Neuběhlo ani pár dní a druhá Babišova vláda nám o sobě už mnohé řekla. Nesleduje jasné politické cíle, nemá ambiciózní a měřitelný program, není úplná a hlavně – řeší především svoje problémy.
Už to u nás slyšíme zase, tu obehranou písničku: „Dnešní komunismus není nebezpečný, komunisté už přece žádnou revoluci nechtějí, je to vlastně docela normální demokratická strana. Mají pěkně lidskou tvář, jen se podívejte, dokonce takovou ustaranou a unavenou. Strčte si ten antikomunismus za klobouk, už to není téma.“
Letní noc z 11. na 12. července 2018 se nezapíše zlatým písmem do dějin české demokracie. Bude to písmo černé, místy rudé či spíše vyrudlé.
Sociálním demokratům nikdo neupírá právo vstoupit do vlády premiéra Babiše. Mohou také vytvořit vládní většinu s komunisty. Jen by nás měli ušetřit řečí, že se jako jediní chovají zodpovědně a zachraňují demokracii.
V České republice se střídají vlády rychleji než fotbaloví trenéři. Za 25 let samotné existence máme již 15. vládu. V průměru vláda nevydrží ani dva roky. Kvalita vládnutí tomu odpovídá. Vládní moc je u nás mimořádně nepevná, měřit se můžeme jen s Itálií, jež je ve střídání vlád negativním učebnicovým příkladem.