Nemusíte se určitě dlouho zamýšlet, abyste si vzpomněli na alespoň jeden technologický vynález v poslední době, který umožnil lidem snazší přístup k různým věcem, ať už to byla zdravotní péče, doprava, vzdělání... Před pár desítkami let přinesl lidem Internet snazší přístup k informacím. Na druhou stranu ale okamžitě narazil na dvě skupiny lidí: cenzory a korporace. Nyní přichází nová éra, kdy nejen informace je možno kopírovat, ale i fyzické předměty.

Erdogan v Turecku zakazuje Twitter, odsuzuje bloggery, Putin v Rusku vede informační válku s Ukrajinou, aby zmátl koho může a mohl ji anektovat v blitzkriegu, Obama v USA se snaží ututlat aféru se špiclováním NSA, které se vymklo kontrole - těm všem by se jistě hodilo mít možnost filtrovat a kontrolovat, co si mohou obyčejní lidé předávat za informace. A do nedávna dokonce efektivně mohli - pomocí médií, která jsou většinou centralizovanými právními korporacemi, na které je snadné vyvíjet tlak. Stačí nedávný případ osočování a hrozeb britskému deníku Guardian, který uveřejňoval informace od Edwarda Snowdena a plnil tak svojí morální povinnost "strážného psa demokracie". Získal za to Pulitzerovu cenu, od mocných politiků však pochvalu očividně nedostal.

Druhou stranou mince jsou uživatelé Internetu vs. velké korporace držící tzv. intelektuální vlastnictví. Tito uživatelé, mají tendenci sdílet čím dál tím více informací, ne naopak. V poslední době dokonce oznámily hned tři velké subjekty, mezi nimi Google (který už dokonce koupil začínajícího výrobce létajících solárních dronů), že začnou rozšiřovat Internet i do rozvojových zemí a na jiná špatně dostupná místa. Myslíte si, že když nemají přirozenou úctu k "intelektuálnímu vlastnictví" lidé na Západě, budou ji mít v rozvojových zemích, kde nějaké "licenční ujednání" je to poslední, co by je tak mohlo trápit?

Intelektuální vlastnictví je totiž ideologický konstrukt, nepříliš starý a tedy už vůbec ne přirozený. (Pro bližší seznámení se s tématem doporučují článek Coryho Doctorowa Intelektuální vlastnictví je přihlouplý eufemismus.) Základním rysem vlastnictví totiž je, že s ním mohu nakládat podle své vůle - mohu ho používat, mohu ho někomu půjčit, mohu ho třeba zničit, když se mi bude chtít. V dost důležitých bodech tady ale něco nesedí. Když např. řeknu někomu svůj nápad, už ho nevlastním! Přeci nemám kontrolu nad tím, co má nebo nemá v hlavě druhý člověk. Když napíšu knihu, také nemám kontrolu nad tím, kdo ji komu půjčí, oskenuje do počítače nebo napíše poutavé pokračování. Zastánci intelektuálního vlastnictví by nejraději měli plnou kontrolu nad tím, co děláte, co si myslíte a co říkate - bez legrace.

Rád bych si vymyslel nějaké pěkně ulítlé příklady, ale co je ulítlejšího než česká realita? Opravdovým přeborníkem v naších luzích a hájích je pan Zdeněk Svěrák, který vysoudil 200 tisíc Kč za "upeč třeba zeď"... a jakoby mu to nestačilo, vyhrožoval ještě paní Bobošíkové, která to furiantsky vyřešila darem na charitu. Nemluvě tedy o firmě Lego, která české Piráty zažalovala kvůli volebnímu spotu, kde byli panáčci, kteří navíc pouze připomínali (!) panáčky ze známé stavebnice. Představte si, že si takovou stavebnici koupíte a firma Lego vám bude diktovat, co s ní můžete a nemůžete. Co kdybyste museli např. zaplatit firmě Lego za každou rodinnou fotografii, kde se vyskytuje jejich stavebnice? A proč vlastně ne, vždyť je to jejich intelektuální vlastnictví! Jako by to nebylo málo, dostali pak ještě Piráti pokutu, aniž by se soudce podíval na to, co podepisuje. Ach, ta česká spravedlnost.

