Pavel Bělobrádek: Moje Vize 2020 - Česká republika jako slušný stát pro slušné lidi.

Hned v úvodu musím říci, že rok 2020 je poměrně krátký horizont pro uskutečnění nějaké dlouhodobé vize. Nicméně je to dostatečná doba k tomu nastartovat pozitivní změny - pokud k nim bude nejen politická vůle, ale i odvaha a invence politiků, kteří ji dnes silně postrádají.

Nemohu jinak, než tuto vizi prezentovat jako politik KDU-ČSL. Nemohu ji prezentovat jako soukromá osoba. Uvědomuji si, že KDU-ČSL dnes není ve srovnání s ČSSD a ODS občany vnímána jako natolik silná strana, aby mohla něco zásadního změnit. Jak se však říká, štěstí přeje připraveným, a my připraveni jsme a budeme. Čas pracuje pro nás.

Moje vize nutných změn má tři části. První je obnova důvěry v politiku. Druhá upřednostnění zájmu budoucnosti před přítomností. A třetí: dosažení základní dohody s občany o podobě systému, která zaručí pocit bezpečí a bude zárukou udržení společenského smíru. Na první pohled jednoduché. Ale my po pětadvaceti letech nemáme pořád položeny základy demokratického státu- toto troufalé tvrzení musím prostě nahlas vyslovit. A základní kameny musí obsahovat jednoduché věci.

Obnova důvěry

Bez toho, abychom vrátili lidem důvěru v politické strany, se nepohneme vůbec nikam. Je zřejmé, že stávající politická generace, která v horních patrech moci v zásadě funguje dvacet let, se přežila. Je zapotřebí vyvětrat a pustit do poněkud zatuchlé české politiky čerstvý vzduch. My v KDU-ČSL jsme tuto změnu už provedli. Jistě i pod dojmem špatného výsledku z posledních voleb a ve snaze dosáhnout zlepšení naší vlastní krizové situace.


Úvaha je součástí seriálu o budoucnosti této země. Informace o projektu naleznete zde, texty dalších autorů zde.

Je otázka, zda to ostatní standardní strany zvládnou bez "donucovacích prostředků", nebo si také budou nejprve muset sáhnout na dno. Jako my.

Součástí obnovy důvěry musí být také návrat programové politiky. Vypadá to totiž, že strany vzaly až příliš vážně známý bonmot, že programy nikdo nečte a udělaly ze svých závazků vůči voličům trhací kalendáře. Náš program je standardním programem sociálně tržního hospodářství, který funguje v Německu a je nejúčinnější zbraní proti krizi. Je to program odpovědný a zároveň solidární, je to reálná alternativa jak ČSSD, tak ODS.

Budoucnost má přednost

Obrovským problémem české politiky je, že takříkajíc myslí "jen na tento den" a nestará se dostatečně o budoucnost.

Nejhorším projevem politiky zaměřené jen na současnost je vedle neodpovědného vršení dluhů podcenění významu kvalitního vzdělání. Nemzdové výdaje na školství klesly od roku 2007 o třetinu. Nedostatečné investice do vzdělání mají fatální důsledek: vzdělanost českého národa v posledních letech ustavičně klesá, což mimo jiné znamená nižší produktivitu práce a ztrátu stovek miliard HDP.

Zajištění kvalitního vzdělání, podpora rodiny a stabilizace penzijního systému, to jsou základní pilíře na budoucnost orientované politiky KDU-ČSL.

Největší kapitál každé země jsou její obyvatelé. Je třeba jim zajistit budoucnost a perspektivu, nikoli pouze vytloukat klín klínem. Pokud se nám podaří prosadit reformy, které povedou k modernizaci země, zvýšení jejího inovačního potenciálu a dlouhodobě ochrání penzijní účet před pádem do hlubokých deficitů, trhy toto úsilí ocení také. A my si budeme moci krátkodobě dovolit i vyšší schodek, který využijeme na investice do budoucnosti ve formě vzdělání a který bude v příštích letech splacen díky zvýšení výkonnosti ekonomiky. K budoucnosti se nelze proškrtat, je třeba k ní cílevědomě směřovat rozumnou politikou bez excesů a výstřelků.

Společenská smlouva

Legitimita společenského řádu se zakládá na existenci pravidel, která dávají občanům jistotu, co mohou od státu čekat, bez ohledu na to, kdo právě vládne. Za dvacet let existence České republiky se ale nikdo nepokusil takovou společenskou smlouvu definovat, natož prosadit. Naopak jsme svědky neustálé změny pravidel, kdy nová vláda boří a mění takřka vše, s čím přišla ta předchozí. Politická změna je jistě potřebná, protože bez ní není možný pohyb vpřed. Nicméně daňový, zdravotní, sociální či penzijní systém, fungování práva a spravedlnosti, způsob řešení konfliktů a celkově přístup státu k občanovi mají vytvářet nezbytné jistoty pro plánování života. Ale přinášejí i zjevný ekonomický efekt, protože předvídatelnost a stabilita systému jsou důležitou podmínkou pro podnikání a investice.

Chceme se zasadit o to, aby se základem této společenské smlouvy stalo sociálně tržní hospodářství. Tak jako u našeho souseda, kde ho po válce prosadila naše partnerská strana CDU-CSU a nyní tvoří páteř fungování státu. Jeho základními složkami jsou svobodný trh, stát jako tvůrce a strážce pevných pravidel a sociální smír. Jde skutečně o program pro celou společnost a v Německu funguje jako zdroj stability, jistoty a důvěry občanů v systém. Druhou složkou dohody státu s občany by mělo být zdravé vlastenectví a národní sebevědomí, které je třeba pěstovat jak veřejným vystupováním a chováním politiků, tak výchovou. Dělící čára mezi úspěšnými - nejen ekonomicky, ale také politicky i morálně - a těmi neúspěšnými vede mezi zeměmi, v nichž občané považují stát za svůj a těmi, kde ho vnímají jako cosi cizího, jim vnuceného.

Česká republika dnes patří spíše k těm druhým. Moje vize roku 2020 spočívá jen v tom, že Češi začnou považovat za svůj nejen domov, zemi, krajinu, ale budou považovat za svůj i stát. Prozatím je to stát, který jim byl vnucen a je jim vnucován. Na těchto základech ale již dlouho stát a budovat nemůžeme. Společenská smlouva potřebuje důvěru – a my jsme ji ztratili.

Toto je tedy ve stručnosti má vize: důvěra, budoucnost, smlouva. Ale mohu to ještě zjednodušit. Přeji si, aby Česká republika byla slušným státem. A také to musí platit naopak: Česká země přestane být slušným místem pro grázly a podvodníky všeho druhu. Jim komfort slušného státu nenáleží.

Takové banální slovo. Slušný. Ale je snad něco víc než právě tohle?

Pavel Bělobrádek
Předseda KDU-ČSL