Svůj dnešní text jsem po vzoru headlineových redaktorů začal poněkud extravagantním titulkem. Nikoliv, abych si dělal legraci ze svatých věcí. Právě naopak – abych k nim další lidi přivedl.

V různých fázích lidských dějin se objevují nové prostředky, kterými Bůh hovoří se svým lidem. Starozákonním lidem přináší prostřednictvím Mojžíše hrubé obrysy morálky, vytesané v Desateru. Hlasem svých proroků hovoří Hospodin k židovskému národu a oznamuje jim přicházející události. Po svém svatém vtělení Bůh hlasem Ježíše přináší celému světu, nejen úzce vymezenému vyvolenému národu, mnohem jemnější poselství o milosrdenství, lásce k bližnímu a důležitosti čistého a upřímného srdce. Tak jak plynou a zrají lidské dějiny, mění se forma i obsah svatých vnuknutí.

Katolická církev jasně učí, že tak zvané „veřejné zjevení“ – souhrn toho, co je potřeba znát o Bohu, aby byl člověk spasen, je plně obsaženo ve Starém a Novém zákoně a není k tomu možné nic přidat. Můžeme tedy říci, že „veřejné zjevení“ končí s úmrtím posledního apoštola. Svatý apoštol Pavel nás nicméně upozorňuje, abychom „plamen Ducha nezhášeli, prorockými dary nepohrdali, zkoumali všechno a dobrého se drželi.“ (1Sol 5, 19-21)

Mají tedy proroci v dějinách církve stále své místo? Bylo by naivní se domnívat, že v průběhu dvou tisíc let existence církve Kristovy by Duch Svatý neinspiroval mnohé duše, aby zpřesňovaly, přibližovaly a vykládaly pravdy víry v kontextu své doby a jejích aktuálních nástrah.

V době, kdy se církev svatá začala profilovat více coby instituce a hromadit majetek, objevila se veliká postava svatého Františka, která hlásala ideál prostoty a chudoby a ovlivnila celé zástupy. V době, kdy Evropou v 16. století začíná prostupovat protestantská reformace, vzniká též nový Jezuitský řád, který propaguje výsostně katolický kult k Nejsvětějšímu Srdci Páně. V posledních dvou staletích se objevuje celá řada pozoruhodných zjevení Panny Marie. V Lurdech – patrně v reakci na racionalismus 19. století – vyzývá Panna Marie prostou Bernadette Soubirous, aby pila vodu z kaluže a jedla trávu. Na počátku avantgardního a ateistického 20. století se Panna Marie zjevuje ve Fatimě a ukazuje na hrůzné události, které si lidé přivodí, pokud se neobrátí. Speciálně varuje před Ruskem. A mohl bych psát mnohem dále.

V první polovině 20. století dává dějinnými událostmi zkoušený polský národ (dosti trýzněný právě Ruskem) světu mimořádnou osobnost – Helenu Kowalskou – později známou především jako svatou Faustynu. Helena Kowalská obdržela mimořádné mystické dary od Boha, speciálně je známá pro svá poselství světu o nekonečném Božím milosrdenství. Na základě jejích vizí namaloval polský malíř Eugeniusz Kazimirowski slavný Obraz Božího milosrdenství. Jiný polský rodák – papež Jan Pavel II., později vyslyšel její hlas a ustanovil v celé katolické církvi svátek Božího milosrdenství, slavený týden po neděli Vzkříšení. Sám v jeho předvečer v roce 2005 zemřel.


Ve známém Deníku říká Ježíš Faustyně následující slova: "Než přijdu jako spravedlivý soudce, nejprve přicházím jako král milosrdenství. Dříve, než nadejde den spravedlnosti, lidem bude dané znamení na nebi. Zhasne všechno světlo na nebi a bude velká tma po celé zemi. Tehdy se objeví na nebi znak kříže a z otvorů, kde byly přibité ruky a nohy Spasitele, bude vycházet veliké světlo, které bude po nějaký čas osvětlovat zemi. Bude to krátce před posledním dnem." (Deník, 83)

Rádi bychom možná nad touto fantastickou vizí mávli rukou. Zajímavé ovšem je, že naprosto identicky o fenoménu Božího milosrdenství mluví její francouzská současnice, bretoňská stigmatička a mystička Marie-Julie Jahenny (1850-1941).

„Připravte se, stateční služebníci Boha, neboť Svrchovaný Král přichází ponejprve ve svém milosrdenství, poté až ve svém spravedlivém hněvu a odvetě.“ (Bucchianeri, 2015)

Kromě identického varování, že nyní žijeme v čase Božího milosrdenství, po němž přijde čas spravedlnosti, též Marie-Julie Jahenny hovoří tak jako Faustyna o celosvětové temnotě a to dokonce velmi detailně. Podobně jako blahoslavená Anna Maria Taigi a celá řada dalších velkých mystiků církve hovoří o třech dnech temnoty, během kterých zhasne všechno světlo na zemi, hořet údajně budou pouze požehnané svíce a Bůh takto znovu obnoví pořádek na zemi.

Taková alegorie na potopu světa.

Tak co, zní to jako katolické psycho? Církev je ohledně výkladu apokalyptických událostí budoucnosti velice zdrženlivá. Skutečnost, že nyní je čas milosrdenství, čas pro smíření s Bohem, čas pro obrácení, nicméně vážně brát musíme. Vždyť úctu k Božímu milosrdenství právě na základě Faustyniných vizí ustanovil sám papež Jan Pavel II. novým svátkem, slaveným v celé církvi – svátkem Božího milosrdenství. Jistě byl s vizemi této pozoruhodné světice velmi dobře obeznámen.

Požádáme-li Boha o jeho nekonečné milosrdenství, zvláště během svaté zpovědi, věřím, že jej od Něj dostáváme právě v tu chvíli, okamžitě, podobně jako jiné neviditelné milosti, jakými jsou křest, svaté přijímání, biřmování apod. O viditelné, hmatatelné milosti musíme většinou v modlitbě usilovat déle. „Prosit, aby bylo dáno; tlouct, aby bylo otevřeno.“ Kdyby modlitba okamžitě ohýbala hmotnou realitu v náš prospěch, nebyla by záležitostí ani vztahu, ani víry, ale magie. Boží milosrdenství se oproti tomu nabízí teď a tady k okamžité spotřebě, jako široký a nevyčerpatelný pramen, plynoucí z Božského Srdce. Protože se netýká věcí hmotných, ale záležitostí ducha.

Věnováno mému dávno zesnulému pradědovi Ludvíkovi

--

FAUSTÍNA. Denníček: Božie milosrdenstvo v mojej duši. Piate opravené vydanie. Doľany: Zaex, 2019. ISBN 9788081920776.

E. A. Bucchianeri. Marie-Julie Jahenny, The Breton Stigmatist: Her Life and Prophecies, Academia. Citováno 23. 11. 2022. Rok vydání 2015.
https://www.academia.edu/14180899/Marie_Julie_Jahenny_The_Breton_Stigmatist_Her_Life_and_Prophecies

Christine Watkins. Varovanie: Svedectvá a proroctvá o osvietení svedomia. Zachej, 2021. ISBN 9788082113108.