„Každý dělá kampaň na Babiše… Nechápu, proč tato vláda by neměla mít důvěru, když dělá skvělé věci… Žádné nové fakta v kauze Čapí hnízdo není… Já vám lenom chci říct, že nikdy neodstoupím, nikdy! Nech si to všichni zapamatují, nikdy! Pokuď budu odvolanej, fajn. Chci jenom poděkovat panu prezidentovi, který samozřejmě, a moc mu děkuju, jsem strašně rád, že mě podpořil… Já len řikám, že toto je pečlivě připravená akce…“
Andrej Babiš senior (Praha, 16. 11. 2018),
předseda hnutí ANO a premiér vlády České republiky
Od 19. století se české elity tázaly po smyslu emancipace českého politického národa a byla to vlastně otázka existenční a existenciální povahy. Ta má i v dnešním Česku své historicko(-hystericko)-existenciální konotace. Jsme plnohodnotným politickým národem, nebo spíše národem „nesamozřejmým“? Jsme součástí Západu, nebo patříme na Východ? A co se střední Evropou? Vyhlížíme nějakého nového „protektora“, na něhož bychom se mohli kulantně vymlouvat?