Jsou to už dva roky, kdy prezident Miloš Zeman říkal, že se do Pekingu přijíždí učit stabilizovat společnost. Nechme stranou gottwaldovské konotace ohledně Moskvy a zakroucených krků, i současné subtilnější posuny v naší demokracii jsou vážné. Aktuální plány skupiny poslanců na omezení svobody slova jsou vyvrcholením nedobrého trendu.

Už kdysi jsem se jako aktivista bojující za zlepšení lidskoprávní situace v Číně setkával s argumentem zastánců obchodu s Čínou, že vzájemná obchodní výměna povede logicky i k výměně kulturních norem, a že tedy Západ má takto možnost v Číně posílit kulturu úcty k právům a nakonec snad i demokracii. Tehdy mi ten argument připadal pokrytecký, ale dnes musím přiznat, že na něm možná něco bude: jen se bohužel zdá, že ta kulturní výměna probíhá opačně, tedy směrem k nám.

Prohlášení o “strategickém partnerství”, podepsané v březnu prezidenty obou zemí, obsahuje jen pár letmých zmínek o lidských právech. Nechali jsme si tedy vnutit ekonomickou agendu čínské vlády, tamních státofirem (zejména tajemné skupiny CEFC) a jejich místních klientů, a z podstatné části resignovali na lidskoprávní agendu, kterou se naše zahraniční politika od roku 1989 vyznačovala.

Co je ovšem ještě horší, lidská práva a důstojnost začínají prezident Zeman a jeho parta pošlapávat i u nás. Aféra s panem Bradym, tedy znevážení lidské důstojnosti člověka, který přežil holocaust, byla jen jedním z viditelných, byť prostě lidsky ostudných projevů tohoto trendu.

V těchto dnech v Praze probíhá česko-čínské ekonomické forum. A česko-čínské zájmové organizace natvrdo opět blokují svobodu shromažďovací zabráním míst na Hradčanech a jinde. Nedočkáme se tentokrát snad výjezdních čínkých jednotek, které budou občanům dosud demokratické ČR zakrývat či přimo odebírat transparenty a symboly, jako to bylo v březnu pod dohledem policie a ministra vnitra Chovance: spíš jde jen o blokování příležitostí pokojně a svobodně se shromáždit a vyjádřit.

Mezitím se objeví informace, že Jeroným Tejc, další z party zemanovských rádobypučistů mezi členy ČSSD, se chystá seškrtávat Listinu základních práv a svobod. A včera pak zatím vrchol: společný návrh poslanců napříč novou Národní frontou (či Národním souručenstvím?) autoritářů z KSČM, ČSSD, ANO a Úsvitu, na omezení svobody slova ochranou prezidentského majestátu.

Je smutné, že právě v době výročí revoluce roku 1989 zažíváme takto systematický útok na lidská práva a vůbec odkaz toho roku. Naštěstí máme snad ve Sněmovně a v Senátu pořád ještě dost soudných lidí na to, aby tyhle šílenosti neprošly - a za rok si jich snad navolíme ještě více. A nakonec máme i Ústavní soud, který by něco takového nejspíš zastavil.

Pamatujme si ale, které strany takto útočí na základní lidská práva a svobody v naší zemi - a že se jedná o útoky pozvolné, ale vědomé a cílené. A navolme si příští podzim lépe.

Zítra se tedy sejděme v Praze jak odpoledne na Hradčanech (kde na akci Nezapomínáme! budu mít tu čest promluvit i já), tak večer na Václaváku - a napříč náměstími naší země, abychom byli slyšet, protože proti omezování svobody projevu se přece neozývá jen ta mýtická “pražská kavárna”. A pak i průběžně dávejme najevo, že nezapomínáme na to, čím si tato země prošla pod totalitními režimy, a že víme, kam patříme - mezi země, kde jsou lidská práva skutečně garantována.

Kde skutečná stabilita přece plyne z toho, že svou demokracii postupně budujeme a dotváříme, ne z toho, že si demokracii zakážeme.

---

Můžete mne sledovat i na sítích Facebook anebo Twitter.