Nedávné události v zoo Thoiry ve Francii rozvířily diskuse kolem zabezpečení nosorožců v evropských zoologických zahradách.



Některé instituce chovající tato nádherná a v současné době mimořádně ohrožená zvířata zvažují odstranění rohů u svých svěřenců. Mezi nimi je i královedvorská zoo. Rozhodnutí uřezat rohy vyvolalo vlnu souhlasných i odsuzujících reakcí. Na názoru, že odstranění rohu poškodí vzhled zvířat, se jistě shodnou všechny strany. Řada poměrně emotivních nesouhlasných komentářů používá však další zdánlivě logické argumenty. Zoo si prý chtějí usnadnit práci, protože neumí, nebo nechtějí nosorožce lépe zabezpečit. Trápení nosorožce je přirovnáváno k řezání kostí nebo trhání zubů. Omyl je vyvolaný mylnou představou, že uříznutí rohu nosorožce je srovnatelné s odrohováním skotu nebo jiných takzvaně dutorohých zvířat. Jejich roh na rozdíl od rohů nosorožců obsahuje kostěný rohový výběžek a mezi ním a rohovinou také značně hustou síť cév a nervů. Při jeho odstranění jde skutečně, stejně jako při trhání zubů, o zásah bolestivý, krvácející, s jistým nebezpečím infekce, tedy o proces invazivní, vyžadující hojení a především nevratný.

Rohy nosorožce si ale můžete představit jako slepené chlupy nebo nehty. Mají i stejné složení . Jde převážně o keratin. Neobsahují ani kosti ani nervy a cévy. Ostříhání vlasů nebo nehtů, jak každý dobře ví, je neinvazivní (nebolestivý, nekrvácející ) a hlavně vratný proces. U nosorožců jde tedy o kosmetickou operaci, ke které se často z bezpečnostních důvodů (aby se zvíře neporanilo) přistupuje i při transportu zvířat. Pokud poklesne míra rizika, které je v současné době skutečně značné, pak bude velmi prosté nechat zvířatům rohy opět docela obyčejně dorůst.
Právě popsanému odporují drastické obrázky mrtvých či znetvořených zvířat z různých míst Afriky. Umírající zvířata s obrovskou krvácející ranou na hlavě často dlouho trpí. Pytláci s vidinou zisku totiž odřezávají roh bezohledně až v růstovém lůžku, někdy i s kusem kosti. Není to bezbolestné stříhání nehtů, ale spíše jejich vytrhávaní i s lůžkem. Pokud některé zvíře útok zázrakem přežije, pak léčení trvá velmi dlouho. Někdy vyžaduje řadu plastických operací a roh pak již nikdy nenaroste.

Útok ve Francii nebyl jediný. Byl jen první, kterému se nepodařilo zabránit. Před několika lety zachytily tajné služby v Británii informace o plánovaném útoku na jednu významnou zoo, která spolu s královedvorskou zoologickou zahradou patří mezi největší chovatele černých nosorožců na světě. Akci se podařilo zabránit. Po Evropě operují organizované skupiny obchodující s rohovinou. Mezi významné tranzitní země patří také Česká republika, a to velikost rizika rozhodně nesnižuje.
Zoologická zahrada ve Dvoře Králové má již mnoho let řadu bezpečnostních opatření, která však ze zcela zřejmých důvodů nikdy nebudou stoprocentní. Vynakládá zároveň obrovské prostředky a energii na kampaně a projekty pro záchranu nosorožců. Vrací tato zvířata do přírody, spolupracuje při tom s těmi nejzkušenějšími odborníky na světě a má skutečně dost informací pro kvalifikované rozhodnutí.
Raději tedy budeme mít nosorožce s dočasně odstraněnými rohy a všechny živé, než si někdy v budoucnu vyčítat, že jsme pro jejich bezpečnost udělali málo. Lidstvo má přírodě co splácet a záchrana nosorožců je jen malou splátkou úroku z tohoto dluhu.