Osud farmářských trhů na Náplavce je jen vrcholem ledovce

Farmářské trhy na pražské Náplavce se od Palackého mostu pod most Železniční zatím přesunovat nebudou. To je nepochybně dobrá zpráva jak pro organizátory trhů – občanské sdružení Archetyp, tak pro návštěvníky trhů na Náplavce, tak i pro majitele či provozovatele na Náplavce kotvících lodí.
V kauze „Náplavka“ nicméně zdaleka nejde jen o lokalizaci tamních farmářských trhů a dokonce ani jen o farmářské trhy v Praze. Podstatou je totiž expandující komerční zájem, tedy snaha o využití atraktivních prostor, které mimo jiné představuje část Náplavky u Palackého mostu, pro jiný lukrativní byznys. Z tohoto pohledu je proto setrvání trhů na Náplavce na svém současném místě jedním z prvních testů přístupu nového pražského magistrátu k obyvatelům Prahy, který má možnost sledovat i laická veřejnost, protože se jí to reálně dotýká.
Nejde navíc jen o test přístupu k byznysu, ale také o test odbornosti při rozhodování úředníků, a dokonce o test přístupu některých politických uskupení, která obsadila pražskou radnici. Není proto na škodu připomenout si některé souvislosti, o nichž se příliš nemluví, ale pro kauzu Náplavka jsou docela ilustrační.
Mezi ně patří mimořádná neznalost pražských úředníků o tom, za jakých podmínek je možné na farmářských trzích prodávat potraviny. To se týká především uzenin, ale obecně všech druhů potravin, které musí být uchovávány a skladovány za daných, zejména teplotních podmínek. Takových podmínek nelze dosáhnout bez chladících a mrazících automobilů, které ovšem mají své rozměry, takže by se na užší část Náplavky u Železničního mostu nevešly. A pokud ano, nezbýval by téměř žádný prostor pro návštěvníky trhů. Další z mnoha neznalostí pražských plánovačů spočívá, což skoro nikde nezaznělo, v povědomí o výšce jednotlivých částí náplavky tvořící ochranu před velkou vodou. Zatímco totiž u Palackého mostu je část náplavky vyšší, směrem proti proudu řeky se snižuje, což by v praxi vedlo, při uvažovaném přemístění lodí a trhů ze stávajícího místa dále k Železničnímu mostu k situacím, kdy by se při větším dešti a zvýšeném průtoku Vltavy nedostali do lodí hosté a návštěvníci těchto lodí. Pakliže má obsahovat uvažovaná nová koncepce využití pražských břehů tak zásadní minely, jako jsou uvedené dva příklady, přinesla by zřejmě Pražanům místo deklarovaného rozvoje turistického ruchu jenom další, v tuto chvíli neočekávatelné komplikace.
Mluvíme-li o testu v přístupu politických stran, pak v kauze Náplavka „plavou“ mimořádně nešťastně pražští zelení. Vystoupení úředníka z kanceláře Matěje Stropnického na setkání s novináři k budoucnosti farmářských trhů na Náplavce nikdo z přítomných nepochopil, neboť trhy se v jeho podání chvíli rušily, následně se nerušily a následně se řešení problému verbálně odsouvalo k nějakému pilotnímu testování různých variant. Logicky by to přitom měli být právě Zelení, kteří existenci farmářských trhů podporují. Jak je však bohužel nejen v této kauze u Zelených zvykem, využívají takové situace více než k prezentaci jasného názoru spíše k vytváření vyděračského potenciálu při budoucích rozhodnutích jiných. Že je přitom pražská trojkoalice, jejíž část Zelení tvoří, rizikovým uskupením velmi nesourodých názorů, demonstroval například ministr zemědělství Marian Jurečka, který dopisem organizátorům akce potvrdil jednoznačnou podporu farmářských trhům na Náplavce.
Nicméně, Náplavka není a nebude zřejmě jediná, která bude muset obhajovat právo na svou další existenci. Ať už si o farmářských trzích (včetně pojmu „farmářský“) myslí kdo chce, co chce, je zcela zřejmé, že tyto akce přispěly na mnoha místech ČR, zdaleka nejen v Praze, k oživení a zatraktivnění míst, která do té doby společensky skomírala. Skoro všude si přitom museli organizátoři tržišť projít nemalým očistcem při přesvědčování plejády úředníků městských či obecních zastupitelstev o tom, že farmářské trhy jsou dobrá myšlenka. Nyní, když se akce ujaly, začínají do hry vstupovat lidé, kteří by rádi využili vhodných lokalit pro své záměry a chtějí tedy dnes již lukrativní místa organizátorům trhů – stručně řečeno – ukrást. Nebo na nich vydělat ještě bezpracnějším způsobem, totiž zvyšováním poplatků za provozování prodejních stánků. To mimo jiné vede k nárůstu cen prodávaného zboží, aby se prodejcům účast na farmářském trhu alespoň minimálně vyplatila. Možný úbytek prodejců je pak dalším stádiem vývoje, který – a to je třeba jasně konstatovat – nahrává spíše velkým potravinářským podnikům, které samozřejmě na farmářských tržištích nic neprodávají. Kupodivu ale ne díky lobby velkých podniků, ale díky politickému populismu reprezentací obcí a měst, které se na farmářských trzích snaží vydělat hned dvakrát – poprvé v předvolebních slibech a verbální podpoře tržnic a tržišť, podruhé ekonomicky zvyšováním pronájmů. Možná by nebylo od věci, když už se tržiště pustila do souboje s úředníky, pokračovat v něm i zveřejňováním podmínek, které jim k jejich existenci příslušní úředníci připravují.