„Mám rád jazzovou hudbu, ale dobrou jazzovou hudbu. Například takového Dunajevského.“ To, mimo jiné perly týkající se zejména kultury, pronesl v posledním nádherném projevu z Kremlu na podzim roku 1964 těsně před svým pádem Nikita Sergejevič Chruščov. Proč ta vzpomínka? Protože podle mého soudu má Mistrovství světa ve fotbalu ke sportu stejný vztah, jako Dunajevskij k jazzu, tedy žádný. Pokud zde nějaké vztahy existují, tak nesporně pouze k penězům.
Dotaz: Bude mi už čtyřicet let, ale stále jsem se nenaučil odhadnout některé situace, zejména takové, z nichž by mi mohlo hrozit nějaké nebezpečí, nebo nějaká nepříjemnost. Přátelé vždycky říkají: „Jak jsi to mohl nevidět! Vždyť to bylo jasné jak facka!“ Ale já na ty špatné věci přijdu, až když se stanou. Dá se s tím něco dělat?
Na koncertě České filharmonie se do pianissima ozve naléhavé zvolání: „Je tu někde lékař?“ A za chvíli znovu. Z publika konečně zazní: „Co potřebujete?“ „Vy jste doktor?“ kňourá hlásek dále. „Ano, jsem. Co potřebujete?“ Odpovědí je radostný výkřik:„Doktore, co tomu říkáte, ti válej, co?!?!“ Prastarý vtip, ale jak pravdivý a výstižný.