Doufám, že neprovozuji nepovolenou reklamu, když napíšu, že mám emailovou schránku na stránce s názvem Seznam. Otevírám ji téměř denně a mé oko se nevyhne zprávám zde uveřejňovaným. Rubrika „super.cz“ přinášející zprávy ze společnosti mě uchvacuje svými okouzlujícími titulky. Po textu pod nimi se již nepídím, neboť vím, že je plytký a nepřinese mi již dalšího potěšení. Ale titulky rozvíjejí fantazii jak poupátko.

Moje známá, která pracovávala v jedněch novinách, mi kdysi svěřila, že když tiskovinu koupil zahraniční majitel, uspořádal pro novináře povinné dvoudenní školení na téma, jak psát titulky. Jí to dalo jen impuls k odchodu, já si ale myslím, že kdyby se nedala odradit intelektuální náročností oné parodie na brainwashing, mohla duchovně růst až do nebe (na rozdíl od stromů, z nichž – dle lidové moudrosti – tohoto cíle žádný nedosáhne).

Sousloví „věhlasný zadeček“ v jednom z titulků jsem si zařadil jako kandidáta na citát roku, který o několik délek předčí „odkloněné peníze“, jakož i jiné banality.

První, co mi začalo vrtat hlavou, bylo, zda přívlastek „věhlasný“ je epitethon ornans či constans. Ihned jsem zjistil, že jde o druhý z obou případů. Když jsem vyklepl ve vyhledávači Seznamu onen kouzelný slovní výtvor, zjistil jsem, že se mohu obrátit na celkem 726 odkazů, zatímco Jan Svatopluk Presl, tvůrce českého chemického názvosloví, o němž jsem shodou okolností tehdy sháněl nějaké informace, má na tomtéž portálu o pět odkazů méně. A to vymyslel krásné názvy prvků, které většinou dodnes používáme. Některé, pravda, například japík (lithium), sladík (beryllium), bledník (bor), nebesník (uran), ďasík (kobalt) a kazík (fluor) se však neujaly, stejně jako hmotozpyt čili lučba a proto asi Presl lepší umístění nezaslouží.

Synonymem adjektiva věhlasný jsou pojmy proslulý, slavný a tak první, co mě napadlo k existenci opěvovaných hyždí, byla stará píseň o Káče, která utíkala kolem rybníka, vystrčila věhlasný zadeček na kominíka a bác, bác, pác, on ji přes něj plác... Pak jsem usoudil, že vzhledem k věkovitosti popěvku, se tomu dotyčné zprávy věnovat nebudou. Sláva dotyčné partie by také mohla vyplývat z osoby jejího majitele: mohl by to být i pan prezident, který má v oblibě obdobná slůvka, nebo, a to spíš, osoba jemu blízká, kterou nemůže udat, protože by mu vznikla emoční újma. Po krátké úvaze jsem zavrhl také tuto možnost, stejně jako myšlenku, že by proslulost mohla plynout ze skutečnosti, že produktem oné tělesné části (na rozdíl od běžně vylučované substance) je třeba fialkové mýdlo.

Vyhledávač Google mi nabídl přes 17 000 odkazů a kromě informace, že věhlasný zadeček předvádí nějaká pípa, jsem se také dozvěděl, že jeden kutil použil na předek tlumiče Lada (Delphi) zadek Ateso, jemuž se tudy dostalo věhlasu. Anglická stránka téhož nejprve urputně trvala na nabídce slavných vražd (assassinations) v počtu dvou a půl milionů, posléze se na „famous ass“ nechala oblomit a za odměnu poskytla plných 213 000 000 odkazů. To je úroda! Stokrát víc prdelek než zavražděnejch! Co mě však zklamalo, bylo zjištění, že se tím pádem nejedná o českou prioritu.

Mám však za to, že jsem tajemství úžasné slohové kreace vyřešil. V zámecké knihovně v Kroměříži je mnoho starých knih, jimiž mi bylo dopřáno se před léty prohrabávat. Ve francouzské učebnici anatomie z 18. století jsem nalezl obrázek mozku. Na zobrazení zdola vedly k týlním lalokům (to jsou ty dvě zaobliny na konci mozku) dvě šipky od popisky, na níž bylo kaligraficky napsáno: nates cerebri, tedy hýždě mozku. Předpokládám, že mezi nimi existuje anus cerebri, kudy rádoby novináři vypouštějí slovní fekálie pokládajíce je za perly. Pokud jde o věhlasné zadečky, je to spíš sranda, pokud jde o texty tvářící se jako hluboké analýzy, může to být i průs..švih. Stačí se podívat s odstupem na zpracování rasových nepokojů v Rumburku. Viz:http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=724713

P.S, Co se týče stránek Super.cz, přiznávám, že mi málem způsobily smrť. Na Silvestra odpoledne se na nich objevil titulek: „Konec Ivety Bartošové. Na Super.cz o ní teď nebude ani čárka …“ Bohudík, byl orwelovským způsobem záhy vymazán a už není, mizící vzpomínku na něj lze ještě vyvolat vyhledavačem, ale ta se, doufám, také záhy rozplyne. Co bych si bez zpráv o ní počal?!