Jednoho dne byl za stěračem našeho auta malý lísteček. Jak asi víte, lísteček za stěračem nikdy nevěstí nic dobrého, a stejné to bylo i tentokrát: Do vašeho vozu vrazila bílá fábie, stálo na něm. A pak ještě dvě telefonní čísla. Byla to bohužel pravda.

Ze série následujících telefonních hovorů vyplynul zhruba tento skutkový děj: blíže neurčité osoby sekaly pomocí malého traktůrku trávu. Po té, co sekačka nešťastnou náhodou „maličko drcla“ do jiného vozu, se tento (samozřejmě údajně řádně zabezpečený vůz) samovolně rozjel a zabrzdil až nárazem do boku toho našeho.

Samozřejmě nikdo za nic nemůže, ovšem výsledkem je naše poškozené vozidlo.

Zatím jsme stále ve fázi hledání toho, kdo opravu našeho vozu zaplatí.

Hned po té ale bude následovat otázka, kolik nám vlastně zaplatí.

Protože minimálně budeme potřebovat vyměnit jedny zadní dveře. Tedy získáme nový náhradní díl a tím pádem, minimálně dle běžného výkladu pojišťoven, bude naše nabourané vozidlo vlastně zhodnoceno.

A pokud by to platila pojišťovna, tak bychom se vlastně bezdůvodně obohatili.

Jako kdybychom si my přáli mít nabourané auto a díky tomu po několika měsících tahanic také nové zadní dveře….?

Naštěstí Ústavní soud už v obdobném případě judikoval, že pravidlem by měla být, v případech jako je ten náš, úhrada celé ceny účelně provedené opravy. Protože naše auto bylo zejména znehodnoceno nehodou a teprve až pak zhodnoceno jeho opravou.

…. nelze přehlédnout, že poškozenému bylo ono tzv. zhodnocení vozidla v podstatě vnuceno. Opravou vozidla přitom poškozený obvykle sleduje pouze jeho uvedení do stavu před nehodou…

…V závislosti na konkrétních poškozených dílech je obvykle možné daný díl nahradit dílem novým či použitým, značkovým i neznačkovým. Po poškozeném samozřejmě nelze požadovat, aby např. objížděl vrakoviště a hledal náhradní díl odpovídající stářím dílu, který byl během nehody poškozen. Na druhou stranu pokud takový díl k dispozici je, není v zásadě důvod jej k opravě nevyužít.

Stejně jako při volbě mezi značkovým a neznačkovým dílem je ovšem nezbytné v první řadě zvažovat vliv použití daného dílu na bezpečnost silničního provozu. Nelze totiž poškozeného nutit, aby ve snaze co nejvíce snížit náklady na opravu vozidla (případně vyloučit jeho možné zhodnocení) riskoval bezpečnost svoji i ostatních účastníků silničního provozu tím, že do vozidla nechá namontovat díly výrazně nižší kvality či díly neznámého původu…

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1902/13 z 11. června 2014.

Poznámka: Výše uvedené závěry se týkají především právní úpravy účinné v době vzniku škody (zejm. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), ustanovení § 2969 nového občanského zákoníku nicméně již výslovně stanoví, že při určení výše škody se zohlední i to, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.