Koronavirus SARS-CoV-2 způsobil pandemii onemocnění covid-19 proto, že je velmi infekční. Vyvolává horečku, únavu, kašel, ztrátu chuti, dušnost, zápal plic, selhávání ledvin a dalších orgánů. Další dva koronaviry jsou ale více patogenní a způsobují SARS /Severe Acute Respiratory Syndrom/ a MERS /Middle East Respiratory Syndrome/. Zbylé čtyři způsobují jen mírné zimní infekty horních cest dýchacích. Onemocnění se šíří převážně kapénkami při kýchání, kašlání, ale i při mluvení.

Koronavirus SARS-CoV-2 vznikl evolučním vývojem v přírodě na zvířecím hostiteli s následným přeskokem na lidskou populaci. Roli mohly sehrát asijské vlhké zvířecí trhy včetně toho ve Wu-chanu, znečištění ovzduší mikročásticemi a migrace. Trhy nejsou regulované, prodávají se zde divoce žijící zvířata, která se na místě usmrcují ve zcela nevyhovujících podmínkách. Uvažuje se o přeskoku infekce z netopýrů, luskounů a dalších zvířat. Nešlo patrně o nešťastnou náhodu v laboratoři při práci s viry ani o uniklou biologickou zbraň /ta by byla detekována armádním výzkumem/. Existenční optimum pro virus je v 5-11 stupních Celsia a geografické optimum je v pásu od 30. do 50. rovnoběžky s možným následným posunem při oteplení severněji. Mutace tohoto koronaviru jsou nalézány nejméně dvě a v Evropě se patrně šíří méně agresivní typ S. Infikovaní lidé jsou vysoce infekční již za den po přenosu a toto trvá zpravidla týden stejně jako inkubační doba.

Epidemie v Číně vypukla ve městě Wu-chan již v posledních měsících loňského roku. Čína nese vinu za utajování počátku epidemie a následné neúplné informování, což umožnilo nekontrolované šíření s následnou pandemií. Čína zatýkala ty, kteří upozorňovali na situaci, podhodnocovala počty nakažených a mrtvých, tajila sekvenci viru a nebyla informačně transparentní. Čínská data nepůsobí věrohodně ani při současném rozsahu pandemie. Řada zemí poskytla Číně bezplatnou humanitární pomoc, Čína sama se ale nyní chová vysoce komerčně.

V Evropě se epidemie projevila nejprve v Itálii, kde selhávající stát prodléval s opatřeními proti ní. Následně se rozšířila do dalších zemí včetně naší. Onemocnění postupně vyvolalo celoevropskou zdravotní krizi. Včasnější a větší pozornost mělo vývoji pandemie věnovat Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí /ECDC/, které nezaujalo postavení v čele celosvětové epidemiologie a prevence. Českou republiku zde zastupuje bývalá hlavní hygienička Eva Gottvaldová. Centrum se má zabývat včasnou detekcí hrozeb, jejich analýzami a pomáhat státům EU připravit se na epidemie a pandemie.

Poněkud absentující jsou vědecké týmy spolupracující s lékaři na mezinárodní, evropské i světové úrovni. Aktivity se rozpadly na jednotlivé státy a mezinárodní spolupráce i pomoc jsou malé. Evropská unie reagovala na šíření epidemie v jednotlivých zemích poněkud později, ale má jen doplňkovou pravomoc v oblasti zdravotnictví. Zdravotní systémy jsou národní. EU reagovala ekonomicky, zahájila financování projektů na vývoj léků a vakcín ve výši 140 milionů eur.

Epicentrum pandemie se nyní přesunulo do USA, kde je nyní již přes čtyři sta tisíc diagnostikovaných onemocnění. Pokud by denní přírůstek překročil 10 tisíc, může hrozit dlouhodobá celosvětová cirkulace infekce.

Světová zdravotnická organizace /WHO/ selhává od počátku pandemie. Její reakce jsou opožděné, informace nejasné s prodlevami při vyhlašování stavu pandemie a doporučená preventivní opatření jsou zmatečná. Vrcholem postupu WHO bylo odmítání nošení ústenek/roušek, jako nezpůsobilých ke zbrzďování a šíření pandemie. Vše uvedené ukazuje na naléhavou nutnost reformování této instituce do organizace kvalifikované a aktivní, která bude schopna čelit současným hrozbám a získá celosvětový respekt.

