Karel De Gucht, Evropský komisař pro rozvoj a humanitární pomoc

Pokud nedojde ke změnám, bude do roku 2050 muset kvůli změně klimatu přesídlit 200 milionů lidí, zhoršené životní prostředí postihne každý rok 325 milionů lidí, přičemž většina z nich žije v nejchudších zemích světa, a hospodářské ztráty, ke kterým dojde, se odhadují na 90 miliard EUR. Krize způsobená změnou klimatu bude mít – a v podstatě už má – daleko větší dopady než krize finanční, kterou právě prožíváme.

Evropané si nyní uvědomují nebezpečí, které změna klimatu znamená pro naši planetu a pro jejich země. Ale rozvojové země, zvláště ty nejchudší z nich, za to již platí – a cena je velmi vysoká. Tyto země, jež se nenacházejí v oblastech s mírným podnebím a mají na ochranu svého obyvatelstva málo prostředků, se nyní s tímto novým faktorem nemohou vyrovnat.

V suchých regionech je změna klimatu dalším život ohrožujícím nebezpečím. V důsledku zvyšování hladiny moří a tání polárních ledovců dochází stále častěji k přírodním katastrofám. Ty ničí celá města, jak jsme nedávno byli svědky, když téměř čtyři miliony lidí byly postiženy záplavami v jihovýchodní Asii po tajfunech Ketsana a Parma. Je ohrožena samotná existence některých států v Pacifiku, jako je Tuvalu, Kiribati nebo Samoa. Zvyšující se teploty rovněž podporují šíření nemocí, zvláště těch tropických. Malárie již v Africe každý rok zabíjí přes milion lidí. Nemáme právo jen přihlížet, zatímco se postižená oblast stále zvětšuje.

To, že chudé země jsou změnou klimatu postiženy nejvíc, není jen způsobeno jen jejich geografickou situací. Jedná se o země, které jsou také nejméně vybaveny na ochranu svých občanů a na uzpůsobení svých hospodářství. Je tedy riziko, že špatné zacházení se skleníkovými plyny postihne nejsilněji – a nejdříve – ty, kteří za jejich vypouštění nesou nejmenší zodpovědnost. Dalším problémem pro nejméně rozvinuté země je nalezení způsobu, jak spojit přizpůsobení se změně klimatu s výzvou ohledně rozvoje v konkurenčním světě.

Evropská komise odhaduje, že do roku 2020 bude na pomoc nejméně rozvinutým zemím v boji proti globálnímu oteplování a přizpůsobení se novým klimatickým podmínkám zapotřebí roční příspěvek ve výši 100 miliard EUR. Tato částka je vyšší, než je celková v dnešní době poskytovaná rozvojová pomoc bohatých zemí. Pokud nechceme dále destabilizovat rozvíjející se ekonomiky, nemůžeme radikálně snížit tradiční rozvojovou pomoc na financování jejich boje s globálním oteplováním. Musíme nalézt jiné zdroje financování.

Existují tři možné způsoby, jak tuto částku získat. Všechny země na světě musí ze svých národních ekonomik přispívat – samozřejmě v rámci svých možností, ale každá z nich musí nějakým způsobem přispět, neboť boj proti změně klimatu je globálním problémem. Příjmy z trhu s uhlíkem by mohly být přerozděleny rozvojovým zemím. Nebo by mezinárodní veřejné financování do roku 2020 mohlo poskytnout dalších 22 až 50 miliard ročně, které by doplňovaly další zdroje financování.

A bez úvodního posílení rozpočtu budou mít rozvojové země velmi málo prostředků, se kterými by mohly zavést opatření a hospodářské nástroje, které jsou pro boj s následky změny klimatu zapotřebí. To znamená, že pokud chceme, aby chudé země byly schopny rychle přesměrovat svůj rozvoj směrem k ekonomikám šetrným k životnímu prostředí, budeme muset do roku 2010 opatřit 5 až 7 miliard EUR.

Dnes jde o budoucnost naší planety; je čas myslet na to, jak svět bude vypadat zítra. Otázka, jak boj se změnou klimatu financovat, je klíčová, a jediný způsobem řešení je prostřednictvím čestného a vyrovnaného dialogu mezi severem a jihem, mezi sobě rovnými partnery.

Přesně tak lze charakterizovat Evropské dny rozvoje, které letos budou od 22. do 24. října probíhat ve Stockholmu. Pár týdnů před kodaňským summitem, v době, kdy média budou zaměřovat svou pozornost především na postoj, který tam zaujmou Spojené státy, Čína a Indie, chce Evropská komise dát prostor těm, jejichž hlasy nejsou na mezinárodní scéně slyšet tak často. Z boje se změnou klimatu nemohou být vynechány, i kdyby šlo jen o boj proti odlesňování. To bude příležitost pro nás – evropské země a rozvojové země, občanské společnosti a podniky, mezinárodní organizace a občany – ke společnému zamyšlení se nad novými modely, které je třeba nalézt, které musí být ekologicky zodpovědné, z lidského hlediska čestné a z ekonomického hlediska účinné. Dívat se, co dělá světová jednička, už nestačí; společně se můžeme a musíme zamýšlet nad zítřejším světem.

Text poskytlo Zastoupení Evropské komise v České republice