Zatímco jsme u nás ve střední Evropě slavili vánoční svátky, Tunisko, země, kterou si zvyklo mnoho Čechů v letních měsících vnímat jako klidný cíl své dovolené, zažívalo téměř revoluční dny.


Těsně před Vánoci vypuklo v této severoafrické zemi na místní poměry něco nevídaného. Jestliže nejde o revoluci, jde minimálně o nebývalou revoltu občanů, kteří jsou jinak velice disciplinovanými „poddanými“ prezidenta Zine Al Abidine Ben Alího vládnoucího pevnou rukou od roku 1987.

On sám v televizním vystoupení vyjádřil pochopení pro protesty a manifestace a slíbil jistá opatření k uklidnění situace, zároveň však upozornil, že žádné další protesty tolerovat nebude. Jedinou reakcí však bylo okamžité odvolání dvou ministrů a dalších vysokých státních úředníků, ale jak se ukázalo, šlo pouze o prázdné gesto a žádné další změny nenastaly. Protestní akce tudíž pokračovaly. Jaký je jejich důvod? Neúnosná sociální situace v některých regionech země, špatná vysokoškolská politika vedoucí strany (RCD, Rassemblement constitutionnel démocratique, v čele s Ben Alím) a z ní plynoucí velká nezaměstnanost, všudypřítomná korupce a žádné vyhlídky na zlepšení.

17.prosince minulého roku se na hlavním náměstí města Sidi Bou Zidi (centrální Tunisko) pokusil upálit šestadvacetiletý Mohamed Bouazizi, který ač vysokoškolsky vzdělaný byl prodavačem zeleniny na tržišti, v Tunisku jev velice častý. Státním zájmem je vykazovat každoročně stoupající počet absolventů vysokých škol aniž by pro ně následně bylo jakékoli adekvátní uplatnění. Stoupá počet frustrovaných vzdělaných lidí, kteří jsou odsouzeni k nezaměstnanosti nebo živoření bez vidiny zlepšení své situace.

Tento čin vyburcoval stovky lidí k protestům před místní radnicí. Policie dostala rozkaz sjednat pořádek pomocí slzného plynu a obušků. Nutno podotknout, že svobodné vyjadřování názorů a nespokojenosti je v Tunisku nežádoucí a shromažďovací zákon je velice přísný, demonstrace nejsou povoleny.

Tyto události vyprovokovaly v zemi mnohá další protestní shromáždění. 22.prosince jiný mladík v Menzel Bouzaine uskutečnil veřejně svou sebevraždu (tentokrát vedením vysokého napětí). Dav následně podpálil tři policejní vozy, kanceláře RCD a stanici národní gardy. 24.prosinec policie použila ostré náboje a zastřelila osmnáctiletého studenta ranou přímo do hrudě a další student podlehl svým zraněním 1. ledna. Veřejná místa oznámila, že šlo o legitimní obranu policejního sboru.

Protesty se pak rozpoutaly po celé zemi. Nezaměstnaní vysokoškoláci protestovali 25. a 26. prosince v samém centru Tunisu a v dalších městech následovali jejich příkladu. Manifestace se rozhořely v Bizerte, Sfaxu, Kairouanu, Meknessi, Silianě, Sousse a na mnoha dalších místech. Cenzura, která má i v klidných dnech napilno, se snažila zastavit novináře, aby informovali o situaci v zemi, rušila rozhlasová zpravodajství a i mezinárodní tiskové agentury získávaly informace jen s velkou námahou. Hlavním zdrojem komunikace se stal Facebook, který cenzura jako jediný nezablokovala. I díky němu se celý svět může podívat na fotografii chlapce právě propuštěného po noci plné týrání na policejní stanici v Menzel Bouzaine (zdroj: http://24sur24.posterous.com/)



Prezident Ben Alí 28. prosince učinil veřejné vystoupení. Prohlásil, že chápe „psychologické faktory a okolnosti“ probíhajících protestů nezaměstnaných občanů. Dále se však vrátil ke své obvyklé rétorice: Za vším stojí zájmy a úsilí jistých politických hnutí a stran, stejně jako zahraničních sil. Veškeré násilí vyprovokované v ulicích měst má na svědomí malá skupinka extrémistů, kteří se staví proti zájmům celé země a to nebude akceptováno! Dále vysvětlil, že vše má jediný cíl: odradit investory a turisty. Netřeba připomínat, že turistika je jedním z hlavních ekonomických zdrojů Tuniska. Vláda vidí řešení vzniklé situace v odvolání ministra pro komunikaci, poněvadž veškeré problémy minulých dní spočívají především ve špatné práci právě tohoto ministerstva.

Nelze předčasně dělat závěry, že by prosincové události nastartovaly zásadní politické změny v Tunisku, ukázaly však něco velice důležitého. Vládnoucí kruhy nemají situaci v zemi tak pevně v rukou, jak se zdálo. Vedoucí strana RCD, jejímž členem je každý desátý občan Tuniska (tedy cca 1milion lidí) a bezpečnostní složky, které zaměstnávají 100 tisíc lidí (1 ze 100 obyvatel!) ukázaly, že jejich moc je křehká a proti síle veřejnosti v podstatě bezmocná. Ač se nám Tunisko může jevit jako v podstatě spokojená a stabilní země, život zde není, díky nesvobodám ne nepodobným těm našim z předlistopadových dob, jednoduchý. Jak ze zkušenostmi z posledních tří týdnů Tunisané naloží, ještě uvidíme. Protesty stále pokračují.

Zdroj: LeMonde.fr, Libération.fr, Lexpress.fr, vlastní zdroje

Karolína Kubíková
Autorka žila několik let v Tunisku