Vážený pane předsedo,

reaguji na Váš komentář „Ke jmenování profesorů“ ze dne 8.1.2014 pro webový server aktualne.cz.

Rád bych předeslal, že si vážím Vašeho nedávného postoje v kauze utajované povolební schůzky několika poslanců ČSSD u prezidenta Zemana i toho, že se nyní osobně distancujete od návrhu současné vlády přenést jmenování universitních profesorů z prezidenta na předsedu senátu. Nerozumím však tomu, proč naznačujete, že senát by této iniciativě mohl vyhovět, když výslovně uvádíte, že „senát je … připraven pomoci“.

Domnívám se, že jako jeden z nejvyšších ústavních činitelů byste v této záležitosti neměl podobnou ochotu projevovat. Víte dobře, že vláda, která příslušný návrh podává, nevzešla z parlamentu, nikdy nezískala jeho důvěru a je od svého vzniku prodlouženou rukou prezidenta, který ji bez dohody s parlamentem jmenoval a který ji pomocí průtahů se jmenováním nové vlády udržuje co nejdéle u moci. Víte také, že to není nikdo jiný než prezident, kdo se dožaduje změny zákona ve věci jmenování universitních profesorů, a to z důvodů, které jsou, jak sám podotýkáte, všeobecně známy. A víte také, že prezidentovi nepřísluší zákonodárná iniciativa, kterou si v tomto případě usurpuje prostřednictvím „své“ vlády.

Oč jde? O nic jiného než o pokus změnit zákon, jehož jediným důvodem je neochota prezidenta plnit své zákonem stanovené úkoly. Tato neochota navíc vyplynula z prezidentova nezdařeného pokusu překročit své pravomoci, tj. rozhodovat o nejmenování universitami navržených profesorů. Je sice pravda, že přenesením příslušné povinnosti na předsedu senátu by byl prezident tohoto pokušení napříště ušetřen a že trapnosti by byla ušetřena i akademická obec.

Ale nátlaku prezidenta, vykonávanému jednak prostřednictvím jeho svévolné nečinnosti, jednak prostřednictvím „jeho“ vlády nesmíte, soudím, z principiálních důvodů ustupovat. Musíte mu bránit, ve Vašem případě nikoli jen jako občan Milan Štěch, který s příslušným návrhem nesouhlasí, ale jako předseda Senátu České republiky. V této roli Vám, domnívám se, nepřísluší naznačovat ochotu senátu „pomoci“. Co jiného může znamenat taková „pomoc“ než ústupek prezidentovu nátlaku? Ustoupí-li tomuto nátlaku zákonodárci, bude to vítězství zvůle nad zákonem. Tváří v tvář prezidentovi, který se netají tím, že chce na sebe strhnout co nejvíce moci a že pohrdá ústavními zvyklostmi, nesmíte ustupovat ani o píď. Ustoupíte-li nyní o krok, kde se zastavíte příště?

S projevem dokonalé úcty

V Praze, 10. ledna 2014

Prof. Filip Karfík, Ph.D.