Bílá kniha terciárního vzdělávání je v posledních dvou letech fenoménem prostředí vysokých škol České republiky. Výrazně rozdělila postoje vysokých škol a ministerstva školství. Zároveň se stačila během ministerského působení Ondřeje Lišky transformovat z „živého organismu“ do „mrtvého materiálu“, aby byla pod následným vedením ministerstva resuscitována a opět postavena do role klíčového materiálu. Procesu zmrtvýchvstání měla posloužit i expertní návštěva odborníků z OECD, která se odehrála v měsíci říjnu. Nyní tedy máme na stole velmi zajímavé posouzení Bílé knihy i procesu přípravy právě ze strany tohoto subjektu. Obecně se mi pak po pročtení patnácti stran tohoto materiálu chce konstatovat, že se vzývaný bílý materiál ve světle poznámek OECD přinejmenším poněkud zadýchal.

Ze závěrů expertní skupiny chci především zdůraznit několik klíčových oblastí. Na jedné straně je to na mnoha místech projevovaný souhlas některými rozpracovanými tématy, jako je např. schéma studentské podpory či silný a potřebný trend k jednotnému sloučení položek financování do normativu. Na straně druhé se objevuje mnoho dotazů či přímo výtek expertní skupiny. Předně je to poznámka o příliš teoretickém v podstatě nepředvídatelném systému parametrů institucionální akreditace, které v Bílé knize v podstatě chybí. Dále je kritizována absence informací o reformě výzkumu, která je zároveň klíčová pro diferenciaci institucí. Zde se i expertní skupina jednoznačně shodla na nutné roli české akademie věd, která je rovněž Bílou knihou ignorována. Velká pozornost je věnována navrhovanému systému řízení, kde jsou experti poměrně nemilosrdní. Nejlépe bude přímo citovat: „Domníváme se však, že návrhy v oblasti řízení a samosprávy, které jsou obsaženy v Bílé knize, nejsou zatím dostatečně rozpracované a nemají dostatečně širokou podporu, aby na jejich základě mohly být učiněny další kroky“. Z našeho pohledu nejde o žádný úžasný objev, ovšem pokud tento názor zaznívá i ze strany odborníků z OECD, snad mu bude konečně dopřáno sluchu i v rámci ministerského týmu. Následně je kritizována špatně nastavená role Rady pro terciární vzdělávání, kde je vyslovena pochybnost, „…zda by vůbec RTV měla vystupovat v poradní či hodnotící pozici vůči jednotlivým institucím.“. Stejně tak je zde zpochybněna všemocnost správních rad, kdy je konstatována nutnost kontrolního vyvážení akademickými orgány. Experti z dvoudenního intenzivního jednání dobře pochopili, že: „diskuse o reformě se odehrávají v polarizovaném prostředí, kde panuje nízká důvěra. Proto je nezbytné vytrvale usilovat o transparentnost, což se týká jak procesu koncipování návrhů, tak samotných návrhů na uspořádání v rámci daných institucí.“ Opět zdánlivě nic nového, ale poměrně přesný popis stavu, ve kterém se reformní návrhy nacházejí.

Odborné posouzení týmu OECD dle mého názoru poměrně dobře vyhodnotilo jak klady, tak i problematické oblasti Bílé knihy i postupu reformy. V rámci mírného „zadýchání“ jde nyní o to, zda tento kvalitní pohled vyhodnotí reformní tým skutečně (sebe)kriticky a začne konečně otevřeně diskutovat o chybějících parametrech reformy s klíčovými partnery.

http://www.msmt.cz/pro-novinare/doporuceni-oecd-pro-ceskou-reformu-vysokeho-skolstvi

Autor: Michal Stehlík, děkan FF UK v Praze