Exemplární případ nesmyslného soudního sporu je zveřejněné rozhodnutí NSS, ve kterém se stěžovatel (bohužel právně zastoupen advokátem!) domáhal absurdního výroku, že mohl Děčínem svištět rychlostí 108km/h, neboť nejel kolem cedule „Děčín“ a tedy nevěděl, že je v obci…

Co se vlastně stalo? Řidič při vjezdu do obce Děčín neminul značku označující začátek obce. Následně projel obcí po trase dlouhé přes 5 km, míjel hustou obecní zástavbu, zastávky městské hromadné dopravy, kruhový objezd atd., to vše rychlostí přesahující 100 km/h.

Nakonec projel zákazem vjezdu, a když jej konečně zastavila hlídka policie, hájil se tím, že jej žádná cedule neupozornila na skutečnost, že se nachází v obci a že tedy nevěděl, že by měl jet rychlostí maximálně 50km/h.

Absurdnost tohoto tvrzení zvyšuje skutečnost, že pan řidič bydlí ve vesnici vzdálené od Děčína 15km.

Za popsané jednání byla řidiči v březnu 2010 uložena pokuta ve výši 5.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Namísto aby se řidič trestu podrobil, začal se raději odvolávat, soudit a soudit. Spravedlnost jej dostihla až po třech letech u Nejvyššího správního soudu.

Konec dobrý, všechno dobré, chtělo by se říci. Tentokrát pan řidič žádného chodce nesrazil. Kladu si však otázku, proč neměl dostatek soudnosti a sebereflexe? Nebyl to žádný mladíček, ale otec od rodiny, držitel řidičského oprávnění z roku 1978. Opravdu byl uložený trest pro něj tak nepřijatelný?

Čeho se vlastně snažil dosáhnout? Zpočátku jistě prekluze projednávaného přestupku, avšak účel podané žaloby a tím více kasační stížnosti mi uniká.

A proč kolegyně Mgr. Petra Kaše-Lukschová, advokátka se sídlem Rumunská 12, 120 00 Praha 2, takový případ převzala?

Dokud mezi námi budou podobní řidiči a podobní advokáti, nemůžeme se divit, že průměrné řízení u soudu trvá tak strašně dlouho. Soudy za nesmyslné žaloby opravdu nemohou.