No ale zpět k meritu věci - intelektuální vlastnictví je umělý konstrukt a jako takový je nepřirozený a určený k zániku. Většina společnosti jej fakticky neuznává (kašle na něj) a to, že je v právním systému zakotven svědčí pouze o tom, jak jsme si krásně nechali tu naši parlamentní demokracii vyfouknout zpod našich hlasovacích lístků bohatým korporátním lobbingem.

Teď ale přichází (další z řady mnoha) technologický zvrat. Pokud jste ještě neslyšeli o 3D tiskárnách, jenom krátce vysvětlím, že je to vlastně velmi jednoduchá věc - tiskne, ale už ne obrázky na papír, nýbrž objekty v prostoru. Nanášením vrstev polymerů (umělých hmot) doslova vytiskne cokoliv jí pošlete z počítače. Představte si, že na pár kliknutí vytisknete součástku do rozbitého kohoutku, který máte v kuchyni a kterou už výrobce dávno nevyrábí. Nebo že si sami vyrobíte náhradní kolečka k tomu sprchovému koutu, co jste tenkrát koupili za 3 tisíce, ale výrobce před pěti lety zkrachoval.

Dovedete si asi představit, co to ale znamená pro výrobce, kteří schválně vyrábějí nekompatibilní součástky (desítky druhů nabíječek pro mobily, říká to komu něco?), takže si je pak musíte kupovat za 5x vyšší cenu. A hlavně pro spoustu dalších výrobců, až se jejich všelijaká udělátka stanou zbytečnými, protože si je lidé budou moci prostě stáhnout z Internetu a vytisknout sami doma.
Říkáte si teď jistě - tak super, proč to ještě nemám doma? Odpověď je snadná - jako každá nová technologie, i tato ze začátku stála příliš mnoho peněz, než aby si ji mohli pořídit běžní smrtelníci - až do teď.

Co je ale tím skutečným převratem ve vývoji, je skupina nadšenců, která vytvořila návrh na první skutečně masově šiřitelnou a levnou 3D tiskárnu. Svůj projekt uvedli na Kickstarteru a požádali sponzory z řad běžných lidí o podporu projektu ve výši 50 000 dolarů. Neuběhl však ani jeden den a podpora již dosáhla 1 milionu dolarů! Ke dnešnímu dni tam již mají bezmála $ 3 000 000 a to jim ještě zbývá do konce jejich měsíční kampaně 17 dní. Podpora ohromná a důsledky nedozírné.

Co se stane, až se 3D tiskárny rozšíří stejně jako počítače a mobily? Jestlipak začne policie dělat razie v domácnostech nebo chodit na udání a zjišťovat, jestli jste si náhodou nevytiskli něčí "intelektuální vlastnictví"? Vidíte, jak to v tomhle kontextu zní nablble? A mluvíme tu o řádech velmi blízké budoucnosti - možná 3 nebo 5 let. V té vzdálenější budoucnosti, ve sci-fi seriálu Star Trek existovaly "replikátory", přístroje podobné 3D tiskárnám, avšak na mnohem vyšší technologické úrovni, takže kromě různých plastových věciček, jste si mohli tisknout také třeba jídlo, nebo elektroniku - a kdo ví, třeba i taková technologie jednou příjde. Pro lidstvo obrovský přínos - najednou získají lidé přístup k mnoha věcem velmi snadno. Jenže co korporace, které ve skutečnosti ovlivňují politiku až až? Autoři seriálu s tímhle aspektem nepočítali - uvažovali lidstvo, které jde altruisticky kupředu; ne lidstvo, které se v zájmu zisku úzké skupiny jedinců bude sebemrskat a zpomalovat svůj vývoj.

Je totiž otázkou, jestli se nepokusí korporace a vlády 3D tisk ideologicky pošpinit stejně jako jiné technologie - Internet jako semeniště hackerů, P2P sítě jako brloh pirátů. A pak svázat a okleštit. Skoro bych se vsadil, že kdyby se vynalezl penicilin až v dnešní době, označil by se za narušitele HDP, protože přece farmaceutickým firmám by zmizely zisky z výroby neúčinných léků. Jedno je ale jisté, ať už se na nové technologie vrhne jakýkoliv zbabělec, nové technologie vždy zvítězí nad starými pořádky. Viděli jsme to u knihtisku, u počítačů a uvidíme to i u 3D tisku.