Základní reakcí na ekonomickou krizi musí být co možná největší ochrana vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Česká vláda proto v poměrně krátké době schválila dotace na mzdy pro zaměstnance s nižším počtem odpracovaných hodin (německy kurzarbeit).

V čem ale tento celosvětově využívaný instrument sociální politiky spočívá? Podstatou jsou dotace mzdových nákladů firem při současném snížení odpracovaných hodin, které zaměstnancům doplácí snížené mzdy. Zaměstnavatelé tak mohou zkrátit pracovní dobu, nepropouštět a udržet pracovní místa. To má šanci omezit propady firem do insolvence a udržet hodnotné zaměstnanecké vztahy během výrazného, ale dočasného poklesu poptávky v důsledku krize. Kurzarbeit také potenciálně snižuje zatížení sociálního systému, jako dávky v nezaměstnanosti, potřebu úvěrového financování firem, potřebu konsolidace firem státem.

Splňuje toto vše ale i česká verze kurzarbeitu?

Kurzarbeit pomůže...
V současnosti nastavené parametry dovolují nahradit až 80 procent celkových mzdových nákladů u firem, které mají přímo zavřený provoz. Maximální výše podpory je 39 900 korun. U firem, které jsou postiženi druhotným výpadkem dodávek nebo poptávky po zboží, případně pracovní neschopností většiny zaměstnanců, mohou žádat maximálně o refundaci 60 procent celkových nákladů práce se stropem 29 900 korun měsíčně. U zaměstnance v takzvaně částečné nezaměstnanosti jsou refundovány náklady firmy pouze za ty dny, kdy je zaměstnanec doma. Naopak ve dnech, kdy zaměstnanec pracuje, nese zaměstnavatel plné náklady práce.

Z popisu českého kurzarbeitu též plyne, že zaměstnavatel musí během vyplácet určitou minimální výši mzdy, i když je postižen vládním opatřením zavřením provozu nebo sekundárními ekonomickými problémy. Náhrada mzdy je mezi 60-100 procenty průměrné mzdy za poslední tři měsíce.

Bezesporu dokáže pomoci v první vlně firmám, které jsou přímo postiženy zavřením provozu. Relativně vysoká refundace celkových mzdových nákladů a poměrně vysoký limit s vysokou pravděpodobností přiláká řadu firem a oddálí jejich rozhodnutí propouštět zaměstnance.

...ale chce to i další munici
Je ale také jasné, že kurzarbeit by měl být podpořen i daňovými opatřeními, jako třeba pozastavením plateb záloh na DPH. Z hlediska administrativní zátěže je podstatné, že řada kontrolních a některé administrativních kroků je odložena až na pozdější období. Nicméně i tak velmi krátké období na přípravu uživatelského rozhraní bude jistě vyžadovat ještě řadu vylaďování až po spuštění systému.

V současném nastavení také existují určitá rizika. Ministerstvo práce určilo poměrně arbitrární kritéria pro povinnost zaměstnavatele platit náhradu mzdy zaměstnanců. Při nepřímém postižení krizí navíc firmy dostanou pouze 60 procent z celkových nákladů práce. To v praxi znamená, že pokud zaměstnanec pracoval polovinu měsíce a polovinu nikoliv, dostane zaměstnavatel od úřadů práce pouze třicet procent z celkových nákladů práce, za předpokladu, že nepřekročí limit, který je 29 900 korun. Poměrně nízko stanovený limit dále v praxi bude znamenat, že dojde k ochraně pouze nízkokvalifikovaných zaměstnání. Pokud se krize bude dále prohlubovat a valit se skrz ekonomiku, nemusí takto nastavený kurzarbeit stačit pro záchranu pracovních míst. Navíc se jistě časem ukáže, že pokrytí nákladů částečně nezaměstnaných osob bude nedostatečné. Skryté riziko je také v samotném výpočtovém základu náhrad mezd, kdy se musí vzít průměr posledních třech měsíců před krizí, které se vyznačovaly přehřátým trhem práce a velmi silným růstem mezd.

Švédská a slovenská inspirace
Kurzarbeit má v Evropě velmi různou podobu a podmínky nejsou zdaleka snadno srovnatelné. Nelze tak říci, kdo má nyní kurzarbeit nejlépe vyladěn. Zajímavý přístup zvolilo třeba Švédsko, kde dotace na mzdy se odvíjí od poklesu odpracovaných hodin. Na Slovensku zase zvolili jako podmínku pro vstup do kurzarbeit pokles tržeb a jednotnou dotaci na mzdu. Zda se na český způsob osvědčí, ukáže až čas, ale ten běží velmi rychle.

Přes všechny pravděpodobné nedostatky se ale český kurzarbeit jeví jako jediný vládní program, který má šanci na úspěch a skutečnou podporu malých a středních podniků, které jsou krizí nejvíce postiženy. Přesto není stále tak úplně jasné, proč vláda nesáhla i pro další a rychlejší nástroje jako jsou třeba odklady odvodů na sociální a zdravotní pojištění.

Filip Pertold
Autor je ekonom a výzkumný pracovník v think-tanku IDEA při CERGE-EI.