Na přelomu let 2011 a 2012 proběhl médii i v ČR skandál s vadnými prsními implantáty. Firma Poly Implant Prothese (PIP) tehdy uvedla na trh silikonové implantáty obsahující průmyslový silikon, který může způsobovat závažné zdravotní potíže. V EU na následky prasklých implantátů zemřely nejméně dvě ženy, přičemž celkově je ohroženo až 500 000 žen po celém světě. Věc se mohla stát mimo jiné proto, že firma PIP z Francie nechala svoje produkty certifikovat v Německu, kde při certifikaci úmyslně zamlžila, že pro část svého výrobního portfolia používá jiný typ silikonu.

Evropský parlament i Evropská Komise intenzivně pracovaly na novele legislativy, kterou by se mimo jiné zajistilo, že se podobný případ nebude opakovat. Revize nařízení o takzvaných zdravotnických prostředcích dnes prošla výborem pro životní prostředí, bezpečnost potravin a veřejné zdraví.

Zpravodajka, německá europoslankyně Roth-Behrendt, má těžkou hlavu z toho, že musela pod tlakem času dělat kompromisy, které původně dělat nechtěla. Z návrhu zcela vypadlo centralizované schvalování dvou kategorií zdravotnických prostředků, které pro pacienty představují nejvyšší míru rizika. Kdyby existovalo, nemusel se stát v roce 2012 případ nebezpečných implantátů kyčelního kloubu, ze kterých se pacientům do těla uvolňoval kobalt a ionty chromu.

Lékaři a nakonec i pojišťovny chtěli návrh schválit co nejdříve také, a to v podobě, která zajistí co nejlepší ochranu pacientů. I organizace hájící zájmy pacientů byly pro přijetí centrálního schvalování. Všichni zúčastnění totiž chtějí především ochranu pacientů a bezpečnost lékařských zařízení. Má to logiku, pacienti nebudou trpět kvůli chybám výrobců, lékaři se nechtějí soudit za to, že implantovali něco, co pacientovi zničilo zdraví, a pojišťovny to samozřejmě nechtějí platit. Jenže všichni mlčí, nebo jim není dovoleno na veřejnosti dost důrazně mluvit. Je to možná proto, že nemají tak agresivní metody jako odpůrci přísnější regulace - ti často používali dezinformace, lži a nátlak jako formu lobování.

Co se týče skutečně efektivního návrhu zpravodajky, tak ačkoli celý řetězec pacient-lékař-plátce souhlasil s návrhem na centrální schvalování, v médiích i v kuloárech bylo slyšet jen výrobce - a ti ho pochopitelně nechtěli. Průmysl, kterému jde, už si to konečně přiznejme, jen o zisky, umí být velmi hlučný, zejména když mu hrozí zvýšení nákladů nebo prodloužení uvádění nových výrobků na trh. A pravice na to bohužel slyší o to víc, že se blíží volby. A jejich letitá zkušenost je ta, že veřejnost bude ve volebních kampaních naslouchat médiím, která budou veřejné mínění tvarovat ve prospěch těch, kdo u nich zadají víc reklamy.

Výsledek ale není tak tragický. V praxi dojde ke zvýšení bezpečnosti pacientů a zdravotnické prostředky na jedno použití se budou používat jen jednou a ne vícekrát, jak tomu bylo v minulosti. Boj ale není ještě u konce a na výsledek si tak budeme muset počkat.