Bývalý člen rady Středočeského kraje a náměstek hejtmana za ČSSD Ing. Marcel Hrabě porušil zákon o střetu zájmu. Úřednice v Kladnu Blanka Dragounová však řízení o přestupku v rozporu se zákonem nezahájila. Možnost postihnout pana Hraběte kvůli pochybení paní Dragounové zanikla.

Oživení podalo v únoru 2012 na příslušné úřady oznámení o přestupcích 122 veřejných funkcionářů. Mezi nimi byl i bývalý člen rady Středočeského kraje a náměstek hejtmana za ČSSD Ing. Marcel Hrabě, který v oznámení o činnostech za rok 2010 dle § 9 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů neuvedl, že:

- je od 24. listopadu 2008 členem dozorčí rady společnosti Oblastní nemocnice Příbram, a.s., IČ: 270 85 031,
- je od 16. prosince 2008 předsedou dozorčí rady v Oblastní nemocnici Kladno, a.s., nemocnice Středočeského kraje, IČ: 272 56 537,
- je od 19. prosince 2008 předsedou dozorčí rady v Nemocnici Rudolfa a Stefanie Benešov, a.s., nemocnice Středočeského kraje, IČ: 272 53 236.

Přestupek projednával magistrát města Kladna, přesněji paní Blanka Dragounová, která dne 11. 4. 2012 (po dvou měsících) oznámení o přestupku odložila, protože dle jejího výkladu zákona „neodůvodňovalo zahájení řízení“.

Byť odůvodnění úkonu o odložení věci je velmi sporé a chybí v něm jakýkoli odkaz na zákonné ustanovení, můžeme zde vyčíst zhruba toto: „ skutková podstata přestupku nebyla naplněna, protože společnosti, ve kterých pan Hrabě zasedá, nebyly zřízeny zákonem, ale krajem“.

Problém ale je, že zákon o střetu zájmu nikde nestanoví, že by veřejný funkcionář oznamoval jen svou angažovanost ve firmách zřízených zákonem a v jiných nikoli!

Podle ustanovení § 9, odst. 1, písm. c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu je veřejný funkcionář je povinen přesně, úplně a pravdivě písemně oznámit, že je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, a o jakou podnikající právnickou osobu jde (obchodní firma nebo název a sídlo).

Zákon ALE NIKDE NESTANOVÍ, že by se tato povinnost vztahovala jen na společnosti zřízené zákonem – toto si vymyslela paní Dragounová sama. Zřejmě se inspirovala v jiné části zákona, a to konkrétně v § 2, odst. 2, písm. b) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu, který řeší kdo ještě (mimo osoby uvedené v prvním odstavci) je veřejným funkcionářem….

Konkrétně: § 2, odst. 2, písm. b) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu: Pokud nejde o veřejného funkcionáře podle odstavce 1, rozumí se pro účely tohoto zákona veřejným funkcionářem také
b) člen statutárního orgánu, člen řídicího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby zřízené zákonem …..

Samozřejmě nevím, zda paní Dragounová je pouze líná, nebo hloupá, nebo oboje dohromady. Výsledkem každopádně je, že kvůli její neznalosti zákona, pan Hrabě za přestupek proti střetu již nikdy potrestán nebude (přestupek lze jej projednat a rozhodnout o něm jen do 1 roku od jeho spáchání).

Magistrát města Kladna si zřejmě byl vědom pochybení paní Dragounové, neboť trvalo více jak půl roku, než se Oživení za použití 6 opravných prostředků (!) dobralo výsledku řízení. Celá anabáze úřednické mašinérie je popsaná podrobně na stánkách Oživení a předchozím blogu věnovaném ing. Frčkovi.

Nicméně pozorný čtenář si zřejmě musí položit i otázku, proč Oživení vynakládá tolik času a energie kvůli nějakému panu Hraběti a paní Dragounové, nakonec každý někdy udělá chybu a nejsou snad na světě větší problémy? Není to všechno jen zbytečná bouře ve sklenici vody?

Samozřejmě se na věc lze dívat z různých úhlů pohledu. Ve skutečnosti opravdu nejde o pana Hraběte (nakonec pochybení veřejných funkcionářů byla zjištěna napříč celým politickým spektrem a Oživení podalo oznámení o přestupku na všechny osoby), a už vůbec nejde o paní Dragounovou, která zjevně viděla zákon o střetu zájmu poprvé v životě.

Oživení jde o nefunkčnost zákona jako takového a usiluje o jeho změnu.

