Indexy mobility společnosti Google slaví první výročí svého vzniku. Společnost na začátku jejich existence zdůrazňovala, že jde o dočasnou aktivitu, která je jejím příspěvkem k boji s pandemií. Možná tehdy málokdo tušil, že aktivita přežije celý rok.

Mezitím se indexy staly těžko postradatelnou analytickou pomůckou pro makroekonomy a stratégy v podnikání. Princip výpočtu je jednoduchý: v místech rozřazených do pěti kategorií (kupříkladu pracoviště, stanice a terminály veřejné dopravy, či restaurace a obchodní centra) porovná Google koncentraci lidí proti bazickému období, za nějž byla zvolena pětitýdenní perioda, ještě neovlivněná pandemií. Její začátek má datum 3.1.2020. Index daného dne pro danou kategorii pak není nic jiného než procentuální změna koncentrace lidí proti bázi.

Z indexů tak můžeme kupříkladu vyčíst, že jsme v Česku letos v lednu v obchodních centrech strávili o 58% méně času než před pandemií (bodejť ne, když z restaurací zbyla v lepším případě výdejová okénka a většina obchodů zůstala zavřených). Veřejnou dopravu jsme za stejné období používali o 41% méně (kam bychom taky jezdili, snad kromě do zaměstnání). Ovšem i na pracovištích jsme se vyskytovali o 27% méně četně (což nutně neznamená, že bychom o tolik méně pracovali; vliv má i doporučený či nařízený home office).

Omezení naší mobility vyplývá v převažující míře z vládních protiepidemických opatření (PES). Zejména pro index restaurací a nákupních center a index veřejné dopravy platí, že čím vyšší stupeň psa, tím větší omezení mobility. Říjnový PES s průměrným stupněm 3,2 vedl k indexům -34, resp. -26, zatímco lednový stupeň psa 5,0 (který reálně vyhodnocujeme na 4,9 vzhledem k nepatrnému uvolnění restrikcí v průběhu měsíce) vyústil v již zmíněné hodnoty indexů -58, resp. -41. Historie psa bohužel nesahá hlouběji než do října, ale od uvedeného měsíce vodí PES index mobility ve veřejné dopravě s velkou spolehlivostí. S druhým z indexů mírně zacvičil jen prosinec, kdy sice PES umožnil nějaké rozvolnění, ale předvánoční nákupní horečka šla nad rámec jeho tolerance.

Přídavnými faktory mobility jsou naše finanční obezřetnost v ekonomicky nejistých dobách a změny našeho spotřebního chování. Zřetelná vazba existuje mezi indexem mobility pro restaurace a obchodní centra a indexem maloobchodních tržeb. Ovšem zatímco při jarní vlně pandemie byl dubnový propad mobility o 59% spojen se snížením (meziroční) reálné útraty v maloobchodě o 10,2% a v restauracích o 76%, podobný pokles mobility v listopadu (o 53%) vedl „jen“ k meziroční změně tržeb maloobchodu o 6,2% a restaurací o 68%. Pandemie nás přinutila více nakupovat on-line a naučila využívat rozvážkovou službu.

Index mobility na pracovištích má jiný charakter. Nesouvisí přímo s protiepidemickými restrikcemi (PES nám zatím nezakazuje pracovat), souvisí ale s vývojem poptávky v průmyslu. Díky jeho vedení můžeme třeba s dobrou spolehlivostí tvrdit, že průmysl v lednu zůstal stabilizujícím prvkem české ekonomiky. To potvrzuje i srovnání indexů za kraje, které jsou také k dispozici. Regiony s nízkým zastoupení průmyslu zaznamenaly za leden a první část února pokles pracovní mobility proti prosinci, zatímco průmyslové regiony hlásí růst. Půjdeme-li ještě hlouběji, nadprůměrné růsty najdeme v okresech Mladá Boleslav a Rychnov nad Kněžnou s výrobními závody Škody Auto. Stejné tvrzení pak neplatí pro index v okresu Kolín. Skutečně, Toyota reportovala za leden mnohem hlubší meziroční propad výroby aut než Škoda.

Roční výročí vzniku indexů má jeden speciální význam. Zapojí totiž do hry index mobility v parcích (včetně zahrad, zámků apod.), který měl dosud omezenou vypovídací schopnost kvůli své pochopitelné sezónní kolísavosti. Od druhé půlky února budeme schopni vyhodnocovat meziroční změny tohoto indexu, čímž se sezónnosti zbavíme. Tento index toho asi neodhalí tolik jako jeho dříve zmiňovaní příbuzní o vývoji ekonomiky, určitě se ale dozvíme mnohé o změnách v našem trávení volného času. Tedy, pokud PES dovolí.