Donald Trump v Londýně potkal končící premiérku Mayovou. Jistě ji zopakoval, že měla EU hrozit „no deal brexitem“. Proč je jeho kritika oprávněná?

Proč neudělat ze slabosti sílu?

Velká Británie utrpí vystoupením z EU v každém případě ekonomické ztráty a tak by obratný vyjednavač mohl vydírat tím, že „no deal“ poškodí také všechny evropské státy. V éře oslabujícího růstu Číny, doznívající globalizace a zvyšujícího se zadlužení členů EU by to byl velmi silný argument.

Konkrétně Londýn mohl Brusel vydírat dvojkolejně. Jednak tím, že export EU do Velké Británie má roční objem asi 390 miliard euro. Naproti tomu dosahuje export Velké Británie do Evropy 280 miliard. Z toho plyne, že kontinentální Evropa má podstatně větší zájem na tom, aby měla volný přístup k britskému trhu než naopak. Trump vyjednává s Čínou z podobné pozice mnohem agresivněji a Čína je ochotná k ústupkům.

Druhý vydírací argument Anglie by mohly být daňové ráje. Londýnská finanční čtvrť, City of London má privilegia, která z ní dělají jeden z nejvýznamnějších daňových rájů na světě. Tato pozice bude po brexitu ještě posílena tím, že City of London má přímý přístup k Virgin a Cayman Islands a dalšímu více než tuctu menších ostrovů, které jsou daňovými ráji pod vládou britské koruny.

A tak nejenom Trump nerozumí tomu, proč byla Mayová vůči EU tak měkká. Šikovný vyjednavač přece nemusí opravdu chtít udělat, to co říká. Ale může tím hrozit tak věrohodně, že mu druhá strana vyjde vstříc. Jmenuje se to „hra na kuře“. Ale Mayová se chovala jako prosebník, který apeluje na velkorysost druhé strany. EU ale chtěla britského odpadlíka příkladně potrestat a na druhé straně stolu sedělo trestné komando. Z hlediska Bruselu to chování zcela chápu, ale proč jim to Mayová tak usnadnila?

Trumpova zištnost

Theresa Mayová vyjednávala slabě, vzdala se trumfů a poskytla domácím odpůrcům brexitu dost času na to, tlačit na oportunistickou politickou třídu, aby zradila slib svých vůdců, že bude výsledky referenda respektovat.

Co dodat? Pokrokoví žurnalisté "odhalili" zištnost Trumpových rad. To ale není složité. Samozřejmě, že je v zájmu USA, aby Velká Británie z EU vystoupila a dále jí tak oslabila. Ale evropská kavárna velkoryse přehlíží to, že Trump chce silnou EU stejně málo, jako jí chtěl miláček pokrokových intelektuálů Barack Obama. Ten tlačil na Evropany, aby za každou cenu vydržovali Řecko a tím pomáhali americkým bankám a ohrožovali budoucnost eura, které konkuruje dolaru. Rozdíl mezi oběma prezidenty je pouze v tom, že Trump otevřeně říká "America first" a Obama šveholil o solidaritě.