V naší zemi zaznívaly nepříliš reálné informace vlády o zásobách zdravotních pomůcek, izolace odletů do Číny byla poněkud opožděná a lidé vesele cestovali do evropského epicentra pandemie v Itálii i přes nedoporučení úřadů. Opatření vlády byla ne zcela jednoznačná a byla opakovaně měněna. Epidemiologický a krizový štáb nebyli funkční. Dosud není jasnější strategie dalšího postupu. Výsledkem bylo, že si lidé začali roušky/ústenky vyrábět sami. Nárůst testovací kapacity byl pomalejší až na současných šest tisíc testů denně, zdravotní pomůcky byly státem pomalu, a ne zcela dostatečně zajišťovány. Po počátečním nárůstu počtu diagnostikovaných onemocnění dochází postupně k poklesům denních procentuálních přírůstků a k menší strmosti exponenciály počtu diagnostikovaných. Žádoucí je, abychom se dostali pod pět procent denních přírůstků nově diagnostikovaných jako současné Rakousko. Potom bude možné postupné uvolňování omezujících opatření. České zdravotnictví a zdravotníci situaci od počátku dobře zvládají včetně nejkomplikovanějších onemocnění. Epidemie a opatření proti ní spojila společnost od lidí vyrábějících a darujících roušky/ústenky až po vědce a podnikatele.

Inovační potenciál českých vědců, výrobců nanotechnologií a materiálů by měl být při naší dobré výchozí pozici využit. Následovat by měla tuzemské výroba a vytvoření strategických zásob. Poněkud šokující byly opožděné informace, že stát měl zajištěno jen deset tisíc ústenek/roušek z minulých let. Zdravotnická infrastruktura je nejméně stejně strategická jako ostatní infrastruktury státu, které mají být ve veřejném vlastnictví. Naše země by měla být soběstačná ve výrobě pomůcek a Evropa ve výrobě léčiv. Přesouvání výrob do Číny z cenových důvodů se ukazuje jako velká strategická chyba.

Při omezujících opatřeních nesmíme zapomínat také na to, že epidemie jsou snem mocných, jak míní filozof Michel Foucault. Epidemie mohou umožnit kontrolování populace, vedení podrobných registrů informací o každém a vytvoření strnulého prostoru, v němž pak každý občan podléhá přímému vlivu moci.

Lidé nasadili ústenky/roušky na nosy a rty, chovají se odpovědně a očekávají jasné informace o dalším postupu. Základem je transparentní a pravdivé informování vlády a řešení situace v Parlamentu za dosažení maximálního souhlasu napříč politickým spektrem. Změnit by se měla česká koncepce ochrany a podpory veřejného zdraví. Důsledkem epidemie by mělo být investování více peněz z rozpočtu i jiných zdrojů do zdravotnictví, vědy, výzkumu, inovací, zejména tuzemských a spojených s následnou výrobou v zemi. Naše ekonomika by se měla proměnit inovacemi a moderními technologiemi.

Lidé se vracejí domů a jakoby zpátky v čase, více komunikují, pomáhají si a proměňují se mezilidské vztahy. Soudržnost společnosti se zvýšila. Nyní je čas se zastavit, přemýšlet a přehodnocovat priority a cíle. Je možné posoudit udržitelnost dosavadního života a směřování společnosti. Zamyslet se nad materiálními a nemateriálními hodnotami a prioritami jako je zdraví, životní prostředí a demokracie. Na současnou pandemii lze hledět i jako na naději pro společnost, jako naději pro její uzdravování a obrození.

Pandemie rozrušila řád společnosti a ta přes přechodné období může dospívat od infantilní kultury do dospělosti. Vytěžovaní zdrojů planety se zpomalilo a zlepšilo se životní prostředí. Klimatické ohrožení Země se odsouvá. Kolo nekonečného ekonomického růstu se točí pomaleji. Soumrak společnosti se může rozjasnit. Konzumní společnost neodpovědná ke světu s její egoismus ustupuje do pozadí. Tento náš společný příběh může společnost posunout k diskusi a následné transformaci a k odpovědnosti zdravotní, ekonomické a ekologické.

Každý přeci rozhoduje a má odpovědnost za své zdraví a budoucnost společnosti i Země.

MUDr. Antonín Nechvátal
Autor je zastupitel Prahy 6, příznivec Pirátské strany.