Prezident republiky aktivně podporuje projekt Dunaj-Odra-Labe, čili vznik rozsáhlého vodního koridoru, který by Českou republiku a další země střední Evropy spojil se Severním, resp. Černým mořem. Jak pan prezident, tak například pan Hynek Kmoníček, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta i jiní lobbisté neopomenou zdůraznit, že přece už císař a král Karel IV., blahé paměti Otec vlasti, usiloval o vybudování tohoto ambiciózního díla.

Karel IV., jinak též „největší Čech“, je tak nejvyšším představitelem naší země využíván jako ikona či maskot poněkud diskutabilního projektu, aniž by se ovšem prezidentova lobbistická suita namáhala vysvětlit, o co vlastně tomuto českému středověkému panovníkovi šlo.

Jistě, Karel IV., skutečně již někdy od 50. let 14. století diplomaticky připravoval projekt, který měl hlavní město Prahu propojit s Dunajem a Černým mořem, resp. po Labi se Severním mořem. Klíčovou osobností těchto jednání byl Karlův diplomat Sagremor di Pommiers, který se přátelil například s Janem ze Středy, kancléřem Karla IV., i s Francescem Petrarcou, otcem humanismu a renesance. Císař Karel IV. hodlal na finančně velice náročném projektu spolupracovat s bohatou benátskou republikou sv. Marka. Z roku 1365 se nám dokonce zachovala instrukce, s níž benátský dóže Lorenzo Celsi vyslal do Prahy svého diplomata Lodovica Contarena. Projekt měl být realizován prostřednictvím českých, italských a pravděpodobně i nizozemských peněz.

Karlův zájem o využívání labské vodní cesty ještě vzrostl po roce 1373, kdy k České koruně připojil Braniborsko. Od megalomanského projektu, který by Prahu a České království skutečně propojil s Černým a Severním mořem, musel však Karel IV. jakožto prozíravý hospodář nakonec upustit. Důvodem jistě byl i nezájem Benátek investovat do tohoto ekonomicky dobrodružného projektu.

Prezident Zeman a jeho kolegium se tak vlastně na Karla IV. odvolávají neprávem, neboť ten po mnoha diplomatických jednáních a konzultacích od svých záměrů upustil. Nerad bych však panu prezidentu republiky křivdil. Třeba i on – po konzultaci se zástupci sousedních států, s našimi partnery v EU, betonářskou a dopravní lobby, především pak se samosprávou dotčených oblastí České republiky, s přírodovědci, vodohospodáři a ekology – od svého záměru upustí. Vždyť aktuální páně prezidentova fixace na projekt Dunaj-Odra-Labe nemusí být trvalá, dovoluji si doufat, že v této záležitosti není dogmatikem a svůj názor může změnit. Ostatně, je to „jen“ prezident, v projektech tohoto typu může působit pouze jako moderátor či hlavní republikový lobbista, byť to nemusí být vždy důstojné hlavy českého státu. Nic více, nic méně.

Někdejší středověký karlovský projekt nebyl sice realizován, ale svůj otisk zanechal například v české literatuře 14. století, ať už byla psána latinsky, česky nebo německy. Jedním z těchto děl je též bajka „Dunaj a moře“, jejíž moralistní poselství je ovšem dosud aktuální (třeba si z něj vezmou ponaučení nejen prezident Zeman, ale i „premiér“ Rusnok či bývalá vládní kompanie pana Nečase). Poslyšme tedy, kterak Dunaj hovořil k moři:

„Podobně pravá láska je bez konce, láska nikdy neuvadá a kdo je přítelem, stále miluje. Proto, kdo daruje z lásky, nikdy není od lásky odváděn, leda by láska skončila. Láska totiž působí stále, jestli existuje; přestane-li působit, není láskou. A přece nikdy nechybí štědrému dobrodiní, aby dával, protože je ušlechtilostí i láskou nejbohatší. Jestliže mu totiž chybějí peníze, má jazyk; nedostává-li plat, má ruku; je-li prázdná zásobárna, nemá méně rozvahy. Nikdy totiž nechybí ctnosti bohatství ... Podívejte se, prosím, jak stálé jsou dary dobrodiní štědré přírody ... Po těchto slovech se Dunaj rozléval ještě hojněji.“