Původně se mi, milí čtenáři, nechtělo přispívat do smršti článků a reportáží o polské tragédii. Ta mediální záplava mi totiž připadá silně nevěrohodná. Cítím, že média často oficiálním smutkem zastírají uspokojení z velkého množství elitní krve, jež jim zajišťuje prodejnost. Mám s tím osobní zkušenosti. Když jsem jako náměstek ministra zahraničí velel národnímu krizovému štábu při tsunami v jihovýchodní Asii, řada médií po mně hlavně chtěla zprávy o tom, že někdo z našich zemřel.