Karel De Gucht, evropský komisař pro obchod

Předminulou středu se Evropská komise rozhodla požádat Evropský soudní dvůr, aby posoudil, zda je obchodní dohoda proti padělatelství (ACTA) v nějakém ohledu v rozporu se základními pravidly EU a ochranou lidských práv. Minulý týden jsem toto rozhodnutí vysvětlil před Evropským parlamentem a bránil jsem výhody dohody ACTA.

Tento krok by měl být chápán jako snaha o to, abychom v diskusi o dohodě ACTA, která se začíná vymykat kontrole ve virtuálním i v politickém světě, stáli oběma nohama pevně na zemi.

Důvody, proč je diskuse tak vášnivá, jsou oprávněné. Sdílím obavu o svobodu internetu a vítám hlasitě se projevující aktivizmus, který upozorňuje na ohrožení této svobody.

Skutečností ale je, že dohoda ACTA má jen velmi málo společného s řadou těchto údajných hrozeb. Některé z akcí, jako jsou kybernetické útoky na parlamentní webové stránky, se strefují do nesprávného cíle. Některá tvrzení jsou prostě výrazem nepochopení věci.

Navzdory tomu, co jste možná slyšeli nebo četli, ACTA nebude znamenat cenzuru internetu. Neumožní monitorování e-mailů a blogů jednotlivců. Nesvěří úkoly vykonávané policií soukromým poskytovatelům internetových služeb. Neomezí prodej legálních generických léčiv. Neumožní celníkům prohlídky notebooků nebo přehrávačů MP3.

Jasněji to už nemohu vyjádřit a nemám o tom žádné pochybnosti: tato dohoda neporušuje základní práva a svobody zaručené evropskými smlouvami.

* * *

Zároveň ale to, co v dohodě skutečně je, stojí za diskusi: role duševního vlastnictví v naší společnosti a ekonomice.

Dohoda ACTA není nic více a nic méně než dohodou vytvářející pro 13 smluvních stran mezinárodní normy o prosazování práv duševního vlastnictví způsoby, které jsou již zakotveny v evropském právu.

V průběhu let jsme v Evropě vytvořili komplexní systém na ochranu duševního vlastnictví, tedy – jak zní klišé – jediné suroviny, kterou vlastníme. Nastínili jsme práva, která lze chránit, a prostředky k jejich prosazování. Zapracovali jsme do textu i záruky ohledně práv občanů na svobodu slova, na svobodný přístup k informacím a na ochranu údajů a záruky týkající se poskytovatelů služeb a zprostředkovatelů, kteří obchodují s chráněným zbožím.

Dohoda ACTA je způsob, jak rozšířit přínosy tohoto systému za naše hranice. Představuje malý, ale důležitý krok k vymýcení padělání a pirátství v celosvětovém měřítku, tedy odvětví, jehož velikost se v hodnotovém vyjádření odhaduje na více než 250 miliard dolarů ročně.

Jde o dohodu o prosazování práva. Neřeší podrobně, jaké druhy práv mohou existovat, co je legální a co je ilegální, avšak zabývá se postupy, které zajistí, že tato práva budou chráněna. Týká se občanskoprávního a trestněprávního prosazování a prosazování na hranicích, zahrnuje některé základní zásady pro prosazování na internetu a zabývá se i mezinárodní spoluprací.

Jedním z hlavních úspěchů Evropské unie v jednání o této dohodě bylo to, že ACTA byla vytvořena podle vzoru evropského systému; několik členských států již dalo najevo, že ze vstupu dohody ACTA v platnost pro ně nevyplývá nutnost změnit stávající právní předpisy. Neočekávají lidé od evropské politiky obvykle právě tohle: zvyšovat standardy, pak je prosazovat a vyvážet je do zahraničí?

Určitě právě takhle vnímají tuto dohodu evropské podniky. Rychle poukázaly na to, že postupy, které ACTA nastiňuje při porušení práv duševního vlastnictví, by se vztahovaly na 50 % celosvětového obchodu, což by mělo pozitivní vliv na jejich růst, zisky, kterých dosahují, a pracovní místa, která nabízejí.

* * *

Tohle vše by mělo být naprosto jasné každému, kdo je ochoten si text dohody přečíst.

Chtěl bych ještě učinit osobní poznámku. Vzděláním jsem právník, přesvědčením jsem liberální demokrat a jsem celoživotním obhájcem lidských práv a osobních svobod. Jako poměrně mladý poslanec Evropského parlamentu jsem patřil k těm, kdo přispěli do Spinelliho zprávy a vytvořili předběžný seznam lidských práv, který byl v roce 1989 podkladem k Deklaraci základních práv a svobod Evropského parlamentu. Ta byla předchůdkyní Listiny základních práv EU, která se přijetím Lisabonské smlouvy stala závaznou právní normou.

Vyjednat dohodu, která by zásadně poškodila tato práva, by bylo v příkrém rozporu s mým charakterem.

Každopádně by to nebylo možné, protože jsem k jednacímu procesu přistupoval vždy co nejotevřeněji a nejvstřícněji. Členské státy EU se zúčastnily jednání o ACTA a byly o něm po celou dobu informovány. Pracovali jsme společně s Evropským parlamentem, a proto partnery v ACTA vyzvala ke zveřejnění navržených textů k jednání z dubna 2010 právě Evropská komise; naši partneři s tím souhlasili.

Úplné a konečné znění dohody je k dispozici již déle než rok. Rozhodnout o něm musí teď členské státy a Evropský parlament. Jsem přesvědčen, že budoucí stanovisko Evropského soudního dvora jim pomůže zvolit správné řešení.

Nebraňme demokratickému procesu a odlišme nejdříve fakta od obav a fikcí. Nepropásněme příležitost učinit další krok v celosvětové ochraně práv duševního vlastnictví.

Text poskytlo Zastoupení Evropské komise v České republice