Současné znění zákona je bezzubé a k žádné kontrole ve skutečnosti nevede. Roli "kontrolorů" jednotlivých čestných prohlášení veřejných funkcionářů mají plnit tzv. evidenční orgány (mandátní a imunitní výbor sněmovny, ředitel Krajského úřadu anebo tajemník obecního / městského úřadu), které však ve skutečnosti pouze jednotlivá čestná prohlášení shromažďují a nijak se nezabývají jejich obsahem.

Pro občana je komplikované i jen se k těmto oznámením dostat (zejména pokud jde o jednotlivé kraje) - každý totiž musí obdržet přístup do registru od evidenčních orgánů. Na některé kraje muselo Oživení žádat i čtyřikrát za sebou, neboť úředníci se dopouštěli těchto chyb: zaslání přístupového kodu na jinou než požadovanou adresu, zaslání nefunkčního kodu, stanovení limitu pro přístup do registru v délce 4 kalendářních dní,když mezi tyto dny byl započítán i den odeslání zásilky z úřadu a víkend, takže v době převzetí zásilky kod již nebyl platný atp.

Dále Oživení chtělo vyzkoušet i praktickou stránku rozhodování o přestupcích, kdy tyto výsledky byly rovněž tristní. Úředníci na obecních úřadech s rozšířenou působností mají o zákonu o střetu zájmů pouze minimální či žádné povědomí (např. nahlížejí do již neaktuálního znění zákona, vykládají zákon jako paní Dragounová, postupují přestupky zpět k evidenčním orgánům pro domnělou nepříslušnost), anebo si dokonce vzájemně i mezi úřady vyměňují vypracovaná odůvodnění jak přestupek nestíhat (viz radní královéhradeckého kraje Táborský, Dohnálek, Ješina).

Dalším z problémů současného nastavení je místní příslušnost úřadů dle bydliště osoby podezřelé ze spáchání přestupku. Kromě již zmíněné neznalosti zákona, je nutné se zamyslet i nad tím, zda je skutečně reálné, že by úředník pokutoval svého současného či bývalého starostu?

Přestože Oživení v rámci oznámení přestupku navrhovalo, aby úředníci předali vyřízení věci jinam (například u senátorů či poslanců na úřad dle výkonu veřejné funkce, což zákon umožňuje), využil této možnosti pouze jeden úřad.

Dále pouze jeden z úřadů sám od sebe konstatoval svou podjatost a věc nechal přes nadřízený orgán přeložit jinam. V ostatních případech úředníci neváhali rozhodovat o přestupcích svého současného či bývalého starosty (např. Beroun - Besser) či regionálního politika (prakticky všichni radní kraje) a tomu odpovídají i výsledky řízení (žádné či minimální sankce).

Součástí sankce za přestupek veřejného funkcionáře by přitom mělo být i výslovné právo veřejnosti dozvědět se výsledky řízení a to i v případě, kdy bylo řízení zastaveno či vůbec nezahájeno (úřední záznam do spisu, opis vydaného rozhodnutí, které obsahují odůvodnění zvoleného postupu).

Realita dnešního přestupkového řízení je taková, že i když má oznamovatel právo dle zákona o přestupcích "vyrozumění o učiněných opatřeních", jestliže o to požádá, úředníci si toto ustanovení vykládají tak, že vyrozumění zní: "Bylo postupováno dle zákona o přestupcích" či dokonce "věc byla vyřízena". Ve skutečnosti se ani oznamovatel přestupku skutečný výsledek řízení nedozví, pokud nedisponuje nekonečnou trpělivostí či právním zázemím.

Ve vybraných případech se Oživení pokoušelo získat rozhodnutí o přestupcích rovněž dle zákona o svobodném přístupu k informacím, kdy úřady opakovaně odmítaly rozhodnutí vydat s odvoláním na skutečnost, že Oživení není účastníkem přestupkového řízení (exemplární případ je právě Hrabě - Kladno, ale i mnoho dalších), či dokonce s odvoláním na povinnost chránit soukromí politika, který byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle zákona o střetu zájmu (například Drobil, Udženija, Šilar a další).

Jinými slovy mít zákon o střetu zájmu nestačí, pokud jeho aplikace nefunguje. A když nefunguje, je třeba jej změnit. Dobrou zprávou je, že pro roky 2012-2014 je změna zákona o střetu zájmu zařazena mezi hlavní priority vlády ČR v boji proti korupci. Hned za zákonem o úřednících.

O něm a o důvodech proč jej potřebujeme zase až jindy…