Odklad posuzování církevních restitucí poškozuje venkov

Pouze jako populistický a licoměrný krok s cílem uchlácholit své voliče lze hodnotit návrh sociálních demokratů na půlroční prodloužení lhůty pro posuzování výdeje majetku církvím. A naopak jako záblesk zdravého rozumu je možné posuzovat spíše odmítavé reakce dalších stran k takovému úmyslu. Většina politiků, kromě ČSSD se totiž domnívá, že odklad nic nevyřeší – a mají pravdu. Důvodů pro odmítnutí sociálnědemokratického návrhu je ale víc.
V prvé řadě je, zejména při srovnání s objemem výdejů pozemků na zemědělské restituce, nabídkami pozemků do výběrových řízení na jejich prodej, procesem komplexních pozemkových úprav a dalšími úkony, které v minulosti souvisely s nakládáním se státními pozemky, argumentace „masivním počtem“ vydávaných pozemků na církevní restituce, jak to například posuzuje senátorka Alena Gajdůšková, zcela mimo mísu. Zejména bývalý Pozemkový fond ČR (PF), ale i státní podnik Lesy České republiky (LČR) se totiž musely vyrovnat s mnohonásobně vyšší počtem pozemků, se kterými se nějak manipulovalo, i tak, že se někomu vydávaly. Není proto na škodu připomenout si pár ilustrativních čísel, a to z takzvaných otevřených zdrojů, konkrétně z oficiální Zelené zprávy, kterou mimo jiné každoročně dává k dispozici poslancům ministerstvo zemědělství. Tím chci říci, že nejde o žádné tajné údaje, které by si nemohli sociálnědemokratičtí poslanci zjistit. Mimochodem, Zelené zprávy ministerstva vznikly kdysi v 90. letech přímo na vyžádání poslanců…
Z poslední Zelené zprávy (Zpráva o stavu zemědělství za rok 2012) přitom mimo jiné vyplývá, že například v případě zemědělských restitucí bylo rozhodnuto o celkem 1 767 159 hektarech pozemků, vydáno 1 321 075 hektarů pozemků a nevydáno s nárokem na náhradu 130 178 hektarů pozemků, přičemž počet ukončených restitučních případů je 215 632 případů a počet správních rozhodnutí, která nabyla právní moci, činil 428 649. Je také vhodné vědět, že uvedené počty nevyčíslují kompletní počet úkonů, které PF s pozemky v minulosti činil.
Pro porovnání je pak třeba uvést, že aktuální čísla uvádějí počet 5 248 žádostí týkajících se výdeje majetku církvím, přičemž celkově jde o 112 873 pozemků včetně lesních pozemků o celkové ploše kolem 140 000 hektarů. Jinými slovy: Objem práce týkající se církevních restitucí je v praxi mnohonásobně nižší, než na jaký byly PF a LČR z minulosti zvyklé. Tvrzení, že vyřízení církevních restitucí představuje nestandardní nápor, je tak minimálně velmi nepřesné.
Je také třeba vědět, že pozemky blokované zákonem o půdě pro církve byly v minulosti právě kvůli tomuto svému statutu „lustrované“, tedy podrobně prověřené kvůli tomu, zda je může nebo nemůže stát nabídnout k prodeji nebo použít jako náhradní pozemky. Je tedy zcela naivní se domnívat, že by se musely u církevních zemědělských či lesních pozemků všechny potřebné údaje teprve v současné době zjišťovat, neboť jsou již dávno, a v mnohých případech i opakovaně, zjištěny.
Skutečnost, že výdej majetku církvím vázne, je tak především důkazem obstrukcí ze strany PF (nyní Státního pozemkového úřadu – SPÚ) a LČR, a lobistického vlivu ČSSD v těchto organizacích. Jistě i proto, že značná část veřejnosti s výdejem majetku církvím nesouhlasí. To je sice možné vnímat, ale vzhledem k platné legislativě, navíc potvrzené verdiktem Ústavního soudu ČR nelze přijaté zákony nerespektovat, zvláště pak stranou, která kudy chodí, tudy tvrdí, že je v naší zemi třeba zákony dodržovat. Kromě toho – i ČSSD nezpochybňovala v minulosti naturální formu restitucí (tedy výdej zemědělských a lesních pozemků), a pokud výdej majetku církvím kritizovala, byly to zejména náhrady finanční. Voličům ČSSD je také třeba připomenout, že první návrh na majetkové vyrovnání státu s církvemi, který ale nedošel do konce legislativního procesu, vytvořila sama ČSSD, a mimochodem se o mnoho nelišil od návrhu, která nakonec prosadila Nečasova vláda.
Jsou to navíc především sociální demokraté, kteří se léta profilují jako ochránci našeho zemědělství a celé řady zájmových hobby nevládních organizací, jako jsou zahrádkáři, rybáři, včelaři či myslivci. K tomu je vhodné podotknout, že na obstrukce s vydáváním církevního majetku doplácejí nejvíc právě tyto zájmové a podnikatelské komunity. Například zemědělci hospodařící na zatím státní půdě, která má být vydána církvím, nemohou dokladovat smlouvy s vlastníkem (státem nebo příslušnou církví), neboť první subjekt již díky zákonu o církevních restitucích půdu již právně v majetku nemá a druhý majetek ještě nepřevzal. Přitom podmínkou celé řady dotací do zemědělství je dokladovat smlouvy s vlastníkem, často i na několik let. Obdobný problém řeší myslivci, kteří nemohou plnohodnotně vykonávat právo myslivosti, což může mít ve výsledku negativní dopad na stav životního prostředí, respektive na strukturu v příslušném místě žijících živočichů – a nejde jen o přemnoženou (nebo naopak vystřílenou) černou zvěř.
Je jasné, že sociální demokracie tuší, že nedokáže splnit jeden ze svých předvolebních „taháků“, totiž revizi církevních restitucí. Jasné je také, že se tak nejspíše nepodaří ani prostřednictvím různých komisí, odkladů, revizí nebo třeba referend. Bylo by tak místě voličům veřejně přiznat to, co by si měl před každými volbami každý volič každé strany uvědomit – totiž, že čím jsou předvolební sliby líbivější, tím jsou nesplnitelnější.
Pokud by se přitom sociálním demokratům přece jen nějakým způsobem podařilo podmínky církevních restitucí revidovat, což, upřímně řečeno, není zřejmě v ČR tak úplně nemožné, nebylo by ještě od věci si úplně na závěr uvědomit, že právě sociálními demokraty pracně budovaná lepší image ČR v EU by dostala pořádně na frak. A je otázkou, co by na to řekly evropské soudy a co by to naší společnost, nejen morálně, stálo….