek dále. Jeden přemýšlivý autor k věci napsal: „Jestli dříve znamenal internet útěk ze skutečného světa, tak nyní potřebuje skutečný svět útěk před internetem.“
Obdobný komentář byl původně publikován na iHNED.cz
Ještě naši pradědové měli přitom ve zvyku si pravidelně postavit před dům stůl a židle a poklábosit po práci se sousedy. Dnes prodléváme v oné globální vesničce, kde sousedy známe pramálo, nebo vůbec, zato máme mnozí (takzvané) přátele po celém světě. A čím mladší lidé, tím je pochopitelně jejich vrůstání do virtuálního, fyzicky neexistujícího, prostoru silnější. Tím jsou tam někde více doma. To některé mediální odborníky dovedlo až k jakémusi evolučnímu dělení na digitální domorodce a imigranty. Vždyť kupříkladu všechny vlivné sociální sítě vznikly teprve po roce 2000.
Vedle dalšího pádného vysvětlení, proč povstala nebývalá zeď mezi „síťovou generací“ a dříve narozenými, skýtá internet řadu nových problémů. Povstal darknet, „temná strana síly“. Jenže nejsme v pohádce, takže i v jeho světlejším protějšku nalézáme e-podvody, hoaxy, kyberšikanu, kyberstalking, kybergrooming, sexting..., jak se všechny tyhle negativní, ne-li zločinné, novoty nazývají. A kterým provozovatelé nových sdělovacích prostředků nezřídka buď nedokáží, či nechtějí čelit. Případně jim vzdorují způsobem, kdy s vaničkou fakticky vylévají také dítě.
Ze sítě se zrodily sítě společenské, jako teď v médiích všeho druhu (!) propíraný Facebook. Dále Twitter, Instagram, Myspace, Google+, LinkedIn, Ask.fm, Snapchat a další a další. Skýtají mnoho užitečného, ovšem v imaginárním prostoru zvláště funguje staré pořekadlo o ohni jako dobrém sluhovi a špatném pánu. „Plameny“ sociálních sítí v podstatě zachvacují vše, nač si vzpomenete. Včetně způsobu a úrovně vyjadřování nebo sebepojetí a psychického zdraví. Ale to teď nechme.
Zlatý důl jsou komunitní sítě pro novináře, i když současně jejich profesi relativizují. Taktéž pro zločince a teroristy, k nimž se hodí připomenout, že Islámský stát rozhazoval sítě kyberpropagandy a rekrutýrky dušiček na jedničku. Nesmíme zapomenout ani na jejich skvělou výtěžnost showbusinessem úzce to táhnoucím s obchodními řetězci. Jakož i na politiky s cílenými (volebními) kampaněmi.
Mimořádnou kapitolou je využívání sociálních sítí tajnými službami a bezpečnostními orgány vůbec. Nemohly si přát lepšího pomocníka. Již jenom to, co je tak veřejně (dokonce s nadšením) lidmi sdělováno, odhaluje snadnost, s níž si na sebe uživatelé internetu dokážou uplést bič. Jsou ohlupováni. V naší paradoxně stále osamělejší době dělají nezřídka sami sobě další, nezamýšlené já – „KGBáka“.
Toť právě ono. Existuje spousta kurzů o bezpečnosti na sociálních sítích. Nicméně o tom, co se odehrává za „elektronickou oponou“, uvnitř sociálních sítí, známe zatraceně málo. Kdo, a hlavně jak bdí nad daty, co masivně tečou údajně svobodnými kanály?
S dávkou logiky se třebas tvrdívá, že vstup na různé národní trhy byl vlastníkům podmíněn nadstandardními vztahy s místními silovými složkami… Mark Zuckerberg je zase aktuálně vyšetřován americkými zákonodárci pro nekontrolovanou ztrátu informací. Ty u něj pro „tweetového“ Donalda Trumpa vydolovala firma Cambridge Analytica. K čemuž mladý multimiliardář pochopitelně projevil účinnou lítost a 14 000 jeho zaměstnanců usiluje o nápravu. Fakticky jde toliko o špičku ledovce, skrze niž se nepřímo odkrývá tvář nové epochy. Formované soukromou, těžko kontrolovatelnou mocí, kdy privátní společnosti disponují majetkem nebo armádou, které přesahují možnosti ekonomiky a pravidelných ozbrojených složek běžných států.
Facebook, na jehož plné zabezpečení budou slovy jeho zakladatele nutné roky (!), nejspíše utrpí obchodní ztráty. Vzedmula se vlna nedůvěry k sociálním sítím. Ovšem to není v globálu moc. Situace se uklidní, protože jejich úloha v myslích populace pevně zakořenila. Nový druh hospodářského odvětví, jímž práce se sdílenými údaji nesporně je, si proto žádá o hodně lepší, systematický veřejný dohled, nepokulhávající zákonná zakotvení a vše kolem.
Ideální by však přesto bylo zajít o pár koňských délek dále. Jeden přemýšlivý autor k věci napsal: „Jestli dříve znamenal internet útěk ze skutečného světa, tak nyní potřebuje skutečný svět útěk před internetem.“
Obdobný komentář byl původně publikován na iHNED.cz